Z čeho máte po učitelském koncertě největší radost?
Z toho, že si program přišlo poslechnout 400 lidí. Jako nejcennější poznatek bych vyzdvihla, že v publiku bylo hodně mladých lidí a dětí. Těší mne také vstřícnost šikovných učitelů podílet se na společném záměru a představit se veřejnosti i tímto způsobem. Raduji se z toho, že i přes překážky, které při nácviku učitelům vznikají, nakonec s chutí a radostí program předvedou. Není to tak samozřejmé.

Hrajete vážnou i klasickou hudbu. Jsou některé skladby, které pokaždé „musí zaznít", protože by si to bez nich posluchači nedovedli ani představit?
Několik měsíců před uskutečněním koncertu si všichni učitelé mohou sami rozhodnout, zda a s jakou skladbou se chtějí představit. Na společných orchestrálních věcech se domlouváme s naším kolegou Pavlem Fořtem. Některé skladby jsme zařadili opakovaně. Prostě nás bavily a my doufáme, že i posluchače.

Veřejnost vás zná jako dirigentku i muzikantku. Jaká byla vaše role na koncertu?
Sama jsem pouze součástí orchestru, a tak je důležité, aby se nám vše vydařilo jako celku. Hraji na syntetizátor a tak většinou zvukově supluji smyčce nebo některý dechový nástroj.

Učitelský koncert byl desátý. Můžete vzpomenout na začátky a porovnat je ze současností?
První ročník byl určitě nesrovnatelný – co do časového rozsahu, repertoáru, tak i do počtu posluchačů. V roce 2007 se nás početně představilo mnohem méně učitelů. V letošním jubilejním roce jsme se vrátili rádi k variantě, kdy nás celým koncertem provázejí naši současní nebo bývalí žáci. Už i v posledních ročnících velkou část koncertu hrál takzvaný učitelský band a jen výjimečně se kolegové představili sólově. Přesně tak tomu bylo i letos, kdy pouze dvě učitelky vystoupily individuálně. V první části zahrála a zazpívala menší seskupení a kolegové si vybrali skladby z klasického repertoáru, ale i amerického country, popu nebo rock and rollu. Do druhé části si právě učitelský band připravil aranže převážně z filmové hudby, a tak zazněla na úvod ústřední melodie ze seriálu Cirkus Humberto, dále z filmu Růžový panter nebo z muzikálu Evita a další slavné světové melodie.

Kdo přišel poprvé s myšlenkou učitelských koncertů? Byl to váš nápad?
Nápad to byl nejen můj, ale společně i několika šikovných učitelů, kteří tento podnět rádi přijali a zrealizovali.

Kdo z nich měl za celá ta léta nejmenší nebo vůbec žádnou „absenci"?
Jestli si to dobře pamatuji, tak ten, kdo se účastnil koncertů nejčastěji a také nejaktivněji, je kolega Pavel Fořt. Jemu vděčíme za to, že pro takto specifické obsazení každoročně zaranžuje, nastuduje a diriguje nejvíce uvedených skladeb.

Zavzpomínáte si při podobném setkání na bývalého kolegu a vedoucího Blue Orchestra ZUŠ Sedlčany Václava Caltu, který letos prvního května odešel do muzikantského nebe?
Václav Calta je určitě osobnost nezapomenutelná, ať mezi učiteli, hudebníky nebo v jeho civilním povolání. Samozřejmě na něho často vzpomínáme. Hrál s námi s dcerou Klárou téměř na každém učitelském koncertě. Seděl na pódiu se svojí tubou a tvořil našemu seskupení basový základ. Každý si vzpomínáme na jeho bodré chování a radost ze společenských setkání.

Marie Břeňová