Jeho snímky z posledních cest na Borneo si můžete až do konce května prohlédnout v nemocniční Galerii gaudii gratia a 25. dubna od 19 hodin pak v příbramském kině na fotopřednášce Borneo očima fotografa, která bude doplněna o autentické audio zvuků pralesa a hudby. Petr Bambousek poskytl Deníku rozhovor.

Do jakých končin jste se již se svým „parťákem" fotoaparátem vydal?
Na cesty za zvířaty se vydávám už víc než deset let, přesto jsem za tu dobu mnoho zemí nenavštívil. Pokud mě nějaká oblast takříkajíc chytne, rád se tam znovu vracím. Příkladem je třeba Belize, kam jsem se vypravil již čtyřikrát, Borneo, kam mě čtvrtá cesta čeká, nebo Panama či Thajsko, v nichž jsem byl už podruhé. Kromě tropů jsem navštívil několik zajímavých evropských lokalit. Většinu roku trávím focením přírody naší republiky.

Čím krásy přírody zachycujete?
Aktuálně mám techniku od firmy Canon, i když nepatřím mezi lidi, kteří na konkrétní značce nějak lpí. Můj hlavní fotoaparát Canon EOS 6D má podle mě dokonalý výstup a umožňuje fotografovat za špatných světelných podmínek. Za posledních pár let jsem snad v jiných podmínkách nefotil a je pro mě tenhle ukazatel mnohem důležitější než moderní vychytávky, kterými některé foťáky oplývají.

Co děláte, když necestujete a nefotíte?
Většinou přemýšlím, kam bych mohl cestovat a co tam vyfotit. Trochu mě to začíná pohlcovat.

Jak jste se ke svému koníčku (a jiné zvířeně) vlastně dostal?
Začalo to mou láskou k přírodě a zejména k hadům, jejichž domovinu jsem chtěl poznat. Poprvé jsem ochutnal kouzlo tropů v Kostarice a od té doby se snažím do tropů alespoň jednou ročně vrátit. Je to jako droga.

Proč fotíte jenom faunu a flóru? Lidé vás nelákají? Z jakého důvodu?
Možná ze stejného důvodu, proč fotografové lidí nefotí zvířata. Je to úplně jiný obor, který vyžaduje jiný úhel pohledu, jinou foto techniku a jiné přemýšlení. Fotím to, co mě baví, a mě baví příroda.

Jaká lokalita ve vás zanechala největší dojem?
Poslední rok jsem uchvácen rozmanitostí Bornea, ale těším se na příští rok, kdy se chci znovu vrátit do Střední Ameriky. Latinskou Ameriku jsem navštívil celkem osmkrát a připadá mi jako druhý domov. Na obou zmíněných koncích světa jsem potkal řadu milých lidí a zejména přírodu, která mě nepřestává fascinovat svou rozmanitostí.

Co vás na Borneu zaujalo nejvíc?
Borneo mě vždy velmi lákalo, bylo pro mě synonymem pro exotiku, neporušenou přírodu a dobrodružství. Pravdou je, že dnešní Borneo je hodně ovlivněnou nekontrolovatelnou těžbou dřeva a neporušenou přírodu je třeba hledat. Přesto milovníkům přírody přináší neuvěřitelné možnosti pozorovat život atraktivních druhů zvířat, které by jinde nenašli. Ať už jde o orangutany, nosaté opice, ještěry nebo okouzlující formy hmyzu. A to všechno dohromady tvoří základ toho, proč jsem přírodou Bornea tak uchvácen.

Na jaká místa další na naší planetě máte zálusk?
Letos bych ještě jednou rád na Borneo a příští rok do Střední Ameriky.

Zažil jste nějakou vtipnou či dech beroucí historku z natáčení/fotografování?
Někdy se musím smát, když vidím přírodovědné pořady v televizi, kam se autoři snaží zakomponovat nějaké drama. Za oněch deset let cestování jsem toho myslím viděl hodně, ale nevybavím si příliš okamžiků, kdy by mi po zádech přejel mráz nebo bych se tomu s chutí zasmál. Zaměření na focení přírody mi spíš přináší okamžiky, kdy mám chuť se vším praštit o zem, zejména ve chvíli, kdy zvířata příliš nespolupracují. Příkladem může být snaha vyfotit atraktivní žábu, která zadní nohou zdraví ostatní žáby. Vyhlédl jsem si jednu aktivní, namířil na ni objektiv a čekal. Jenže žába si postavila hlavu a dobrou hodinu seděla jako socha, mezitím se ostatní žáby vesele zdravily, ovšem mimo můj objektiv. Po hodině žabka zadní nohu vystrčila, já zmáčkl spoušť, vytvořil jednu fotku a žába uskočila.

Na co se mohou těšit návštěvníci vašeho promítání v kině?
V kině budu mít přednášku, kde se pokusím přiblížit divákům to, co mě na Borneu tak fascinuje. Mám fotografický materiál ze tří cest a díky tomu mám z čeho vybírat. Rád bych prezentoval to nejlepší, co se mi podařilo nafotit. Navíc velký formát plátna dodá fotografiím doslova nový rozměr. Radka Pružinová