Myslíte, že duši dítěte si mohou zachovat i dospělí?
V Pohádkové zemi se i z dospělých stávají děti. V nás všech je vlastně pořád schované dítě, jen je obrněné mocí, penězi. Když se tohle všechno ale odbourá, tak se lidé uvolní a uvědomí si, že svět není tak zlý, jak se říká. I v naší Pohádkové zemi máme napsáno: Svět je krásný a lidé jsou dobří.

Píšete knihy, ilustrujete a stále zdokonalujete Pohádkovou zemi plnou pohádkových bytostí. Jak vůbec vznikají?
Oni nevznikají. Oni jsou. Víte, když se díváme kolem sebe, tak máme strašně zúžený pohled na svět. Nevíme nic o stromech, o jejich životě, nevíme nic o trávách. Ale když se trochu do přírody vžijeme, tak je uvidíme.

Vítězslava Klimtová. Co pak můžeme vidět?
Například víly. Ty můžete vidět, když pojedeme po silnici, na které se táhne pruh mlhy. To je pára. Ale když se otočíte na louku vedle, tak tam bývají chuchvalce mlhy. To už jsou víly. Ale nesmíte se k nim přibližovat. Jen když vás pozvou. Mají totiž svůj svět, ve kterém se prolínají různé dimenze.

Co pro vás znamenají pohádky?
Je to pojítko s minulostí. Baví mě je zkoumat a sledovat. Můžeme se z nich stále hodně naučit.

Myslíte, že děti jsou dnes díky televizi a počítači o fantazii ochuzené?
Vliv televize a počítačových her je silný. Fantazii v dětech často nepodporují ani rodiče. Děti se od světa fantazii odpoutají až příliš brzy. A to je škoda. Když si pak ale do světa fantazie přenesou, jsou šťastnější.

Představivost podporují právě knihy. Děti jsou ale ve školách často odrazované povinnými či doporučenými seznamy knih…
V dětech by se tvořivost měla podporovat. Současný systém školství je ale zaměřen jen na tabulky a normy. To podle mě není úplně šťastný způsob. Můžete je naučit co chcete, ale nejdůležitější je stejně to, aby se učily rády. A proto je důležitá i osobnost pedagoga. Ten by měl být především laskavý a měl by mít rád děti. A stejné je to i s hodnocením. Je to příliš povrchní. Kupříkladu já jsem z kreslení měla trojku, protože se učitelka držela norem. A já měla výkresy plné skvrn. Do norem jsem nezapadala.

Děti ale nejvíce ovlivňuje prostředí, ve kterém vyrůstají…
A právě proto je nejdůležitější pohoda v rodině. A ta dnes často chybí. Navíc si myslím, že každé děcko by mělo mít zvířátko. Nejen proto, aby se naučilo o někoho starat, ale i proto, že v rodině je jinak dítě v hierarchii na úplně posledním místě. Ve zvířeti má ale parťáka, má se ke komu přitulit, koho vychovávat, komu si postěžovat.