Nedávno jste vyhrála Běh Kovohutěmi, teď se ukážete na Běhu města Příbrami. Znamená to, že vás budeme častěji vídat na závodech blíže k vašemu bydlišti?
Vzhledem k tomu, že tato sezona byla pro mě po všech stránkách specifická, mohla jsem se oproti jiným rokům Běhu Kovohutěmi účastnit a jsem za to ráda. I když mě délka trati trochu děsila, nikdy jsem v závodě neběžela trať delší než pět kilometrů. Nakonec jsem si ze závodu odnesla jen samé pozitivní doj-my a připomněla jsem si, jak ráda běhám v domácím prostředí a mezi známými tvářemi. Svou účast, pokud mi to dráhová sezona dovolí, zase ráda zopakuji.

Už jste někdy Běh města Příbrami absolvovala? Jaký čekáte závod?
Absolvovala jsem ho jenom dvakrát. Poprvé to bylo ještě na staré trase, kdy se vybíhalo od plaveckého stadionu a po druhé už na dnešní trase začínající na Novém rybníku. Ale už i to je osm let. Na závod se moc těším. Nevím, co od sebe teď mohu úplně čekat. Máme tréninkové volnější režim, protože přípravu na halovou sezonu začínáme až od 10. října na Šumavě. Ale věřím, že mě domácí atmosféra pohltí stejně jako na Běhu Kovohutěmi a poběží se mi dobře. Přeci jen pět kilometrů je trať bližší mé atletické specializaci (1500 m – pozn. red.).

Budete mít na Běhu města Příbrami i jinou funkci než závodník?
Ano, budu předávat diplomy a ceny dětem společně s Janou Pechanovou. Na to se moc těším a jsem ráda, že mi pořadatelé závodu svěřili takovou funkci. Moc si toho vážím.

Máte nějaké zkušenosti s pořádáním závodů? Troufla byste si sama nějaký uspořádat?
Nemám a ani bych si je pořádat netroufla. Znám závody pouze ze strany závodníka, a tak mi chybí jednak dostatek zkušeností pro pořádání takové akce. A také vím, kolik času, úsilí a finančních prostředků stojí uspořádat závody, na které vám dorazí dostatek lidí a na které se vám budou lidé vracet. Myslím tedy, že do budoucna zůstanu raději na straně závodníka (smích).

Jaká vlastně byla vaše letošní sezona?
V zimní přípravě jsem se vracela po zranění lýtkového svalu, který jsem si utrhla v červenci na Universiádě v Kazani. Slibně rozjetou přípravu zhatilo v lednu další zranění – v mé kariéře nejzávažnější, a to utržení achillovy šlachy. Utrhla se mi celá. Celý zbytek sezony jsem tedy věnovala rehabilitaci a návratu na závodní dráhu.

A jaké máte plány do sezony zimní potažmo té příští letní?
Po zkušenostech s předchozí sezonou si nechci dávat na tu následující žádné velké cíle. Věřím ale, že když budu zdravotně v pořádku a zvládnu se kvalitně připravit, pokusím se bojovat o účast na ME v hale, které se koná v březnu v Praze. V letní sezoně je pak MS v Číně. Zda se budu schopna nominovat na tuto akci, napoví více až halová sezona.