Většina návštěvníků ho znala především z jeviště příbramského divadla, z oblíbených televizních pořadů Trapasy, 3+1 s Donutilem, ze seriálu Proč bychom se netopili a z dalších filmových snímků. Tentokrát mohli obdivovat jeho hbité kouzelnické ruce, které předváděly například triky s kartami. Roman Štabrňák poskytl čtenářům Příbramského deníku rozhovor.

Jak jste se seznámil se sedlčanskými divadelními ochotníky?

Po představení v příbramském divadle Válka Roseových, kde mám roli právníka, za mnou přišel předseda ochotníků Jaroslav Repetný s tím, že mě viděl kouzlit a zeptal se, zda bych nevystoupil v Sedlčanech na plese a já jsem nabídku rád přijal.

Znáte díky hostování v Divadle Antonína Dvořáka v Příbrami důkladněji region nebo se pohybujete především na jevišti a v šatně?

Je pravda, že spíš platí ta druhá varianta, protože jsem hodně pracovně vytížený. Přijíždím do Příbrami více méně na poslední chvíli a po představení hned zase odjíždím, protože druhý den ráno musím na zkoušku. Na Svaté Hoře jsem ale byl. Z výletů s rodinou znám například dobříšský zámek. Do Mníšku, kde bydlí také Honza Rosák, jezdíme pravidelně s kolegy z divadla 1. května na tenisové turnaje – já jsem v pozici pouze diváka. V Sedlčanech jsem poprvé. Rád bych poznal Příbramsko důkladněji.

Herecká asociace vám loni udělila na festivalu Novoměstský hrnec smíchu. Kde tuto trofej máte vystavenou?

Ocenění udělované za herectví mě potěšilo. Nemohl jsem je ale převzít osobně, protože jsem byl v tu dobu s rodinou na dovolené v Itálii. Požádal jsem kolegyni Ivanu Chýlkovou, zda by mě nezastoupila a ta mi cenu přivezla. Nemám ji vystavenou, protože je ze skla a já se bojím, aby se nerozbila.

Na jaká divadelní představení, v nichž hrajete, byste čtenáře pozval?

Do příbramského divadla bych je pozval na Válku Roseových. Představení režíroval Ondra Sokol a do jedné z hlavních rolí obsadil Michala Dlouhého. Z klasiky bych doporučil od Čechova Višňový sad, který režíroval umělecký šéf příbramského divadla Milan Schejbal. Diváci ve hře uvidí například Sabinu Laurinovou. Velmi rád mám představení s názvem Prokletí nefritového škorpiona. Autorem je Woody Allen, režie se ujal opět Milan Schejbal. Na jevišti se potkáváme s Bobem Kleplem. Čtenářům bych vzkázal: Choďte do příbramského divadla…

Zmínil jste se o tenise, kterého se „účastníte" jako divák. Provozujete nějaký sport aktivně?

Bohužel mi nebylo dáno do vínku nadání na jakýkoliv sport. V těchto dnech jsem v televizi nadšeně pozoroval krasobruslení. Jako mladší jsem hrával stolní tenis, teď si chodím občas zaplavat, v zimě lyžuji, ale vše jen rekreačně a občas.

Na divadelní akademii múzických umění jste měl skvělé učitele – Janu Hlaváčovou nebo Borise Rösnera… Vzpomenete na některého a jakou jejich radu si dodnes pamatujete?

Mými skvělými učiteli byli také Ladislav Mrkvička, Jaroslava Adamová nebo Johana Tesařová… Boris Rösner nám říkal jedno nezapomenutelné moudro. Zní sprostě, ale je pravdivé a já jeho slova zopakuji: Hlavně se z toho neposrat! Jinak od každého z jmenovaných pedagogů jsem si vzal pro život něco. Každý z nich měl jiný úhel pohledu na život a nejen já z toho čerpám dodnes. Měl jsem navíc to štěstí, že v prvním ročníku studií jsem byl osloven tehdejším Divadlem ABC, kde jsem se setkával s takovými hereckými bardy, jako byl Mirek Lipský, Stella Zázvorková, Květa Fialová a s dalšími legendami, z nichž je, bohužel, většina v hereckém nebi. I když pro mě setkání s nimi byla důležitá a určitě mě ovlivnila, je nejlepší hereckou školou praxe. Každou práci se snažím dělat co nejlépe a pokud jde o nabídky, vždycky mě zajímá, kdo bude film nebo seriál točit, kdo v něm bude hrát.

V Sedlčanech jste kouzlil. Co je takový váš majstrštyk?

S kolegou hercem Michalem Isteníkem, který je můj ročník 1983, hraje v brněnském divadle a za činoherní obor je dost čerstvým držitelem ceny Thalie, jsme vytvořili před lety kouzelnické duo. Největší úspěch jsme měli s iluzí, která se jmenuje metamorfóza a spočívá v tom, že si bleskově vyměníme místa, aniž by divák postřehl, jak se to dělá. Dokázali jsme to ve dvou vteřinách, v České republice jsme byli nejrychlejší a na soutěži jsme s tímto číslem vyhráli.

KOUZLA předvedl známý herec Roman Štabrňák v sobotu večer v Sedlčanech na plese sedlčanských divadelních ochotníků.

Znáte se s kouzelníkem Pavlem Kožíškem?

Známe se, dokonce nedávno jsem mu pomáhal s natáčením. Na rozdíl ode mne nedělal kouzlo s hrdličkami, které se vyčarují například z klobouku nebo prázdného šátku. Je dost běžné, že si vzájemně poradíme.

Kdyby to opravu šlo, koho byste v současné době přičaroval nebo nechal zmizet?

Já bych si spíš přál, aby lidé nebyli lhostejní vůči tomu, co se kolem nich děje a byli méně neurvalí. Stále víc mě potěší, když je například prodavačka příjemná a zeptá se mě, co si přeji. Takových lidí nějak ubývá. Kouzlit bychom měli všichni a hlavně úsměvem.

Na co se letos těšíte?

Člověk se má naučit radovat z maličkostí. Letošek pro mě bude hodně pracovní. Zkoušíme na divadle čtyři nová představení – v Příbrami to bude v režii Milana Schejbala podle románu amerického spisovatele Francise Scotta Fitzgeralda titul Velký Gatsby, kde hostuje například kolega Jaromír Nosek. V pražském divadle Studio dva uvedeme Poprask na laguně, zkoušet budu Čtyři sestry z pera Patrika Hartla. Právě on bude tuto hru režírovat a do konce roku chceme nastudovat Šíleně smutnou princeznu.

Sedlčanští divadelní ochotníci chystají dvě premiéry. Nepozvali vás na představení?

Určitě bych rád přijel. Uvidíme, zda se mi podaří zkloubit některý z termínů s mým diářem. Mám jej skutečně plný. Kdyby se to povedlo, přijedu je podpořit velmi rád. Jsou fo fajn lidé. Marie Břeňová