Zpráva o tom, že nás František opustil, zasáhla každého, kdo ho znal. Všechno, čím tento ouběnický patriot v životě byl, dělal s plným nasazením a nesmírnou chutí.

Byl to vynikající závodník. Horník, který v podzemí pracoval v těch nejextrémnějších podmínkách. Později se stal mimořádně úspěšným podnikatelem, který nás naučil, že k moři se dá dopravovat nejen letadlem či vlastním autem, ale také luxusním a pohodlným autobusem. Byl i pořadatelem motocyklových závodů. Právě jeho zásluhou se na závodní trati Na Kocábě v Ouběnicích konaly závody mistrovství světa.

Nezapomenutelné byly i reprezentační plesy cestovatelů, které František Hejnal se svojí rodinou pravidelně pořádal. A každý, kdo to zažil, si jistě bude navždy připomínat zájezd na ostrov Ibiza, který měl Franta tolik rád.

Byl to František Hejnal, který i po rozdělení Československa neúnavně vozil Čechy na Slovensko a Slováky do Čech. Jeho autobusová linka Příbram – Praha – Košice, kterou doslova vykopal ze země, se stala legendou mezi autobusovými dopravci. Jeho podnikatelský záměr stále vydělává statisíce korun. Je paradoxem, že dnes na Františkově nápadu bohatnou ti, kteří se mu v roce 1992 smáli…

Podobně, jako své rodné Ouběnice, miloval František Hejnal i svoji rodinu a motorky. A také koně. Neodmyslitelně k němu patřil i jeho kovbojský klobouk. Zůstává po něm prázdná židle v jeho oblíbené hospůdce Na Růžku v Dobříši. Jeho přátelé si jistě vzpomenou, jak sem kdysi jezdil i na svých koních Kláře či Arabce.

Všechno plyne, čas nelze vrátit. I voda z Kocáby již téměř zahladila všechny stopy po pneumatikách ze sajdkárkrosových motorek, které se ještě v polovině 90. let proháněly po trati v Ouběnicích během závodů mistrovství světa. František Hejnal ale zůstane zapsán navždy v srdcích nás všech, kdo jsme ho měli rádi.

Na závěr si dovolím osobní vzpomínku.

Snad nejvíce vzpomínám na výlet s Františkem do Monzy na závod formule 1. Tehdy jsme byli u toho, když dnes již čtyřnásobný mistr světa Sebastian Vettel vyhrál svůj první závod. Tehdy jsme se domlouvali, že jednou pojedeme i do Spa. Už jsme to, bohužel, nestihli.

Přeji Ti Františku, abys při těch nebeských závodech, kam ses vydal, pořád jen vyhrával.

Čest Tvojí památce!

JIŘÍ KUBÍK