Do pozadí všech nepříjemných a ubíjejících zpráv pak ustupuje „pouhá“ arogance, která čiší z politiků nám nejbližších, námi zvolených na našich radnicích. A tady začíná komunikace, bohužel, pouze jednostranná. K demokracii má tak daleko, jako člověk ke spravedlnosti.

Povídání z očí do očí se starostou na radnici skončilo. Tímto významným mezníkem v ukončení mediálních setkání skončila snad veškerá chuť radnice s kýmkoli se o čemkoli vybavovat. Město si, jak samo uzná za vhodné, vylepí na internetovou nástěnku svá slova, často omílaná dokola, bez možnosti reakce a konfrontace zvenčí.

Před dvěma dny jsme mimo jiné měli tu čest přečíst si zprávu o tom, že výpovědi lékařů z polikliniky radní neuznávají. Otázek se nabízí víc, než by papír unesl. Silně zarážející a nepochopitelná je ale jedna zásadní skutečnost. Nekomunikace.

Proč s lékaři radnice neprobrala už na podzim své záměry? Oni nejsou lidé? Proč jde město raději cestou odporu? Demokracie je přece právo každého na vyjádření. Měli to právo lékaři? Ano měli. Na zastupitelstvu, kde vyšťaveni čekali, až na polikliniku dojde řada. Jenomže tady už panoval vztek a bezmoc. Rozhodnuto bez nich o nich. Nemůže následovat nic jiného než obrana zvířete zahnaného do kouta.

Lékaři odcházejí, neboť chtějí pracovat v klidu. Pracují totiž s člověkem, komunikují s ním. Léčit pacienty by nakonec mělo i jejich slovo, které musí vycházet ze spokojené mysli. A právě ta se z mozků mnoha lidí vytratila. Nenávratná škoda!