VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Andrle: K mým fotografiím mě často inspirují neduhy společnosti

Příbram - Příbramský fotograf Martin Andrle je mužem mnoha stylů fotografie. Jeho tvorba obsahuje akty, krajiny i portréty. Některé z jeho fotografií letos uspěly v soutěži Czech Press Photo a jsou vystaveny v Galerii Františka Drtikola Příbram. Jako doprovodná akce se 8. března uskuteční v galerii beseda s ním a jeho kolegou Petrem Bambouskem. O svých cílech do budoucna říká: „Mě by především těšilo, aby ty fotky lidi zajímaly, abych měl možnost je vystavovat a aby to lidem něco příjemného přinášelo, aby to nebyly jen další z milionu fotek, které denně vidíme." Více v následujícím rozhovoru.

1.3.2017
SDÍLEJ:

Příbramský fotograf Martin AndrleFoto: archiv fotografa

Jakým odvětvím fotografie se věnujete?

Fotím komerční fotografii a volnou tvorbu. Volná tvorba je mi velmi blízká, dělám to proto, že nemohu jinak, potřebuji to dělat. Tam mám teď takové čtyři oblasti. První jsou akty, to mě moc baví, snažím se je tvořit výtvarně. Tam neakcentuji erotiku, ale spíše to opravdu pojímám jako výtvarnou věc. Druhá oblast, kterou jsem začal asi před rokem, to jsou stylizované rodinné portréty. Dále jsem začal fotit amatérské sportovce. A poslední kategorie jsou fotky na středoformát, na film 6x6. Toulám se po krajině a fotím krajinné detaily na tento klasický materiál.

Stylizované fotografie rodiny a sportovců jsou ve vaší tvorbě poměrně novinkou a letos byly oceněny na Czech Press Photo. Jak vznikly?

To začalo loni o Vánocích. Vánoce mi lezou čím dál tím více na nervy. Ty tradiční Vánoce, tedy připomínka události, která je pro křesťany velmi důležitá, z toho zmizely. Loni jsem byl na rozsvícení vánočního stromu a mluvil tam nějaký duchovní a popřál lidem hodně dárků. To mě opravdu překvapilo. Já si myslím, že křesťanský duchovní by měl lidem připomínat tu duchovní stránku Vánoc. Potom přišla doba, kdy se posílají různé vánoční pozdravy a je to takové hrozně strojené, tak jsem chtěl vytvořit něco vtipnějšího. S rodinou jsme se navlíkli do nejstrašnějších věcí, co jsme doma našli a vytvořili jsme takové vtipné vánoční přání. Tak vznikla první fotografie této série, která je nyní vystavená na Czech Press Photo. První fotografie se nám zalíbila a tak jsme v takovém focení pokračovali. Dnes už je těch fotek asi šest. Je to vždycky hodně náročné. Hlavně protože se fotíme s holčičkou, které je teď dva a půl roku. Ta vydrží u focení tak do pátého snímku, potom už ji nepřesvědčíme. Zatím jsme to ale vždycky zvládli. Celé focení je vlastně hrozně hezká hra. Musíme postavit scénu, musíte vymyslet, jak to bude vypadat a musí to mít nějaký vtip. Je to až režisérská práce. Baví mě, že postavím něco, co tam předtím nebylo.

První z fotografií ze série, která je nyní vystavená na Czech Press Photo.

Také jste začal fotit amatérské sportovce..

Stejně jako Vánoce mi leze na nervy vrcholový sport, kde se pár lidí cpe dopingem a zbytek národa na to prostě civí. Myslím si, že to nikomu nic nedá. Tohle mi dává daleko větší smysl. Krásná na tom je také ta režisérská práce, kdy tu fotografii vymýšlím. Pak se mi na tom také líbí, že nakouknu do světa toho sportu. Je skvělé jak tím sportem ti lidé žijí.

Na těchto fotkách jste také modelem. Jaké to je, být na druhé straně fotoaparátu?

Stát na druhé straně fotoaparátu mi nedělá problém. Naopak u těchto rodinných fotek zjišťuji, že mě to docela baví, protože já vím, jaký mám záměr, jak to má vypadat, takže se přesně podle toho tvářím, zatímco těm ostatním to musím vysvětlit, jak chci, aby to vypadalo. Takže v tomhle je to pro mě daleko jednodušší. A je docela klidně možné, že dál moje tvorba půjde touhle cestou. Že budu fotit sám sebe a to z těch důvodů, že já přesně vím, jak to chci, takže to udělám nejlíp a nemusím s tím nikoho obtěžovat. Mám ještě v plánu si udělat nějaký autoportrét venku. Ta fotografie by měla prolnout nějaký můj vnitřní svět s krajinou a to vím jenom já, jak to cítím. Takže fotit sám sebe bude sice obtížné z technického hlediska, ale z toho uměleckého je to pro mě výhodou. Otázka je jestli se na to bude někdo chtít dívat.

Jak přistupujete k fotografii aktu?

Kdybych mohl lidské tělo k něčemu přirovnat, tak je to pro mě totéž, jako pro sochaře hlína. U aktů je to tak, že se snažím o nějakou harmonii. Vytvořit něco, co je ladné a pro oko příjemné. Zkrátka výtvarné a hezké. Já oproti tomu špatně snáším lascivní fotky holek, které se tváří opravdu vyzývavě. To je taky to, co mi tak trochu leze na nervy, že prodává sex. Já samozřejmě chápu marketingový význam toho všeho, ale myslím si, že člověk by se neměl snažit podbízet, ale vytvořit něco, co si myslí, že má smysl. Kdybych já fotil nějaké takové snímky, tak věřím, že by to bylo pro spoustu lidí daleko zajímavější, než moje abstraktně pojaté akty. V těch možná hromada lidí nic nevidí, ale mě to dává smysl a nebyl bych schopen dělat tyhle lascivní záležitosti.

Nesetkal jste se někdy s negativními reakcemi nad vašimi akty?

To jsem se nesetkal. Ale zrovna nedávno se ke mně dostala zajímavá zpráva, že v jedné firmě, která vydává kalendáře s mými fotkami, se nad nimi podivovali v zahraniční pobočce kvůli jejich sexuálnímu tématu. Tak jsem si říkal, že je možné, že přijde doba, kdy to přestane být akceptované, protože vystrkují růžky feministické tendence a všechno musí být korektní. Myslím, že se může stát, že jednoho dne řeknou: „Hele podívejte se, naše genderová hlídka to neschválila, protože jsou tam nahý baby." Ale jestli se nepletu, tak jsme se všichni narodili nazí a lidské tělo je krásné. My jsme z toho udělali tabu, což sice má nějaké opodstatnění, ale myslím si, že pokud tělo zobrazujeme tak, jak jej zobrazuji já, nebo jak se zobrazovalo už od pravěku, od dob věstonických Venuší, tak je to v pořádku.

Jak pracujete s modelkami?

Mám teď jednu stálou modelku Veroniku, která je báječná, protože je nesmírně odolná a trpělivá. Přesto že nemá ráda zimu, tak je ochotná i v poměrně chladném počasí se válet třeba po studeném barelu. Má jedinou nevýhodu, že mi pravidelně skoro na celé léto odjede. Takže kontinuálně sháním ještě někoho.

Když fotíme venku, tak se nechávám hodně inspirovat. Já něco vidím, například ten barel, mám nějakou představu, jak by to mohlo vypadat a poprosím modelku, aby tu pózu zaujala. Ono se dost často ukáže, že nemá zdaleka tolik kloubů, jak by bylo potřeba, nebo že zkrátka není chrobák, aby měla skládací nohy, takže pak se to koriguje podle toho, co je fyzicky možné. A u studiových fotografií, tam hodně modelku vedu do těch póz, které potřebuji.

Mění se nějak váš pohled na fotografii aktu v průběhu let?

Určitě se to posunulo, hlavně co se týče techniky, dříve to bylo takové primitivní. Moje první fotky byly spíše přirozenější, zatímco teď to posouvám do větší abstrakce. A teď mám každou fotku mnohem víc promyšlenou. A také je tam jiný posun, já jsem začínal fotit svojí přítelkyni, nyní manželku, před 20 lety a teď, jak jsme o něco starší, tak mě napadlo, že nafotím svoje kamarádky a mojí ženu jako zralé ženy v nějakém cudném aktu. Ta fotografie by neskrývala nějaké nedokonalosti a to, že ty ženy už za sebou mají nějaké děti a už jejich těla nejsou perfektní, ale pořád jsou krásná. A to je další věc, která mi leze na nervy, tenhle dokonalý stereotyp krásy. Já moc dokonalých lidí v životě neviděl, jestli vůbec nějakého, ale přitom si na to všichni pořád hrají. Myslím si, že to ženám křivý pohled na sebe sama.

Také jste zmiňoval fotografie krajiny na klasický film, jaké to jsou fotografie?

Takhle fotím kontinuálně od doby, kde jsem začínal fotit. Toulám se po krajině a fotím krajinné detaily. Je to moc příjemná věc, protože tam nejde tolik o to co vyfotit, jako spíš tam být. Nejraději mám, když už je opravdu ošklivě a příroda odumírá, takže podzim, nebo předjaří. Když je všechno bez barev, bez listí, to mě nějak přitahuje. Nevím proč. Oproti tomu třeba léto je hrozně extrovertní. Tyto fotografie jsem vystavoval kdysi dávno. Ale kontinuálně to vzniká, postupně na tom pracuji a jednoho dne to někde vystavím.

Máte nějaký fotografický vzor?

V podstatě ani ne. Já fotografy moc nesleduji, a to záměrně. Protože jsem si časem všiml, že mě to ruší. Jsou lidi, které to naopak povzbuzuje, a chtějí soutěžit. Já soutěžit nechci, mě to nebaví, mě to ruší. Potom se cítím pod tlakem, že musím udělat něco jiného, lepšího, než ostatní lidi. Ale samozřejmě, že jsem pár věcí viděl. Mám třeba moc rád Joela Petera Witkina, který dělá úplně mimózní záležitosti. Jsou to hrozně složité kompozice a většinou jsou tam postižení lidé, nebo pracuje i s mrtvolami. Ty kompozice jsou hodně temné, ale právě tím, že to má nějakou hloubku, se mi to líbí. Z českých fotografů se mi líbí Ivan Pinkava. Ten dělá krásné portréty a zvláštní zátiší. Také jsem před pár lety potkal fotografa, který pro mě byl úplné zjevení. On fotil krajinu na velkoformátové dřevěné fotoaparáty, do kterých se dávají negativy. Vzpomínám si na setkání s jeho fotkami, kdy jsem si říkal, že to vlastně není moc esteticky hezké. Byly tam různé detaily, někdy to nebylo vlastně ničím moc zajímavé, některé byly rozmazané, ale to jak to na mě působilo, bylo hrozně silné. To mě na tom zajímá, že ten vjem očí, ta fyzická podoba, nemusí být tak zajímavá jako to, co je za tím, a to co je za tím, je něco jaksi tajemně přenášeného. Poté jsem se toho fotografa ptal, jestli je možné, aby fotograf přenesl nějakou konkrétní myšlenku, pocit, nebo náladu na diváka? Nebo je to tak, že si v tom prostě každý najde to svoje? A on říkal, že nejen, že je to možné, ale že je to na tom založené a je to na milimetr přesné. Říkal mi: „Když si při tom focení budeš myslet blbosti, tak tam budou nakonec blbosti." To mě hodně ovlivnilo a moje fotografie přírody, to je to čistá meditace a jako vedlejší produkt toho jsou ty fotografie. Tam bych rád přenesl tu klidnou atmosféru spící přírody.

Co z vaší fotografické kariéry považujete za největší ocenění?

Určitě je to to Czech Press Photo. K tomu mě inspiroval Petr Bambousek, můj kamarád ze školy a skvělý fotograf, který tam vystavuje často a každou chvílí vítězí. Když ty fotky viděl, tak říkal, ať to tam pošlu, že to má šanci. Já jsem tam poslal rodinu a sportovce a potěšilo mě, že rodina byla nominovaná a ti sportovci sice nebyli nominovaní, ale byli zveřejnění, což pro mě znamená, že už to není náhoda. Kdyby vybrali jen tu rodinu, tak bych si řekl, že to je fajn, ale že to může být náhoda. Ale když vybrali oba žánry, tak je to pro mě takové potvrzení, že zas tak levej fotograf nejsem.

Kdyby se vás někdo zeptal, proč být fotografem, co byste odpověděl?

Ta odpověď je jednoduchá pro mě. Já prostě nemohu dělat nic jiného. To tak prostě je, já potřebuju něco tvořit. A protože jsem neměl nikdy dost času a trpělivosti na to, abych se víc věnoval kreslení, tak další prostředek jak něco vytvářet, kde můžete mít obě ruce úplně levý a dokážete něco zajímavého, je ta fotografie. A obecně je to odpověď, že je to tvorba, je to něco zajímavého, napínavého, dobrodružného. Můžete tvořit něco, co tu předtím nebylo. Michaela Synková

Autor: Redakce

1.3.2017 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Euro Sitex Příbram - Jihostroj České Budějovice.

Volejbalová smršť. O semifinále rozhodne až nedělní mač

Ilustrační foto.

Startujeme! Krajský fotbal v neděli poprvé v přímém televizním přenosu

Žena jela po dálnici v protisměru

Příbramsko - Šok zažili řidič, kteří najednou začali potkávat auto v protisměru na D4 na Prahu. Případ se stal ve středu v noci a na základě volání na linku 158 vyrazili na místo dobříšští policisté.

S pomocí kradené karty vybrali peníze

Dobříš /AKTUALIZACE/ - Policisté šetří případ krádeže a neoprávněného opatření, padělání a pozměnění platebního prostředku.

Lidé se vracejí k moři, vede Řecko a Egypt

Region -  Zájem o zahraniční zájezdy roste, hlásí cestovní kanceláře napříč regiony.

Bourání starého mostu od pátku zcela uzavře dálnici

Příbram – Provoz v křižovatce Skalka na nájezdu na dálnici D4 už několik dní omezují stavební práce. Ale kvůli bourání starého mostu bude tento pátek úplná uzavírka dálnice D4 pod tímto mostem.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies