VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Marie Hrušková: Stromy mají v sobě zvláštní sílu, stala jsem se jejich mluvčí

Příbram – Na pulty knihkupectví přišla v předvánočním čase nová kniha spisovatelky Marie Hruškové. Jmenuje se Aleje a napsala ji společně s botanikem a popularizátorem vědy Václavem Větvičkou. Kniha zachycuje vznik a vývoj stromořadí v krajině Čech, Moravy a Slezska. Další novou publikací, která by měla obohatit předvánoční výběr jsou Nejmohutnější památné stromy ČR. Marie Hrušková poskytla Příbramskému deníku rozhovor.

21.12.2012
SDÍLEJ:

Marie Hrušková, spisovatelka o památných stromech.Foto: Markéta Jankovská

Proč zrovna stromy, jak jste se k tomuto tématu dostala?

Stromy jsou zvláštní rostliny… Mají k lidem blízko, i když ne všichni lidé si jejich přínos a význam uvědomují. Je to i tím, že zatím je kolem nás stále ještě stromů dost, proto je lidé tak často berou jako samozřejmost a podle toho se k nim i chovají: upravují silnici – zlikvidují alej raději po obou stranách, vydláždí dvůr – pryč se stromem, který ho zanáší listím, opraví kostelík – a pokácejí před ním stromy, aby nezacláněly.

Takže, co tedy dělat, aby lidé stromy brali na vědomí?

Proto jsme zvolili jsme vypravování, pověsti a události, které jsou spojené se stromy. Příběh „nasvítí" svým dějem strom a tím ho jakoby vydělí z množství zdánlivě stejně zelených korun a hnědavých kmenů, udělá takový strom výjimečným, že lidem stojí zato se zastavit: prohlídnout si korunu, dutinu v kmenu, všimnout si prasklin v kůře, zamyslet se, kolik může být stromu let a zda tu mohl ten král, o němž pověst vypráví, určitě být.
Vzít strom na vědomí – to je začátek vztahu, který může pokračovat…

Jaké byly začátky vašeho psaní o stromech?

Před lety, když jsem se stromy začínala, jsem hlavně pátrala po stromech, o kterých se vypravují pověsti, protože ty dělají stromy zajímavými a zvláštními. Těmito „pověsťovými" stromy jsem začínala své katalogy, hlavně těmi NEJ : nejstaršími, nejmohutnějšími, nejzajímavějšími… Za dlouhá desetiletí práce kolem stromů už nepotřebují pomoc žádných příběhů, abych stromy viděla. Je pro mne potěšením a zážitkem každé setkání se stromy – ať ve skutečnosti nebo na fotografii či kresbě. Vztah ke stromům je svým způsobem celoživotním darem, který si nelze nechat jen pro sebe. Dál tedy pátrám po zajímavých stromech, po jejich pověstech a historii a dál o nich vypravuji. I proto, že partnerů přírody a přátel stromů není nikdy dost.

Co nyní připravujete pro čtenáře?

V tisku je kniha Nejmohutnější památné stromy ČR, spoluautorem je opět Jaroslav Michálek, fotografie jsou od Pavla Hossla. Je to příspěvek o našich stromech do materiálů, které jsou shromažďovány o nejmohutnějších stromech Evropy. Měla vyjít nyní před Vánocemi.

Jak vznikl váš krásný vztah ke stromům a k přírodě?

Asi kdybych podstatnou část dětství neprožila ve Hvozdnici u Davle, kde jsou okolo lesy, romantický potok Kopřivka, rybník, kde byla má oblíbená borovice v polích – tak by možná prosba kolegy Turka o sepsání textů k jeho kresbám výjimečných stromů zůstala jedním z mnoha námětů mých článečků, které jsem coby začínající psavec různě umisťovala do tisku. Jenže stromy mají v sobě zvláštní sílu, a tak jsem se stala – když to řeknu obrazně jejich mluvčí.

Vím, že spolupracujete s Arnikou, organizací zabývající se životním prostředím, v čem spolupráce spočívá?

Byla jsem po jedné své přednášce oslovena pracovníkem Arniky, zda bych nepřijala účast v petičním výboru – to byla ona petice určená členům parlamentu, kterou podepsalo nakonec na 30.000 lidí. Žádala, aby rozhodnutí o likvidaci alejí nebylo necháno jen na silničářích, ale aby o pokácení stromů museli spolurozhodnout odborníci. Vzpomínáte, jak po zimě 2006 byla veřejnost zděšena, když padaly zdravé stromy, protože jsou nebezpečné?

Do jaké míry měla kampaň úspěch?

V roce 2008 se po další zimě situace pro stromy u silnic opět zhoršila. Tehdy se na aleje zaměřila právě kampaň sdružení Arnika Zachraňme stromy! a vznikla stejnojmenná petice. Jejím cílem bylo změnit zákon tak, aby stromy podél silnic chránil. Ukázalo se totiž, že jedním z hlavních problémů je výjimka pro silničáře. Zatímco každý člověk i firma musí získat pro kácení stromu povolení odboru životního prostředí, cestáři mohli tehdy kácet „z důvodu údržby silnic" stromy podle vlastního uvážení a bez povolování. V dubnu 2009 již bylo pod peticemi na záchranu alejí téměř 25 tisíc podpisů. Politici, úředníci i silničáři si začínali uvědomovat, že aleje představují hodnotu, kterou je třeba chránit. Jenže jak na to? Dají se skloubit dnešní nároky na individuální mobilitu s historickými alejemi? Bylo třeba hledat praktická řešení. Že je možné zachovat historickou alej a zároveň zvýšit bezpečnost silničního provozu,dokazuje třeba v knize kaštanová alej ze Skřipele do Hostomic na Berounsku. Inspirovali jsme se někdejší standardní praxí, kdy silničáři zvýrazňovali kmeny stromů bezpečnostními pruhy. Bílé pásy jsou dobře viditelné i za šera, v noci nebo za jinak špatné viditelnosti. Aleje tak pomáhají řidičům sledovat okraj vozovky a směr silnice.

S jakým cílem jste novou knihu Aleje psala?

Já si myslím, že když někdo vezme nějaké zadání, pak má taky něco dělat. Sice přednáším o stromech, také o alejích, ale kniha je přece důraznější počinek. V nakladatelství pro to bylo maximální pochopení. Společným záměrem té knihy bylo, když to řeknu primitivně: Podívejte, jak jsou aleje krásné a užitečné a jak tedy budeme za hlupáky, když si je necháme vzít. A záměrně jsme v té knížce nekritizovali, i když by bylo na kritiku podkladů dostatek.

Přirostla vám k srdci některá z vašich knih, která je ta pro vás nejoblíbenější?

Ani ne snad nejoblíbenější, to se určuje těžko, ale dala mi hodně práce: „Kult stromů v zemích Koruny české"– snažím se v ní vysvětlit, v čem je základ našeho vztahu ke stromům, že to není žádné romantické staromilství, ale tradice, a to dost dávná. Proto je tato kniha mezi e-knihami Městské knihovny Prahy pod značkou: goo.gl/t4pWu a je volně ke stažení. Tištěná kniha vydaná roku 2005 je rozebraná.

Myslíte si, že třeba za dobu, co se věnujete stromům, se vztah veřejnosti změnil k těmto organismům? Někdy se člověku zdá, že je v posledních letech kácení stromů a alejí moderní… ?

Určitě se změnilo povědomí, co je to památný strom a také jsou dostupné podrobné seznamy památných stromů. Přibyli nadšenci, kteří se zabývají památnými stromy třeba v regionech, fotí je, píší o nich, ale i o ně pečují atd. Ale jak už akce kolem alejí ukazují, pořád je hodně lidí, kteří stromy prostě nemají rádi, vadí jim a bohužel mají pravomoc o nich rozhodovat, anebo nevnímají, že stromy jsou živé, že jsou nezbytnou součástí našeho životního prostředí.

V současnosti je tedy úkol nás, kteří se stromy zabýváme, trochu jiný než před padesáti lety – je to snaha stromy lidem přiblížit, ukázat, jak jsou každý jinak zajímavý, jinak užitečný, ale i krásný. Že nebezpečným se může stát ten strom, který žije mezi lidmi, ale lidé se o něj nestarají. Prostě snaha, aby lidé stromy skutečně viděli. A k tomu pomáhají i ty pověsti, které ke stromům patří, stejně jako působivé kresby nebo fotografie, soutěže o nejkrásnější stromořadí nebo o Strom roku.

Co děti a příroda? Jsou děti v tomhle směru lepšími ochránci přírody než my, dospělí?

Jako zkušená kantorka vám mohu potvrdit, že při dobré práci s dětmi je můžete pro mnohé nadchnout – a pak to dělají s úžasným nasazením.
Ale je třeba s nimi pracovat, vést je, v případě stromů, aby vůbec „viděly" přírodu, tedy v ní i stromy. A začít od malých dětí. Ukazovat, že je strom živý, pomoci si třeba personifikací – to jsou v pohádkách ty stromové víly, které to bolí, když někdo jen tak seká do stromu – pak ovšem nesmí dospělí nechat vyřezávat do živého kmenu stromu, kterému byla jen seříznuta koruna, sochu. To se pak obtížně dětem vysvětluje. A mimochodem – ptal jste se, co chystám, a to s velkým potěšením – stromové pohádky. Víte, mluví se nyní hodně o enviromentální výchově. Někdy by ani nemusely být učené fráze, stačil by obyčejný rozum a upřímná snaha.

PhDr. Marie H r u š k o v á po studiu na filosofické fakultě University Karlovy učila v Praze, z toho 25 let na Akademickém gymnáziu. K památným stromům ji přivedl Jaroslav Turek., když ji požádal o sepsání pověstí ke kresbám stromů. Doktorská disertační práce Památné stromy v ústní lidové slovesnosti a literatuře pak předznamenala následné hlavní zaměření její publikační činnosti. Spolu s J. Turkem vydala Památné stromy I (1994) a II (2000), knížky o Podoubraví (1996-1999), What stree remember (1998), Kult stromů v zemích Koruny české(2005). Autorsky spolupracovala se scenáristou a režisérem B. Ludvíkem na úspěšném televizním seriálu Paměť stromů (2001) a na knihách, které se seriálem souvisí: Stromy se na nás dívají, Paměť stromů. Památným stromům Vysočiny byly věnovány knihy, na kterých spolupracovala s fotografkou a nakladatelkou M. Holečkovou. V knize Podivuhodné stromy vydané v minulém roce Euromedia Knižním klubem s fotografiemi J. Michálka se snaží o souborné zpracování poznatků o našich památných stromech. Beletrizované pověsti v letos vydané knížce Příběhy památných stromů Čech a Moravy s kresbami Jaroslava Turka, představy o nich vhodně doplňují.

Autor: Karel Hutr

21.12.2012
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Jak reklamovat koupený dům či byt

Ilustrační foto

Fotbalisté Dobříše vybojovali v Roudném všechny body

Na ruční česání přijela posila z Moravy

Přílepy – Mezi prvními letos opět padly v sobotu štoky na chmelnici u Kutílků při dalším mistrovství v ručním česání chmele. Začátek letos odstartoval výstřel z pistole na návsi. Odtud se česáči chvatně vydali na chmelnici. Museli bojovat s pěkným bahnem, protože se tu v noci přehnala pořádná bouřka. Ale to nikoho neodradilo.

OBRAZEM: O víkendu Dobříš patřila psím sportům

Dobříš - Již 12. ročník Mezinárodního kynologického festivalu CACIT se uskutečnil o víkendu v Dobříši. Jde o jednu z největších sportovně kynologických akcí ve střední Evropě. Soutěžilo se až do nedělního odpoledne v pěti kynologických disciplínách.

V příbramském letním kině si prvně zahráli The Tap Tap

Příbram /FOTOGALERIE/ – Šest hodin dobré zábavy a hudby si mohli diváci užívat v sobotu odpoledne a večer v Letním kině Příbram na společném koncertu Jaroslava Uhlíře a skupin The Tap Tap a Keks.

Na Karlštejn se vrátila kopie císařské koruny

Karlštejn /FOTOGALERIE/ – I o víkendu mířili návštěvníci na hrad Karlštejn, kde je od začátku srpna kopie císařské koruny, která je vystavena spolu s českou Svatováclavskou korunou až do 14. října v Klenotnici hradu na konci I. prohlídkové trasy.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení