Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Od té doby se Šlapy, jak mu spoluhráči i přátelé přezdívají, zabydlel v základní jedenáctce trenéra Vavrušky a také pravidelně střílí branky.
Pomohl k bodovému zisku v Boleslavi, v domácím zápase s Duklou a také porazit Spartu Prahu. I díky jeho brankám je tým 1.FK Příbram v této sezoně považován za příjemné překvapení.

Deník se Martina zeptal na jeho vztah s Jaroslav Starkou, studium vysoké školy a také hudbu, které se ve volných chvílích věnuje.

Čím jste chtěl být jako malý kluk? Myslel jste, že budete fotbalistou, který dá gól Spartě Praha na jejím stadionu a pomůže k její historické porážce od Příbrami?

Když jsem byl malý kluk, který si chodil s kamarády kopat na plácek, tak jsem si říkal, že bych chtěl hrát fotbal na nejvyšší úrovni. Asi nikdy mě však nenapadlo, že někdy dám gól Spartě na jejím stadionu. Postupem času, když jsem viděl možnost hrát proti klubům jako je Sparta, jsem tu šanci začal cítit více.

Před touto sezonou tým 1.FK Příbram citelně oslabil. Odešly opory zadních řad a také útočná síla. Začal jste v tu chvíli pociťovat větší pocit zodpovědnosti za výkon mužstva?

Na začátku sezony, když jsem zůstal jeden z mála útočníků, tak jsem si říkal, že budu muset týmu dát něco navíc. Nyní již cítím velkou odpovědnost za výkon a výsledky týmu, protože kluci na mě střelecky spoléhají.

Několik let jste hrál za B – mužstvo a pak také půl roku za třetiligový Písek. Kdy podle vás nastal zlom a uvědomil jste si, že patříte do prvoligové mužstva?

Úplně poprvé jsem si to uvědomil, když si mě trenér Vavruška zavolal na tréninku a řekl mi, že mám velkou šanci hrát v základní sestavě. To byl zlom, kdy jsem si uvědomil, že bych mohl pravidelně nastupovat v první lize.

Nyní jste se dvakrát za sebou objevil v sestavě kola. Ocenili to vaši přátelé a kasa v kabině?

Přišlo mi hodně gratulací, kterých si moc vážím. Kasař v kabině Aleš Hruška mě také velmi ocenil. Pochválil mě a pak mě zkasíroval. Částku raději uvádět nebudu. Za poslední dobu jsem byl největším sponzorem kasy v kabině.

Potěšila vás nějaká gratulace speciálně?

Velmi mě potěšila gratulace od Františka Rajtorala, se kterým jsem dřív hrál v dorostu Příbrami. Nejraději bych však vyjmenoval všechny, kteří napsali.

Jste odchovanec malé vesničky Rpety na Hořovicku, ale již v mládí jste začal hrát za příbramský 1.FK a dříve za Marilu. Na jakého trenéra ve své hráčské kariéře vzpomínáte nejvíce?

Hodně vzpomínám na Karla Krejčího, který uměl v kabině udělat velkou partu, a pak to také vypadalo na hřišti. Výsledkem bylo například vítězství na mezinárodním turnaji v Dubaji, kde jsme ve finále hráli s reprezentací Egypta do 20 let. Ale samozřejmě bych nejraději vyjmenoval všechny trenéry, kteří mě vedli.

Zajímavostí ve vašem fotbalovém životě je fakt, že nemáte manažera? Proč tomu tak je? A neoslovil vás již nějaký v poslední době?

Zatím mě žádný manažer neoslovil. Sám ho nevyhledávám. Většinu věcí si zařizuji sám. Jestli se nějaký objeví, tak je to na konkrétní domluvě.

Bavíte lidi nejen na fotbalovém hřišti, ale také na hudebních párty. Jak vedla vaše cesta k tomu, že nyní vystupujete jako Dj?

V šestnácti letech jsem dostal CD od mého kamaráda Michala Zedníka, které se mi moc líbilo. Díky tomu jsem začal vyhledávat tuto hudbu a zajímat se o ní. Poté jsem zavítal na několik párty a hrozně mě zajímalo, co DJs za gramofony dělají. Při jedné příležitosti jsem to zkusil a od té doby mě to nepustilo.

Máte nějaký hudební sen?

Jako posluchač mám hodně hudebních snů. Jedním z nich je třeba slyšet živě projekt Duft Punk. Co se týče Djingu, tak je to produkce vlastní hudby podle mých představ.

Jaký je váš vztah s prezidentem příbramského klubu Jaroslavem Starkou?

Já myslím, že velmi přátelský. Vždy se pozdravíme a prohodíme pár slov. Pana Starku uznávám v tom, co dokázal v Příbrami udělat s místním fotbalem. Choval se ke mně vždy stejně. Nebyl rozdíl, jestli jsem hrál za B – tým nebo střídal v A – týmu. Jeho přístupu si vážím.

Myslíte, že byste mohl hrát i individuální sport jako je třeba tenis? A jaký největší rozdíl je mezi kolektivními sporty a těmi, kde hrajete sám za sebe?

Já osobně bych individuální sport hrát nemohl. Například tenis je sport osobností a člověk musí být psychicky připravený. V kolektivním sportu tě tým může podpořit. V tenise je člověk na kurtu sám a vše musí řešit sám za sebe. Já potřebuji tým k tomu, aby mě dokázal nakopnout.

Před několika týdny jste si zařídil nový byt. Přestěhoval jste se na Březové Hory. Máte k této části Příbrami nějaký osobní vztah? A co se vám na Příbrami líbí nejvíce?

Březové Hory jsou velmi klidné místo a já to mám blízko na stadion. Osobní vztah k Březovým Horám si ještě buduji. Příbram se mi jako město příliš nelíbí, ale nejvíce si cením toho, že zde mám spoustu přátel, kterým mohu zavolat a hned se s nimi vidět. To je to nejcennější.

Váš první ligový start jste si připsal proti Blšanům. Vzpomínáte si ještě na tento zápas? Kdo v té době za Blšany nastupoval?

Vzpomínám si na to, že trenéry Příbrami byli Pavel Tobiáš a Karel Krejčí. Před zápasem jsem byl nervózní a vyklepaný. V kabině seděli hráči velkých jmen jako Otepka a další. Nastoupil jsem na minutu. Hráče, kteří za Blšany nastupovali, si příliš nepamatuji.

Příbram je známá silnou mládežnickou základnou. Kteří lidé a co za tímto faktem podle vás stojí?

V první řadě mě napadlo jméno Antonína Baráka, který mě vedl již na 3. ZŠ Březové Hory. Je vidět, že spojení trenéra Vavrušky a dospělého fotbalu je dalším krokem k tomu, aby dostávali šanci mladí fotbalisté. Je to vyústění celé filosofie klubu. S mládeží se tady pracuje velmi dobře. Mladí kluci vědí, že mají šanci se dostat do prvoligového kádru a makají.

Proč jste se v lize objevil až nyní?

Už dva roky jsem se pokoušel dostat do užšího kádru. Bylo to nejspíše mojí výkonností. Teď mi dal trenér David Vavruška velký prostor a šanci, takže jemu patří velký dík za to, že nyní hraji pravidelně první ligu.

Má párty a fotbal něco společného?

Určitě lidi. Lidi poznají, kdy člověk hraje dobře. Člověk, který přijde na párty a líbí se mu tam, tak zůstane. A to samé platí na fotbale.

Co je nejkrásnější na životě fotbalisty?

Nejkrásnější je to, že jsem jím chtěl být i v mládí.