VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Aneta Langerová: Blázni mi nevadí. Vadí mi zlí lidé

Mladá Boleslav /ROZHOVOR/ - Zpěvačka Aneta Langerová odstartovala akustické turné se smyčcovým orchestrem. Na závěr zamíří do pražského Kino Bio Oko.

11.12.2011
SDÍLEJ:

Aneta Langerová.Foto: Helena Kadlčíková

Uplynulo skoro pět let od chvíle, kdy jsem se poprvé s ní snažil udělat rozhovor. Tehdy, před koncertem v Mladé Boleslavi, jsem se k ní nedostal. Její bratr mi vzkázal, nechť otázky pošlu mailem. A to se mi opravdu nechtělo. Přišla o půl hodiny později, než jsme se domluvili. Já na ni počkal. Přiřítila se vykulená a omlouvala se. Vtrhli jsme do jedné vršovické restaurace, usadili se a ona se stále omlouvala.

Objednala si kolu a kuřecí vývar. „Bez masa, prosím,“ vyřkla směrem k číšníkovi. „Přecedíme,“ utrousil pán. „ Maso nejím, nemohla bych,“ naznačila svůj vegetariánský postoj. Na ten rozhovor jsem čekal pět let. Sedí proti mně, povídá, povídá a povídá. A pozoruje svět kolem krásnýma očima. Na sobě obyčejnou mikinu a já si ji představuju, jak tančí v nádherných šatech v televizní soutěži. Polévka je dávno vystydlá, ale pořád povídá a přitom se vždy tak nádherně uculí a zasměje… Aneta Langerová, hvězda české hudební scény. Aktuálně čtvrtá v anketě Český slavík…

Blíží se Vánoce, jak je prožijete?

To je ještě nejasné. Štědrý den bude prvním volným dnem, dva dny před tím koncertuji. Ráda bych zajela na lyže, které miluji, ale trápí mne, že bych nebyla s rodinou.

Jaké máte vlastně vzpomínky na Vánoce?

Krásné. V mysli mám to, že je to velký symbol v roce, spojení rodiny, tak jsme byli vychovávaní. Dříve jsme hodně zpívali, doma byl klavír. Ale hlavně jsme si vyprávěli, co jsme všechno za ten rok zažili. Teď se synovci a neteří (Janek 8 let, Vilém 7, Albert 6, Amálka 5, Oskar 2, Jáchym 8 měsíců – pozn. red.) už je to trošku divočejší, ale to povídání strašně miluju.

Jak berete Vánoce? Jsou rok od roku hektičtější?

To je na každém. Pro mne je ten čas čím dál intenzivnější. Tedy především v tom, že vidím děti, to je moc hezké a já se vždy úplně bojím od nich odjet.

Na jaký dáreček z dětství si vzpomenete jako první?

Určitě první walkman nebo hifi věž. Byla hezká, stále ji mám. Měla jsem doma hodné cédéček, ale neměla jsem je kde přehrát. Tohle byla věž na dvě kazety, takže jsem mohla nahrávat.

Z jakých dárků máte největší radost? Je nějaký, po kterém marně toužíte?

Já jsem vlastně od sedmnácti měla vše, co jsem potřebovala. Snažím se své touhy a sny nepřehánět. Mně udělá radost maličkost, třeba kniha z antikvariátu. A samozřejmě úžasná dětská radost z dárků, ta je nezaplacení.

Jak nakupujete dárky?

Neumím nakupovat cíleně. Nejsem typ, který obdarovává v přesně stanovený den. Radši dávám dárky po celý rok. Hned, jak mne bouchne nějaký dárek do očí, koupím ho a předám, svátek nesvátek.

Vloni jste v tomto období v jednom z rozhovorů řekla, že jste s uplynulým rokem spokojená. Můžete to říci i po dalším roce?

Právě vloni jsem pocítila obrovské uvolnění. Podařila se mi zlomit určitá izolace, do které jsem se dostala. Se všemi věcmi kolem nás se mi daří poprat lépe, už vše tak neřeším. Když něčemu věříte, je strašně hezké za tím jít. Uvnitř člověka se pak objeví jakási jistota, že to nemůže špatně dopadnout. No a podobně na tom byl ten letošní rok. K tomu mne uvnitř nesmírně hřeje pocit, že je tu koncertní turné se smyčcovým triem.

Tenhle projekt vznikl ale takřka za pět minut dvanáct, že?

To máte pravdu. Ještě nedávno jsem nevěřila, že se to podaří tak brzy. Ke konci prázdnin ale přišel nějaký vnitřní impuls, kdo ví, kde se vzal, a najednou je prosinec a já začínám turné. Neuvěřitelné.

Za projektem stojí váš bratr Nikola?

Ten mne pořád povzbuzoval, abych vystupovala třeba jen s kytarou a doprovodila se sama, že to funguje. Mně se taky ta představa líbila, ale pořád mi na to nějak chybělo sebevědomí, čekala jsem nějak na to, až budu klidnější. Jistější v tom, co dělám. A najednou ten pocit přišel. Obvolala jsem muzikanty a ti souhlasili. To mne nesmírně potěšilo, jejich odezva byla pro mě velmi povzbuzující.

Kdo s vámi vystoupí na oněch šesti koncertech?

Violista Vladan Malinjak, houslistka Veronika Vališová a violoncellistka Dorka Barová. Všichni jsou ostřílení muzikanti, na které je spolehnutí. K tomu musím přidat i mého pianistu a zároveň člověka, který zaranžoval písně pro smyčcové trio, klavír a kytaru, a to je Jakub Zitko. Je to krásná spolupráce, hodně jsem se od něj naučila.

Řekněte mi, v jaké fázi koncertu se cítíte vnitřně nejspokojenější?

Euforie přichází spíše ke konci, když vidím, že lidi koncert přijali, tak jim věnuju poslední písničku a cítím určité spříznění duší. Jsou ale třeba momenty, kterých se bojím a pak zjistím, že nebylo třeba, že jsem měla být odvážnější.

Třeba?

Třeba písnička Vzpomínka. Složila jsem ji na poslední desku a je věnována mé mámě, která tu už s námi bohužel není, a celé mé rodině, je to velmi intimní skladba. Dlouho jsem ji nehrála na festivalech, prostě jsem se bála, že to nezvládnu a že na koncert nepatří. Jednoho dne jsem se ale naštvala a řekla si: Skládáš písničky, máš ji nejraději, jsi to nejvíc ty, tak ukaž sebe. Chtělo to sílu a přesvědčování.

Jak to dopadlo?

Přestože lidé tuhle písničku v rádiu neslyšeli, reagují na ni na koncertech velmi dobře.

Pořád ve vás obava z něčeho je, že?

Hmmm.

Čeho se bojíte?

Vnímám společnost, jaká je v ní nálada, jak se k sobě lidé chovají. Často se modlím, aby se zde nic zlého nestalo, aby lidé, kteří mají zdravý rozum a víru v dobro a lepší svět, ji neztratili. I když to zní možná banálně, ale je strašně těžké odolat všem těm tlakům kolem. Od malička jsem se mámy stále dokola ptala, jestli přijde válka a jestli jo, tak kdy. Měla jsem v sobě nějakou zvláštní obavu, která se čas od času objeví i dnes.

Že se třeba svět zblázní?

Ať se klidně zblázní, ale ať není zlý. Blázni mi nevadí, ale vadí mi zlí lidé. Zlo vychází z nepochopení dobra. Člověk se přece nerodí zlý.

Co děláte, abyste se tolik nebála?

Žiju. A prožívám ty věci. Snažím se.

Co vás dokáže nejvíce rozčílit?

Když kolem sebe vidím, jak se s někým, něčím zachází nelidsky, nehezky. Peníze, vztahy, úcta k lidem – to mne rozčiluje. A když to dělám já, tak se opravdu nemám ráda a zlobím se na sebe.

A co na sobě nejvíce nenávidíte?

Já jsem k sobě hodně sebekritická, protože mám hrozné zlozvyky a vím o nich. Snažím se je měnit, ale…

Kouření?

Nekouřím zase tolik, ale snažím se přestat, leč nedaří se. Zlozvyk je chodit o deset minut později. Dneska to bylo skoro třicet. To mne rozčílilo. Celou cestu sem jsem se proklínala, protože jsem věděla, že to nestihnu a budu tak plýtvat vaším časem.

Prosím, další váš zlozvyk?

Jsem zmatkař, brácha mne musí hodně korigovat. Často si třeba ani nepamatuji, co je za den, jaké je datum. Soustředím se na práci, pak začnu zmatkovat, mám pocit, že všechno doženu během týdne.

A doženete, že?

Doženu, ale brácha je na mrtvici, stojí ho to spoustu nervů. To je jako s tím turné. Já nejsem schopná se rozhodnout v lednu, že v prosinci pojedu turné, musím se rozhodnout v půlce prázdnin a Nikola se z toho může pak zbláznit. Pro mne je v životě důležitá spontánnost, ale někdy mám pocit, že té svobody mám někdy až příliš, že bych se měla někdy krotit. Otázkou je, co je to ta svoboda, on se člověk svobodou často uvězní.

Jak si tu svobodu představujete?

To je právě to. To nikdo neví. Představa každého je jiná. Hlavně ta svoboda nesmí zasahovat druhému do života. Ale my jsme pořád pod lupou. Každý.

Takže bulvár pro vás nic moc, že?

Je to o tom, jak to člověk vnímá. Nebyla jsem na bulvární články zvyklá, psaly se ošklivé věci. Říkala jsem, si jak je to možné? Třeba vyfotili hrob mámy, to už bylo fakt hodně. Říkala jsem, si, proč tohle dělají. Jsem mírumilovný člověk a tomuhle zkrátka nerozumím.

Dá se na bulvár zvyknout? Tak ho nečtěte, nebavte se o tom.

Ty informace se k vám do dvou dnů stejně dostanou. Telefon, facebook, internetové stránky. To je všude.

Co s tím?

Mne tohle dnes už ale tolik nerozhazuje. Život je krátký na to, abych řešila takové věci. Já si ale asi žiju ve svém vysněném světě, tyhle věci těžko vnímám. Nemám černé svědomí, výčitky. Ano vidím na sobě spoustu chyb, ale vím, že jsou tu od toho, abych se něčemu naučila, tak se snažím být v klidu a jít pomalu, ale jistě kupředu, být stále lepším a lepším člověkem. S bráchou děláme práci poctivě podle našeho nejlepšího uvážení a našich možností. Nedávno jsem dělala na jedné akci rozhovor s dámami z těchto časopisů. A pro mne bylo hezké zjištění, že jsem se jim upřeně a v klidu dívala do očí a ony byly nesmírně nervózní. Nemám se proč bát.

Máte kolem sebe bratra Nikolu.

Víte, to je člověk, bez kterého bych se mohla jít tak maximálně klouzat. Brácha si toho užil dost. Po SuperStar jsme se pustili oba do práce a tím, že mě chránil, tak se na něj všichni sesypali, někteří ho neměli rádi, báli se ho, protože jim musel slušně říci: „Ne, nezlobte se.“ Nebylo v našich silách všem vyhovět. On to ale ustál. Vyzařuje z něho klid. Máme se moc rádi. Ale zároveň je to rozený komediant, nikdo by to do něho neřekl. Je s ním neuvěřitelná legrace. Ale jen mezi blízkými. Díky němu jsem tam, kde jsem, ať si každý myslí své, já moc dobře vím, co pro mě dělá. Ale abych nebyla nespravedlivá, mám také úžasnou ségru a skvělého tátu. Se svou rodinou, do které patří i několik mých přátel, blízkých lidí, mám krásný vztah. Je mi mezi nimi bezpečno.

V kolik ráno vstáváte?

Někdy brzy – kolem osmé, někdy, to je častější, déle. Jsem noční můra, energii mám v noci, den mám obrácený. Do pěti jsem vzhůru a pak spím celé dopoledne.

Ráno vás nakopne káva?

Čaj. Anebo teplá voda s limetkou a medem. To je neuvěřitelný ranní start.

Nějaké ranní cvičení?

Tak to ne. Pro mne ranním cvičením je bojový úkol dostat se rychle z bytu do auta a rychle odjet. A prosím Mini Morrise, aby nastartoval. Ranní start do světa je pro mne velkým bojem.

V mládí jste hrála tenis, milujete lyže, na hory vyrážíte, jak to jen jde. Ve vašem životě se ale objevil tanec. Byla jste úspěšná v televizní soutěži StarDance. Co vás na tanci baví?

Propojení těla s muzikou, já tělo k muzice potřebuji, zpěv není jen o hlasu. Záleží na každém kusu vašeho těla, jak se postavíte, kam se nadechnete, kam pošlete nádech. Tanec mi pro zpěv dává hodně.

Jaký je rozdíl vyjít na pódium pro zpěvačku a jaký pro tanečnici?

Jako rádoby tanečnice je to daleko horší, ale vše je zvyk. Poprvé v přímém tanečním přenosu jsem nebyla schopná stát na nohách, nohy se mi podlamovaly. Styděla jsem se. To samé bylo při SuperStar. Všichni do mne hučeli, že se neumím hýbat. Já tam jen stála a zapívala. A doma jsem přitom tajtrdlíkovala. Tohle všechno jsem z velké části prolomila a je to pro mne zadostiučinění.

Máte nějaké sny?

Sny? To jsou spíše myšlenky – dál tvořit muziku, zlepšit se v textech, v psaní muziky. Vést poctivý život, být upřímná sama k sobě, k druhým a stále se posunovat, ať už v pracovním, či osobním životě, jde to ruku v ruce.

Žijete na Letné s přítelkyní, že?

Ano, na Letné žiju, to je pravda, a kolem sebe mám pár blízkých přátel, takže v podstatě nežiju sama.

Myslíte někdy na miminko?

Ano, myslím si, že se to jednou stane. K dětem mám blízko, jsem z velmi dobré rodiny. Chtěla bych to předat dál, svým dětem, dát jim pocit bezpečí a lásky, jako byl dán mě, vychovat z nich dobré lidi, je to těžký úkol, ale krásny, často na to myslím.

Na koho si při koncertech vzpomenete?

Ty myšlenky budou asi směřovat ke všem, které mám ráda, je před Vánocemi. V každém případě nejvíce myšlenek asi bude mířit k mé rodině a hlavně k mámě. Věděla jsem, že ji v tom najdu, více ji poznám, protože čím víc poznávám sebe, což se během těchto koncertů děje asi zatím nejintenzivněji v mém životě, tím víc poznávám i své rodiče, více jim rozumím. Myslím, že by za to byla ráda.

Loučíme se a každý jdeme na parkovišti ke svému vozu. Přistupuje ke mně hlídač parkoviště a já platím. V tom se otočí k Anetě: „Manželka má vás moc ráda, krásně zpíváte,“ říká v té noční tmě nenápadné dámě zahalené do zimní bundy. Aneta se jen usměje: „Tak manželku moc pozdravujte. A hezký večer.“ Na ten rozhovor jsem čekal pět let. Jsem rád, že jsem to čekání vydržel…

P. S.: Rozhovor se uskutečnil před prvním koncertem turné. Ten se konal ve Vimperku a bylo vyprodáno. Anetu nechtěli diváci pustit z pódia…

Pár míst

Turné Anety Langerové se jmenuje Pár míst. Aneta s akustickou kytarou hraje za doprovodu piana a smyčcového tria (housle, viola, violoncello). Na koncertech zazní v nových úpravách například píseň Vzpomínka, V bezvětří z posledního alba Jsem, Vysoké napětí, Malá mořská víla i písně, které Aneta na koncertech tak často nehraje jako třeba Poplach, ale i hity jako Voda živá nebo Hříšná těla křídla motýlí. Hostem turné je letošní andělský objev roku skupina Republic of Two, která právě vydala své nové album The End of War.

7. prosince – Vimperk, Hotel Zlatá Hvězda
14. prosince – Moravské Budějovice, MKS BESEDA
15. prosince – Hrad Šternberk, Hodovní sál
20. prosince – Kyjov, Dům kultury, divadelní sál
22. prosince – Praha, kino Bio Oko
23. prosince – Praha, kino Bio Oko

Autor: Jiří Macek

11.12.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Červený Hrádek u Sedlčan

Benefiční festival pomůže dětem s ichtyózou

Konvent plný loutek a dětí.
3

Březnický konvent opět ožije loutkami a hudbou

Hospoda Cup vyhrál tým CJ Izolace

Bohutín - Turnaj s velkou tradicí, to je Hospoda cup v Bohutíně. Turnaje hraného od roku 1998 se letos zhostil tým EventPeople a uvedl jej do nového kabátu. 

AKTUALIZOVÁNO

Máte vážně nemocné příbuzné? Dostanete až tři měsíce placeného volna

Lidé dostanou možnost čerpat až tříměsíční placené ošetřovatelské volno na péči o vážně nemocné příbuzné. Senát dnes schválil vládní novelu o nemocenském pojištění, která volno uzákoní. 

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Kamýk byl při povodni nejvíce postiženou obcí

Příbramsko /FOTOGALERIE/ - Solenice a Kamýk byly před 15 roky při katastrofální povodni nejpostiženější obcí regionu. Když se povodňová vlna hnala Vltavskou kaskádou, zatopila Solenice pod hrází Vodního díla Orlík a pod vodou se vzápětí ocitl i Kamýk nad Vltavou. Zaplaveno bylo 60 objektů, z toho 37 rodinných domů.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení