Kniha pojednává nejenom o historii vlastní příbramské nemocnice, ale také o historii zdravotnictví jako takového, historii ZÚNZ Uranového průmyslu, lékárenství a zdravotnické školy v Příbrami. Je rozdělena do sedmi oddílů vyjma úvodu a závěru. První oddíl pojednává o historii městské nemocnice v Příbrami a hornické nemocnice v Podlesí, historii okresní nemocnice v Příbrami, historii Okresního ústavu národního zdraví v Příbrami, historii Závodního ústavu národního zdraví Uranového průmyslu, historii Oblastní nemocnice Příbram a lékárenské služby.

Druhý oddíl se zabývá současností a historií jednotlivých oddělení, včetně externích, která jsou provozována soukromými subjekty. Třetí oddíl se zabývá historií záchranné služby v našem regionu a čtvrtý historií střední zdravotnické školy v Příbram.

V pátém oddílu jsou uvedena životopisná data vybraných osobností, které v příbramském zdravotnictví působily. Šestý oddíl pak v tabulkové podobě podává přehled ředitelů, hlavních sester, primářů a vrchních sester, kteří působili v příbramském zdravotnictví v předlistopadové i v porevoluční době. Celá kniha je pak uzavřena životopisy vybraných osobností, které byly v příbramských nemocnicích léčeny.

Bohužel autor byl omezen dostupností historických pramenů a také tím, jaké informace mu byly ke zpracování předány osobami pověřenými managementem nemocnice. Paradoxně tak podle mého názoru je mnohem lépe zpracována historie ZÚNZ Uranového průmyslu, než historie příbramské nemocnice, ačkoliv publikace vznikla při 135.výročí jejího vzniku. Stejně jako ve sborníku ke 100. výročí jsou i v nové publikaci některá bílá místa, například období před rokem 1939 a vztah lékařů nemocnice, včetně primáře Trnky k manifestu proti působení židovských lékařů v Československu, který podepsal jeho učitel profesor Burian nebo období let 1668 až 1973, tedy období normalizace.

V historii jsou zcela pominuta jména například ředitele Dr. Štefana, který se zasloužil o vybudování pavilonu I (dříve tzv. infekčního pavilonu) a za jehož éry byl vypracován velkolepý generel nemocnice, který se bohužel neuskutečnil, ředitele Dr. Pavla Kuřete, který se podílel na významném rozvoji dlouhodobé péče v našem regionu, ředitele Romana Bočka a jeho náměstkyně Dr. Pánové, za jejichž éry vznikl plán výstavby a rekonstrukce současné nemocnice, stejně tak je třeba se zmínit o Dr. Poloučkovi, současnému náměstkovi pro LPP, který se významným způsobem zasloužil o pokračování rekonstrukce nemocnice. Nelze rovněž pominout období, kdy po listopadu 1989 stáli v čele nemocnice lidé jako Dr. Charvát či primář Bína. Pokud se máme bavit o historii příbramského zdravotnictví v širším slova smyslu, pak není možné se nezmínit o historii nemocnice v Sedlčanech, která byla součástí OÚNZ, nebo poliklinik v Dobříši, Březnici nebo Rožmitále pod Třemšínem.

U jednotlivých oddělení rovněž chybí některé důležité skutečnosti. U chirurgických oborů bych jistě více věnoval pozornost primáři Horákovi, který byl jednak významným odpůrcem okupace Československa v roce 1968 a jednak byla zakladatelem chirurgie štítné žlázy v příbramské nemocnici (spolu s pozdějším primářem Kasperem). Je také třeba zdůraznit úlohu Dr. Urbánkové a Dr. Maňhalové, které se zasloužily za doby působení prim. Rouleové o rozvoj chirurgické onkologie. V souvislosti s radiodiagnostickým oddělením bych jistě zmínil jméno Dr. Kvasničky (zakladatel intervenční angiologie, který provedl první úspěšnou angioplastiku periferní tepny v příbramské nemocnici), Dr. Kubečkovou (zahájila první vyšetření ultrazvukem) nebo Doc. Šimonovského, který dovedl ultrazvukovou diagnostiku k naprosté dokonalosti).

Na interním oddělení je třeba se zmínit, že toto oddělení, kromě prvenství v zavedení intenzivní péče či trvalé kardiostimulace na okresní úrovni, zavedlo poprvé do praxe metodiku pro diagnostiku ischémie srdečního svalu pomocí takzvaného dipyridamolového testu, který pak spolu s primářem Langem byl doplněn o izotopové vyšetření (dnes tzv. perfusní scintigrafie myokardu s farmakologickou zátěží) nebo vyšetření hemodynamického profilu neinvazivním způsobem pomocí bioimpedance (Dr. Lebr, Dr. Polák). Zcela chybí uvedení historických souvislostí při rekonstrukci původní JIP a vybudování nové JIP, včetně jmen, která jsou s tím spojena (p. Zahradil, p. Fortelka, atd. ). Na JIP interního oddělení byla také do provozu uvedena první moderní infuzní pumpa. Rovněž nejsou uvedena žádná data o dlouhodobé péči, kterou rozvinuli primáři Brandtl, Kuře, Šírek a nakonec Mikoláš).

Při psaní historie příbramského zdravotnictví bychom také měli vzpomenout jména některých sester, bez kterých by práce nebyla možná.

V publikaci je bohužel zcela pominuta aktivita především interního, zde především JIP, v oblasti vzdělávání. V rámci příbramské nemocnice byly pořádány tzv. Podbrdské dny ve spolupráci se Spolkem lékařů v Příbrami a posléze i ČLK (celkem 30 ročníků, kterých se zúčastňovaly přední vědecké osobnosti české a slovenské medicíny. Po vzniku nové JIP interního oddělení začaly přednáškové cykly a od roku 2009 vznikla tradice Kadeřábkova dne a nakonec i udělování Kadeřábkovy medaile, jak žijícím osobnostem, tak in memoriam osobnostem příbramského zdravotnictví. I tohoto přednáškového dne se zúčastňují jak lékaři naší nemocnice, tak přední odborníci české medicíny. Je třeba také zmínit, že interní oddělení v roce 1991 uspořádalo mezinárodní konferenci o hemodynamice
pod záštitou ministra zdravotnictví Dr. Bojara, velvyslance USA a Izraele v Československu na zámku Dobříš (prezident kongresu Dr.Šrámek - USA, vědecký sekretář Dr. Polák – interní odd. Příbram).

Závěrem je třeba konstatovat, že napsání této knihy i přes chybění některých faktů je záslužným činem, který pomůže udržovat tradice příbramského zdravotnictví. Nakonec medicína se bez dodržování tradic neobejde. Věřím, že zájemci nejenom z řad zdravotníků, ale z řad laické veřejnosti najdou v knize zajímavé skutečnosti, které je přesvědčí, že příbramská nemocnice nikdy nepatřila mezi bezvýznamné provinční organizace, ale že má velmi bohatou historii, na kterou je třeba být pyšný. Jsem přesvědčen, že se kniha dočká dalšího vydání, ve které budou informace a fotografie doplněny.

Martin Polák, vedoucí lékař JIP interních oborů ONP