Silový trojboj patří mezi netradiční sporty. Jak jste se k němu dostal?
Přivedl mě k němu trenér Takis a kamarád Marek Brázda, který jej dělal. Já k tomu měl dispozice, protože jsem dělal kulturistiku. Oblíbil jsem si jej, protože je snazší na přípravu, co se týká diety a shazování váhy. A také má trojboj během roku více závodů. Kulturistika má vlastně jen dva závody za rok – jarní a podzimní. Takže i v tomto vidím výhodu silového trojboje, že člověk může ten sport dělat celý rok.

Jak dlouho děláte trojboj a po kolika letech jste opustil kulturistiku?
Teď to je čtvrtý rok. Kulturistiku jsem dělal na závodní úrovni také čtyři roky. V mládí jsem hrál hokej.

Jste po čtyřech letech v tomto sportu mezi závodníky už tím zkušenějším nebo teprve začátečník?
Zkušenosti se získávají poměrně dlouho. Ale já, když to sečtu s kulturistikou, tak činky držím v ruce dvacet let. Nějaké zkušenosti člověk za tu dobu nasbírá. Co se týká závodů, tak to je otázka jednoho dvou a pak už víte, co máte jak dělat, otrkáte se. Ohledně přípravy a taktiky je potřeba trochu delší doba.

Jaké už máte za sebou úspěchy?
Hned v prvním roce jsem na spojeném mistrovství Česka a Slovenska obsadil druhé místo v trojboji i v mrtvém tahu. A druhý jsem byl také na národním mistrovství v benchpressu. Pak navazovaly další úspěchy druhými a prvními místy. Zatím můj největší úspěch jsem zaznamenal na letošním mistrovství Evropy v Trutnově, kde jsem byl pátý. Trošku mě mrzí, že některé závody jsem musel vynechat kvůli zranění, ale tomu se nevyhnete v žádném sportu.

Jsou při silovém trojboji zranění častá?
Zranění se stávají, jako v každém sportu. Nejčastější jsou určitě svalová zranění. Utržení, výhřezy. Také se stává, že závodník při pokusu omdlí, protože je to obrovský přetlak.

Vám se ale stalo nepříliš časté zranění…
Je to tak, byl to spíš extrém v tomto sportu. Na jednom z prvních mistrovství jsem posledním platným pokusem málem přišel o malíček, když jsem si jej činkou amputoval. Bojoval jsem o druhé místo s jedním Slovákem a musel jsem váhu zvýšit na maximum. Ještě nikdy předtím jsem to nezvedl, tam se mi to povedlo. Já mám poměrně široký postoj, takže když jsem činku pokládal na zem, neudržel jsem ji tak jako vždy a pustil ji už od kolen. A trefilo mi to malíček. Přes ten adrenalin jsem to ani necítil. Kdybych neviděl flek na botě, tak bych si toho ani nevšiml. Zůstal jsem ještě asi dvě hodiny na vyhlášení, chtěl jsem si medaili převzít. Doktor pak nevěřícně kroutil hlavou, proč v jedenáct večer zvedám tak těžké činky a musel jsem na něj dýchnout (smích).

Jaké váhy vy vlastně zvedáte?
Na republice jsem obsadil druhé místo s výkony 265 kilogramů na dřepu, 185 kg na benchpressu a 280 kg na mrtvém tahu. Co se týká špičky v Evropě, tak závodníci z Ruska mají v průměru o třicet kilo lepší výkony v každé disciplíně. Takže na celkovém součtu to dá až sto kilogramů. A světová špička, tam už se bavíme o součtu kolem devíti set až tisíci kilogramech. Já mám rekord 740 kilo.

Čím to je, že naši závodníci za evropskou a světovou špičkou zaostávají?
Venku to ti závodníci dělají třeba už od šestnácti let. Věkově jsou také jinde, je jim třeba už ke čtyřiceti.

Jaký věk je pro silový trojboj ideální?
Myslím, že nejlepší výkony muži podávají mezi sedmadvacátým a šestatřicátým rokem. Tam muž zraje a jeho síla je na nejvyšší úrovni.

Jaké soutěže se v silovém trojboji pořádají?
V České republice jsou tři federace našeho sportu – IPF, GPC a WPC. Každá federace má své národní mistrovství, mistrovství Evropy a světa. Pravidla jsem téměř stejná, disciplíny úplně stejné. Já jsem členem federace GPC, kde jsou národní mistrovství v trojboji, benchpressu a mrtvém tahu, mistrovství Evropy, světa a pohárové závody. Nejznámější a nejstarší federací je IPF, která je podporovaná i Českou unií sportu (dříve ČSTV, pozn. red.). Naše federace GPC teď vzkvétá. Řekl bych, že postupem doby budou v republice už jen tyto dvě federace.

Říkáte, že jsou národní mistrovství v benchpressu a mrtvém tahu. Proč se nedělá sólo šampionát i pro třetí disciplínu silového trojboje dřep?
Nad tím už jsem také kolikrát přemýšlel. Je to zřejmě tím vybavením, které pro to potřebujete. Na dřepu se používá stroj, kterému říkáme monolit. Závodník pod něj přijde, mírně nadzvedne činku, asistenti ji odháknou. Jakmile závodník udělá dřep a znovu stojí, tak mu činku zase zaháknou. Tento stroj je poměrně drahý, navíc jej musíte mít i v rozcvičovně. A pak také dřep je nejnáročnější z těch tří disciplín. Proto je v trojboji hned na začátku. Závodník zvedá nejen činku, ale i své tělo.

Mluvil jste o jednotlivých federacích. Je to tak, že pokud jste členem jedné federace, nesmíte závodit na akcích pořádaných jinou federací?
Ano. Přesně tak. Závodníci nesmějí přecházet do druhé federace. Je to, jako by se třeba fotbalista Příbrami rozhodl, že si zahraje jeden zápas za Spartu.

Vrcholným závodem roku je mistrovství světa, kterého se letos poprvé zúčastníte. Jak jste se na něj probojoval?
Na Evropu a na svět se dostanete pouze splněním určeného limitu. Musíte prostě nazvedat určitou váhu, aby na těchto vrcholných akcích nestartovali závodníci, kteří by závody svými výkony znehodnotili.

Kdy vás mistrovství světa čeká?
Závody začínají 29. září a konají se celý týden. První dva dny je benchpress a mrtvý tah a od středy do neděle je trojboj. Závodníci jsou rozděleni jednak na lehké a těžké váhy a pak RAF a EQUIPMENT. První kategorie závodí v triku, s bandážemi, ta druhá v takových neoprenových dresech, které závodníkům pomáhají zvedat větší váhy.

Koná se mistrovství světa vždy na jednom místě nebo se o pořadatelství střídají jednotlivé státy?
Předchozí dva roky bylo mistrovství světa v Evropě, ale aby to bylo spravedlivé, tak teď to bude dva roky v Americe. Letos v argentinském městě Iguacu a příští rok v Las Vegas.

S jakým cílem pojedete na mistrovství světa?
V tuto chvíli to zatím nedokáži odhadnout. Osobně bych chtěl být opět do pátého místa, jako teď na Evropě. Ale vůbec nevím, kdo na šampionát přijede a žádného závodníka z Ameriky jsem nikdy neviděl. Takže denně sedím u počítače, čekám až vyjde startovní listina a hledám alespoň nějaké informace o soupeřích. Rusko a Amerika určitě bude těžký oříšek. Ale zase na druhou stranu si říkám, že takových bláznů, jako jsem já, že se vydají na tak finančně náročné závody do Argentiny, tolik nebude. Ale opravdu nevím. Nechci předbíhat. Můžeme se tam sejít čtyři, může nás tam být osm a já pět porazit. Fakt nevím.

Změnila se oproti běžným závodům vaše příprava?
Příprava graduje. Váhy se zvyšují na maximum a tělo se připravuje na závod. Co se týká jídelníčku, tak já si váhu moc hlídat nemusím. Mám v průběhu roku kolem 112 kilogramů a kategorie, do kterých spadám, jsou buď do 110 kg nebo do 125 kg.

Jak je silový trojboj náročný na finance?
Samozřejmě, jako každý sport, i ten náš vyžaduje určité výdaje. Já to teď mám extrémně napnuté tím, že závody se konají až v Argentině, takže už jen doprava do dějiště závodů je drahá. potřebujete suplementy, trenéra, regeneraci… To vše by se bez podpory kamarádů, sponzorů a rodiny nedalo absolvovat.