Jeho medailovou sbírku doplňují vzácné kovy z mistrovství Evropy, kdy stál na stupínku vítězů tři roky po sobě – v Montemoru-o-Velho (2013), v Brandenburgu (2014) a v Račicích (2015). V Račicích na Mistrovství Evropy v rychlostní kanoistice si navíc v deblkajaku dojel pro bronz.
Jeho zatím nejcennějším kovem je však bronz z posledních olympijských her v Londýně.

Čtyřiadvacetiletý Daniel, přezdívaný mezi vodáky a přáteli jako Daneš, se zabydlel v týmu Dukly Praha. Nezapomíná přitom, že je odchovancem kanoistického oddílu TJ Tatran Sedlčany. Hlásí se k místním vodákům, k regionu, kde žijí jeho rodiče, ale také je jeho srdci blízká Základní škola Propojení Sedlčany, jejímž je absolventem.

Ve čtvrtek 11. února přijel do této základky pobesedovat s žáky 8. a 9. ročníku. Předtím ale nahlédl do učebny, kde kdysi sedával v lavici. Pro děti 2. třídy znamenala návštěva význačného sportovce příjemné zpestření.

„Před besedou cítím větší trému než před závodem," usmál se sportovec, když se rozloučil se svými malými obdivovateli, kteří mu prý budou držet při olympijských hrách palce.

Než vešel do zaplněné školní auly, poskytl Daneš Havel pro čtenáře Příbramského deníku rozhovor.

Máte již jistou účast v české reprezentaci na 31. olympijských hrách, které budou zahájeny 5. srpna v Riu de Janeiru?
Je hodně pravděpodobné, že do Brazílie pojedu, ale stoprocentně to dosud nevím. Čeká nás ještě domácí kvalifikace. Na konci dubna v Račicích musíme potvrdit svoji výkonnost. Na základě výsledků se sestaví posádka čtyřkajaku na světové poháry. Je stále možné, že neodjedeme na olympiádu s Lukášem Trefilem, Josefem Dostálem, Honzou Štěrbou. Do sestavy čtyřkajaku může promluvit minimálně jeden z mladších kluků, kteří se v singlu proplétají mezi nás. Mně bude letos v srpnu pětadvacet let, ale doufám, že Rio nebude mojí poslední olympiádou. Rád bych se dostal ještě na tu další, kterou bude hostit Japonsko.

Některé zahraniční výpravy prý zvažují v Riu účast kvůli viru zika. Vy z něj nemáte obavy?
Ne a doufám, že za půl roku s tímto nebezpečím Brazilci něco udělají.

Čeká vás opět příprava v zahraničí?
Za týden odlétáme na šest týdnů do Ameriky. Soustředění máme pátým rokem na stejném místě ve sportovním centru v Chula Vista v Kalifornii. Od konce listopadu do konce února si dáváme od pádlování pauzu, abychom se pak na vodu víc těšili. V té době se soustřeďujeme na plavání, běh a trénování v posilovně. Teď musíme najet zase na vodě hodně kilometrů co nejlepší technikou, abychom z toho mohli těžit celou sezonu.

Nahlížel jste ve škole Propojení do třídy současných žáků druhé třídy. Co se vám vybavilo?
Že jsem právě v této místnosti seděl v lavici od 6. do 9. třídy. Mojí třídní učitelkou byla Věra Pištěková. Dnes jsem se tu také pozdravil se školníkem Bohoušem Vodičkou, myslím si, že jsem ho jako kluk někdy svými rošťárnami pěkně potrápil. Na školu vzpomínám jako na nejdelší etapu ve vzdělávání v mém životě. Za devět let jsem získal ty nejzákladnější vědomosti a tato škola také ovlivnila začátek mojí sportovní kariéry. Díky tréninkům a soustředění jsem častěji chyběl a ředitel a učitelé ke mně byli nejen tolerantní, ale naopak mi v mém sportovním rozjezdu pomáhali.

Při besedě necháte jistě prostor na dotazy, přiblížíte jim na videu sport, který provozujete. Co posluchačům o sobě řeknete?
Přiblížím jim sebe i kanoistiku, která není zas takovým sportem, aby každý věděl, co to všechno obnáší. Přinesl jsem jim na ukázku bronzovou medaili, kterou naše posádka čtyřkajaku získala na olympiádě v roce 2012 v Londýně.

Vaší manželkou je neteř Martina Doktora. Nepořizujete už kolébku?
Na tohle úplně neodpovím. Nechtěl bych to zakřiknout…

MARIE BŘEŇOVÁ