Vaniš: Účastí na Mr. Olympia se mi splnil životní sen

Petr Vanišje naprosto oddaný profesionální sportovec, kterému se sport stal vášní. Je nejen sportovcem, manželem a tatínkem dvou dcer Adrianky a Adélky, ale i velmi zaměstnaným mužem, neboť vlastní rodinné fitness studio PeVan gym v Sedlčanech, je provozovatelem firmy v Praze a od února plánuje spolupráci s příbramským fitness klubem Oxygen, kde bude působit jako osobní trenér a výživový poradce.

Díky naprostému podřízení osobního života kulturistice, podpoře jeho manželky Zdeňky, pravidelným dodržováním předepsaného jídelníčku a tvrdým každodenním tréninkům se pyšní mírami 52 cm přes biceps a váhou 108 kg při výšce 168 cm. S tímto vrcholovým sportovcem vám nyní přinášíme rozhovor.

Jak dlouho a s jakou náročností jste se připravoval na soutěže v Sacramentu a Iowě, které byly nominační pro Mr. Olympia 2012 do Las Vegas?
S přípravou jsem začal už v březnu loňského roku. Jelikož jsem byl limitován zraněním ramene hlavně v tlakových cvicích, absolvoval jsem tréninky se stále větší bolestí. Musel jsem proto vyhledat pomoc zkušeného ortopeda, který mi pomohl novou léčebnou metodou, po které mi bolest částečně ustoupila. I přesto jsem nemohl dělat těžký benchpress a tlaky na ramena, a proto jsem je nahradil tlaky jednoručkami, kde jsem mohl jet naplno a zvedat v každé ruce 70kg činky. Když už jsem u vah, tak jsem si zlepšil silový rekord na nohy. Cvičil jsem dřepy s 300kg činkou i při cvičení na biceps s velkou činkou jsem zaznamenal zlepšení na 105kg.

Jak nominační soutěž na Mr. Olympia ve Spojených státech probíhala?
V 10.30 jsem byl nejen poprvé vyvolán, ale také ačkoli jsem stál ze začátku na kraji, rozhodčí mě okamžitě přiřadili doprostřed k favorizovanému Tricky Jacksonovi. S Mexičanem Angelem Vargasem nás snad čtyřikrát přehodili z levé strany Trickyho a hned zase z pravé. Tím se dalo předpokládat, že spolu bojujeme o druhé místo. A opravdu jsme o něj i bojovali. Já dokonce po semifinále o čtyři body vedl, což je v kulturistice hodně velký náskok, já ho však přesto dovedl promarnit. Ve finále získal pět bodů Vargas a tím pádem mě o bod porazil a urval pro sebe 2. místo za vítězným Jacksonem. V neděli odpoledne jsme se vraceli autem do Chicaga a s pajdulákem za 3. místo v příručním batohu spolu s velkou spokojeností jsme večer odlétli domů.

Potýkal jste se při závodech s nějakými problémy?
Mám za sebou skoro 60 závodů, takže jsem už hodně ostřílený závodník, a proto obvykle nemívám se spaním před startem žádné problémy. Nicméně v noci před samotnou soutěží jsem se probudil po čtvrté hodině ráno a nemohl zaspat. Cítil jsem mírné napětí, čemuž jsem se ani nedivil, protože mě čekal druhý a zároveň poslední pokus nominovat se na Olympia Weekend, což je nejvíc, čeho může kulturista dosáhnout.

Jaké pocity jste měl na nominační soutěži při vyhlašování?
Pocit zadostiučinění, protože v mých začátcích nikdo nevěřil, že bych to v kulturistice mohl takto daleko dotáhnout.

Stalo se na této soutěži něco neobvyklého?
Při samotné soutěži mě nic nepřekvapilo, ale o čem bych se rád zmínil jsou daleko lépe vybavené posilovny v Americe. Při vstupu do Gold Gymu v Sacramentu jsem byl unesen z toho velkého množství strojů. Za svou kariéru jsem prošel nespočet posiloven nejen v ČR, ale i po celé Evropě a nikde jsem neviděl tak gigantickou posilovnu. Mojí slabinou jsou záda a ani za půldruhé hodiny cvičení se mi nepodařilo projít všechny stroje na tuto partii. Věřím tomu, že kdybych tam mohl cvičit záda tři měsíce maximálně půl roku, zaznamenal bych neskutečnou změnu.

Řídíte se při soutěžích nějakým mottem?
„Každý strůjcem svého štěstí.“

Znamená pro Vás získání 3. místa na soutěži nějaký mezník ve vaší kariéře?
Postupem na tuto soutěž se mi splnil můj sen, o kterém jsem snil od svých 19 let. Jako prvnímu Čechovi v historii české kulturistiky jsem se nominoval na Mr. Olympia 2012, která se koná v hráčském doupěti v americkém Las Vegas, což považuji za absolutní vrchol své kariéry.

Na kterou soutěž máte nejpříjemnější vzpomínky?
Je hodně těžké vybrat jen jednu soutěž, ale bude to zisk titulu Mr. Universe NABBA 2008 v Anglii. To byl do letošní sezóny největší úspěch mé dosavadní kariéry. Užil jsem si to o to více, že tam byla se mnou manželka Zdeňka a mohli jsem ten obrovský úspěch prožívat spolu.

Chtěl byste někomu poděkovat za podporu při soutěži?
Největší poděkování patří mé manželce Zdeničce, na níž spočívá veškerá výchova našich dvou dcer a také celé tři měsíce před závody, kdy začíná nejtvrdší část přípravy, na ní leží chod celého fitness centra PeVan gym a já se tím pádem mohu maximálně soustředit jen na kulturistiku. Také mi vycházejí vstříc v mém zaměstnání, kde mi umožňují vzít si měsíc před závody neplacené volno, takže i jim patří velký dík. Poděkovat bych chtěl i svému kamarádovi a zároveň hlavnímu sponzorovi Luďkovi Hošnovi, který je svou pomocí od roku 2006 podepsán pod mými největšími úspěchy a nejcennějšími trofejemi, které jsem v kariéře získal. Díky patří i kamarádovi a sponzorovi Pavlovi Schneebergovi a mým fanouškům, kteří mě podporovali. Kulturistika je sice sportem jednotlivců, ale bez podpory Gym teamu, který mi hodně pomáhá, bych se neobešel. Jmenovitě jsou to Petr Bosák, Josef Čermák, Martin Difko, Petr Tesárek a Jiří Mašek.

Jak probíhá den vrcholového sportovce?
Ráno vstávám po osmé hodině, posnídám 7 bílků, 1 celé vajíčko a 1 balení racio chlebíků. Po snídani odjíždím na trénink buď do fitka v Praze nebo příbramského Oxygenu, kde trénuji hodinu a půl. Cestou domů si koupím 1,2kg hovězí svíčkové, jejíž část si doma připravím spolu s rýží. Kolem druhé hodiny odpoledne odjíždím na trénink do Příbrami za svým kamarádem Luďkem Hošnou. Kolem páté hodiny po tréninku si sním další část masa a odjíždím zpátky do Sedlčan vystřídat svou manželku v našem rodinném fitku, aby se mohla věnovat výuce Jumpingu, Bosu nebo Grűn cyklingu. V sedm hodin si dám opět porci masa a kolem půl deváté začínám třetí fázi tréninku. Po ní večeře v podobě 7 bílků, 1 celého vajíčka, salátové okurky a celého balení racio chlebíků. Zbytek večera strávím většinou vyřizováním e-mailů, přípravou tréninků a dietních plánů pro své klienty a kolem půl noci si dávám poslední část masa. Spát chodím v půl jedné.

Je náročné tak striktní dodržování tohoto speciálního jídelníčku?
Kulturistika je v tomto směru jeden z nejtěžších sportů vůbec! Když to vezmu podle sebe, jsem na dietě deset měsíců v roce. Za dobu, co dělám kulturistiku, jsem si už zvykl, ale ke konci diety už je to hodně těžké. Ne, že bych měl velký hlad, ale ty chutě na pečivo, buchty nebo vánočku...

Kdo se stal vaším idolem?
Nikdy jsem neměl idol, ke kterému bych vzhlížel, ale v začátcích se mi líbil Lee Labrada, potom Ronnie Coleman, a to hlavně z důvodů tréninkového nasazení. V současné době je to Phil Heath, se kterým se letos potkám na Mr. Olympia.

Byla profesionální kulturistika vždy vaším snem?
Kulturistika začala být mým snem až v 19 letech, kdy jsem si uvědomil, že kolektivní sporty jako fotbal a hokej nejsou nic pro mě, protože tam odnesete chyby ostatních. Kulturistika se stala snem po shlédnutí filmů se Sylvestrem Stallonem a Arnoldem Schwarzeneggerem. Abych tohoto snu dosáhl, dělal jsem si doma v dětském pokoji svoji vlastní posilovnu, protože v devadesátých letech nebylo tolik možností a fitness center jako dnes.

Prozradíte nám, jak sport a závodění celkově ovlivňuje Váš osobní život?
V úplných začátcích jsem kulturistice podřídil celý život a neznal jsem nic jiného než práci a trénink. Všechny peníze, co jsem vydělal, šly do kulturistiky. Nechodil jsem ani nikam za zábavou, neznal žádnou dovolenou a ani nejezdil v hezkém autě (měl jsem hodně dlouho trabanta). Jsem moc rád, že to moje žena se mnou vydržela.

Děkuji za rozhovor a za celou redakci přejeme hodně úspěchů při soutěži Mr. Olympia 2012.

MARCELA JIRSÁKOVÁ