Proč se jmenuje galerie právě po Františku Drtikolovi?

Před deseti lety byla v galerii, která do té doby nesla název Galerie Zámeček Příbram, otevřena stálá výstava s názvem Fotograf František Drtikol, která je věnována životu a dílu jednoho z nejslavnějších příbramských rodáků, který získal světové uznání už za svého života na počátku dvacátého století. V souvislosti s otevřením expozice byla také galerie přejmenována na Galerie Františka Drtikola Příbram.

Co Františka Drtikola předurčilo ke studiu fotografie?

Narodil se v Příbrami v domě na dnešním Václavském náměstí. Už v dětství měl vztah k výtvarnému umění, rád maloval. Studoval na příbramském reálném gymnáziu, a protože jeho studijní výsledky byly nevalné, dal ho po škole otec učit ke známému příbramskému fotografovi Antonínu Mattasovi, přestože chtěl studovat malbu. Drtikol se u Mattase učil základní technické věci, a protože měl dobré výsledky, vyslal ho otec na jedinou fotografickou školu, která tehdy v Evropě byla, na učební a výzkumný ústav pro fotografii v Mnichově. Už coby student mnichovské školy Drtikol vystavoval v několika evropských městech, což jej povzbudilo k tomu, že po tříleté vojenské službě otevřel roku 1907 v Příbrami svůj první ateliér.

Jak se mu v Příbrami dařilo?

Zabýval se běžným komerčním portrétovaním, ale při této práci začal fotit první akty, zřejmě první akty v Čechách vůbec. Tyto aktivity poměrně malé město počátku dvacátého století nepřijalo. Akty přitom neměly žádný sexuální podtext. Jak víme z jeho zápisků, nahotu vnímal jako něco, co je tak čisté, že to je blízko Bohu, že čistota nahého těla je to nejzákladnější. On to byl nesmírně moderní člověk – volil nejen nové techniky při zpracování fotografie, ale i nová témata a pracoval s fotografií jako s obrazem. Fotografie tehdy za umění považována nebyla, ale Drtikol ji svým přístupem na umění povýšil. A to i v snímcích krajiny, kdy zachycoval Podbrdsko i venkovské chalupy kolem rodného města. Z té doby pocházejí také fotografie z příbramských stříbrných dolů nebo fotografie, které jsou ovlivněné jeho vírou v Boha.

Jak na nepochopení reagoval?

Roku 1910 se rozhodl svůj příbramský ateliér uzavřít a otevřel si nový v Praze ve Vodičkově ulici, kde jeho práce dosáhla většího uznání. Chodili k němu známé osobnosti tehdejší kultury i státníci, které Drtikol fotografoval.

Vyznačovali se portréty něčím?

Drtikol se zaměřil na psychologický portrét. S lidmi, které portrétoval, vedl dlouhé rozhovory, aby je lépe poznal a aby portrét charakterizoval osobnost daného člověka. Tehdejší fotografové byli nadšeni možností fotografovat, ale že by při tom ještě přemýšleli nad tím, jak vystihnout vlastnosti člověka?

Jaký další vývoj prodělal?

Přestože Drtikolovy fotografie byly vystavovány už nejen v Evropě, ale i v Americe, a stal se ve dvacátých letech naprosto světoznámým a uznávaným fotografem, začal se orientovat na duchovní nauky východu, kdy jeho víra dostávala jinou podobu, až se v roce 1935 rozhodl svůj ateliér uzavřít. Celou pozůstalost, která čítá kolem pěti tisíc fotografií a negativů, odevzdal do Uměleckoprůmyslového muzea v Praze a přestal se fotografii věnovat. Překládal duchovní literaturu z němčiny, stal se učitelem buddhismu a věnoval se malování. Obrazy však nebyly určeny pro veřejnost, maloval pro sebe a pro své přátele. Jeho život se uzavřel 13. ledna 1961 v Praze, pochován je ale v Příbrami.

Je ve stálé expozici Drtikolovo příbramské období zastoupeno?

Ano, byl sledován záměr, aby bylo přítomno i dílo z období v Příbrami.

Je o výstavu zájem?

Je jedinou stálou, která tohoto autora připomíná. Jezdí sem lidé z Čech i z ciziny.