Ta představuje desítky prací studentů oboru ilustrace a grafika Ústavu umění a designu Západočeské univerzity v Plzni a jejich pedagogů, významných výtvarníků Barbary Šalamounové, Mikuláše Axmanna, Borise Jirků, Renáty Ochmanové, Vladivoje Kotyzy, Bedřicha Kocmana, Josefa Mištery, Jana Kocmana a Jiřího Barty. Barbaře Šalamounové jsme položili několik otázek.

Už váš Ústav umění na Příbramsku někdy vystavoval?

Pokud si dobře pamatuji, je to naše první výstava v tomto kraji. Byla domluvena s Galerií Františka Drtikola, neboť mne s ní spojuje několikerá vynikající zkušenost, která se opět touto naší výstavou potvrdila.

Jak a kdy začala vaše spolupráce s touto galerií?

Poprvé nás, tedy mojí maminku profesorku Evu Natus-Šalamounovou a mě, příbramská galeristka Hana Ročňáková oslovila v roce 2007. Tehdy to bylo při výstavě v Galerii Sdružení Hollar s tím, zda si nechceme v jejich prostorách uskutečnit společnou větší výstavu, která pak probíhala od září do října 2007. Loni jsme pak s paní galeristkou a Janem Rousem uskutečnili v celé galerii výstavu mého otce, profesora Jiřího Šalamouna k jeho pětasedmdesátým narozeninám.

Jak chápat název aktuální výstavy Stalo se za barevného dne?

Tato výstava je v pořadí čtvrtá a rozhodla jsem se, že názvy vždy pojmu v souvislosti s galerií a zároveň se v nich může objevit i nějaké pořekadlo či dvojitý význam. První výstava se uskutečnila v prosinci 2010 v jablonecké Galerii N. K dispozici byla velká prostora dělená či spojená schody, takže šlo o dvě otevřená patra. Z toho vznikl název Jinak nahoře, jinak dole. Další výstava byla v knihovně německého města Regensburg, kde byla výstava dokulata a navíc mezi knihami, takže název Rundeherum um das Buch - Dokola okolo knihy.

A třetí výstava?

Ta probíhala loni v březnu a dubnu v Chvalské tvrzi, a jelikož byla v podzemí, nazývala se Pod povrchem. A opět šlo nejen o prostor, ale ve druhém plánu i o výpovědi vystavovaných věcí. Nyní v Příbrami vystavujeme v nádherných světlých prostorách, takže první nápad byl za bílého dne. Má asistentka Adéla Knajzl to přejmenovala za barevného dne, neboť s barvou pracujeme, a mne pak napadlo spojení Stalo se za barevného dne, neboť inklinuji k detektivkám a přišlo mi to napínavé.

Podle jakých kritérií jste díla na výstavu vybírali?

Díla představují širokou paletu naší pedagogické nabídky, kterou student coby bakalář určitě projde a z jakého spektra směrů si potom může i na svou individuální cestu magisterským studiem vybrat. Výběr jsem ponechala na jednotlivých vyučujících a společně jsme je pak rozvrhli na pověšení v prostorách tak, aby bylo patrno, co s čím souvisí a zároveň byly prostory zajímavě koncipovány. Například volnou tvorbu, jež zasahuje i do knižní vazby, jsme dali do první místnosti s propojením na knižní ilustraci. Ta pak v druhé místnosti přešla do klasické knižní tvorby, jež koresponduje s následným komiksem, který přesahuje do animované tvorby. Ve třetí a poslední místnosti jsme se pak vrátili zpět k volnější a exaktnější kresbě a grafice.

Galerie nese Drtikolovo jméno. Jaký vztah k němu máte?

Osobně mne jeho tvorba velmi zajímá. S paní Ročňákovou jsme výstavu koncipovaly nejen jako přehled tvorby ateliéru mediální a didaktické ilustrace, animované tvorby a knižní kultury, nýbrž bylo nutné najít také společnou řeč. Takže jsme se dohodly, že mí studenti nakreslí čtyři komiksy, kterými představí čtyři zajímavé osobnosti pocházející z Příbrami. Jako první na řadě byl samozřejmě fotograf Drtikol a díky konzultacím jsem měla možnost zjistit, jaký zvláštní život vedl.

Karel Souček