Znovu půjde o komedii, opět však smích vystřídá i široká škála jiných emocí. Ve hře amerického dramatika Neila Simona (autor úspěšné hry Drobečky z perníku) Rande s duchem se v plné parádě objevuje žánr tragikomický – humorné pasáže se střídají s dramatickými, hořké podtóny se sentimentálními. „Balancování mezi humorem a závažnými tématy, tak typické pro Simona, se objevuje i v této hře," říká režisér Schejbal.

Souvztažnost s Drobečky z perníku lze vysledovat i v tom, že ústřední dvojice má svůj předobraz v reálné skutečnosti. Simonovou inspirací byli Lilian Hermannová, slavná autorka divadelních dramat a spisovatelka a její partner Samuel Hammet, neméně populární spisovatel detektivních románů, zakladatel tzv. drsné školy. Ti měli mezi sebou třicet let trvající velmi komplikovaný vztah, kdy se milovali a nenáviděli, on měl stále sbalené kufry, odcházel a přicházel… Nedokázali žít spolu, a už vůbec ne bez sebe, což se promítá do děje samotné hry. Pikantní na tom je, že jeden z hlavních hrdinů je již pět let na onom světě.

Spisovatelka Rose (Eva Holubová), před časem velmi slavná a uznávaná, se po smrti svého přítele Walshe (Oldřich Vízner) stáhla do ústraní. Přestala psát i přednášet na univerzitách a dochází jí peníze. Asistentka Arlene (Anna Fixová), ze které se vyklube její dcera, se kterou má neméně komplikovaný vztah, se ji snaží probudit z nečinnosti. To však se daří jedině Walshovi, respektive jeho duchovi. Arlene sice o Rosiiných schůzkách s Walshem ví, ale přesto dochází k mnoha komickým i dojemným sitacím, například, když Rose mluví – a nejen to – s mrtvými i živými najednou. Walsh ji přemlouvá, aby se probrala z letargie a začala znovu psát. Když před pěti lety nečekaně zemřel, zanechal po sobě rozepsaný autobiografický román o jejich vztahu a požádá Rose, aby oslovila mladého spisovatele ze sousedství Clancyho (Vojta Záveský), do kterého vkládá velké naděje, aby jí pomohl knihu dokončit. Rose se vzpouzí, chce, aby byl román dopsán podle jejích not, prožívá velké vnitřní dilema, ale nakonec zvítězí pravda nad svědomím a ona se podvoluje.

Jak se hercům dařilo uchopit jejich role? A co si o nich myslí?

„Já hraju ducha, a od začátku jsem chtěl létat a procházet zdmi, což se nedaří, takže se jenom snažím, abych nezakopl o futro, když procházím dveřmi," říká žertem o své netypické roli Oldřich Vízner.

„Tahle postava je nejblíže lidské bytosti, kam jsem se zatím dostal. Je to hodně civilní," komentuje svou roli s úsměvem Vojta Záveský. „Vzdáleně mi to připomíná Amadea, podobnost vidím v poměru genia, drzosti a floutkovství," dodává.

„Rose má hodně mých rysů – v tom jak komunikuje se svou rodinou a svým okolím se místy vidím. To jsou tak vnitřní pocity a ošklivé vlastnosti, že jsem si je doteď nepřipustila. Až pak, když si to zkouším doma v kuchyni, tak zjistím, že tímto tónem mluvím běžně. Ale myslím, že se v tom najde vícero žen," osvětluje své pocity Eva Holubová.

A jaký má Eva Holubová vztah k duchům a nadpřirozenu?

„Moje postava – Rose – je velmi silná osobnost a je pro ni výhodné a v podstatě nutné, aby ve Walshova ducha věřila. Myslím, že se to stává běžně, akorát o tom lidi nemluví, ale stane se, že vám odejde nějaká blízká osoba, a vy se jí buď třeba sami nemůžete zbavit, protože na ni myslíte tak moc – bylo to tak intenzivní, nebo naopak zjistíte, že bez ní nemůžete být, tak si ji neustále vyvoláváte. A tam je to právě i tak napsané. Simon zná ty principy, jak to chodí u lidí, kteří věří, že žijí s tím zesnulým nebo u lidí, kteří mají schizofrenii a opravdu s ním jakoby žijí. V té hře je to velmi citlivě popsané a logicky to zapadá do sebe. To ona je ta, která chce, aby tam s ní byl. Bojí se být sama, bojí se prázdnoty.

A já sama za sebe? Když zemřela maminka, byla se mnou, ale spíš částí, součástí mě. To už je strašně dávno. Je to o tom, že ten člověk ve vás zanechá nějaký otisk, nějakou energii. Hůř se to popisuje, spíš to cítím.

A jestli věřím v duchy? No, tak když přijde, tak ho nevyhodím," dodává s vtipem sobě vlastním.

Premiéra hry Rande s duchem je naplánována na 4. dubna od 19 hodin na velké scéně Divadla A. Dvořáka. Radka Pružinová