V Příbrami jste byl tři sezony. Vaše bilance je třikrát play off, z toho dvakrát mezi čtyřmi nejlepšími. Takže spokojenost?
Co se týká výsledků, přirovnal bych to, jako že jsme dojeli se škodovkou čtvrtí v závodě formule 1. Takže ano. Myslím, že jsme dokázali maximum možného. Nechali jsme za sebou Liberec, Ostravu nebo Benátky, tedy týmy s většími rozpočty, než máme my. Nejsem si jistý, jestli si toto lidé z radnice uvědomují. Volejbal by si podle mě zasloužil větší podporu. Vždyť jaký jiný klub v Příbrami může říct, že je mezi čtyřmi nejlepšími v republice?

Medaile byla blízko. Mrzí vás hodně, že nakonec necinkla?
Určitě by bylo hezké, kdybych se s působením v Příbrami rozloučil medailí. Ale mě těší už to, že v play off jsme narazili na první, druhý a třetí celek tabulky po základní části a odehráli jsme s nimi bilanci šest výher a šest porážek. Poměr setů a míčů máme dokonce kladný. A to je při pohledu na náš rozpočet a složení týmu téměř neskutečný výkon.

Je pravda, že před sezonou asi s příbramskými volejbalisty do semifinále nikdo nepočítal…
Určitě ne. Ať chceme nebo ne, konečné pořadí je z velké části ovlivněno rozpočtem klubu. Já už bych vám teď mohl říct přibližné pořadí příštího ročníku Extraligy. Od financí se odvíjí všechno. Kvalita trenérů, hráčů, šíře kádru a další. Když si tohle uvědomíte a porovnáte kluby jako Příbram a České Budějovice, kde je rozdíl v rozpočtu trojnásobný, zjistíte, že naše dvě vítězství nad Jihostrojem jsou opravdu skvělá. Navíc, když se podíváte na výsledky play off, České Budějovice ve čtvrtfinále ztratily jediný zápas, ve finále také a jen my jsme dokázali vyrovnat na 2:2. Ještě k tomu přidejte, že hrajeme téměř kompletně jen s odchovanci, což je v nejvyšší soutěži také rarita.
Snad jsem tady zanechal nějaký rukopis a nastartovali jsme družstvo tak, aby všichni počítali s tím, že Příbram prostě do play off patří a je potřeba s ní počítat.

Když jste zmínil České Budějovice, před vaší semifinálovou sérií bylo podle mě trochu nešťastně prozrazeno, že po sezoně odejdete právě tam. Vnímal jste spekulace, které se kolem toho vyrojily?
Kdybych si mohl vybrat, tak já bych to oznámil po soutěži. Ale na druhou stranu jsem realista. Pohyby hráčů a trenérů se dějí. V průběhu sezony dostávám z pozice reprezentačního trenéra zprávy o tom, jak se hýbe trh s hráči. Vím tedy, že třeba v lednu nebo únoru už polovina ligy přestupuje a domlouvá si angažmá někde jinde. Ale určitě tím není ovlivněna soutěž. Hráči i trenéři se plně věnují práci v klubu, kde jsou, až do konce sezony. Přece jen proto, že vím před play off, že tři hráči tady po sezoně už nebudou, tak s nimi nezačnu pracovat jinak! Takže mi nepřipadá tato vzniklá situace nijak zvláštní. Bylo to pikantní z toho, že jsme na sebe narazili. Jinak by se o tom asi nemluvilo. Ale hráče ani mě to nijak neovlivnilo. A prohlášení typu: přece neporazíte svého budoucího zaměstnavatele? To jsou hlouposti. Nad tím jsem ani chvíli nepřemýšlel. Samozřejmě bych byl rád, kdybychom se dostali do finále.

Která z těch tří sezon byla nejtěžší?
Určitě ta poslední. Peníze nám každý rok ubývají a z toho důvodu stále odcházejí opory – Burrow, Salon, Hýský, Haník… Místo nich vychováváme a sháníme mladé hráče. Sezona však byla náročná i v tom, že jsme ji zahájili bez diagonálního hráče, bez kterého se moderní volejbal prostě hrát nedá. My jsme ho dlouho hledali. Protože nám na něj nezbyly peníze, vstoupili jsme do sezony s tím, že tuto roli převezme jeden ze smečařů. Vyzkoušeli jsme na tomto postu Čížka, Kotta, Křesťana, Málka. Vlastně všechny, kromě Zacha. Za šest měsíců jsme správného hráče na tento post nenašli a myslím, že tím byla sezona poznamenaná a prohráli jsme kvůli tomu i několik zápasů. Až teprve vyzkoušením Michala Kriška, který byl jako blokař poslední variantou, se ukázalo, že v něm ta úderná síla je. Ale oslabili jsme tím prostředek sítě. Tam se tedy posunul Matěj Prajzler, který s námi trénuje teprve dva roky a do loňska jej vlastně nikdo neznal. Nyní se najednou musel vyrovnat s tím, že je v základu a že prakticky nebyl střídatelný. A pak si vemte, že přijde play off a Havrlík si udělá výron. Na jeho místo se musí posunout Křesťan a už se vám sestava začíná točit a je v tom trošku guláš. A to jsme ještě soupeřům utajili Pekárkův výron, který si udělal před Benátkami, Čížek nehrál dva měsíce… Takže poslední sezona byla nejtěžší, nejbolestnější. Proto byl ten hladký postup ve čtvrtfinále přes Benátky o to cennější.

Při play off je v Příbrami dost bouřlivá atmosféra. Jak těžké je v ní trénovat?
Je to trošku extrém. Takhle hlučná atmosféra není nikde jinde. I když třeba do Budějovic přijde dva a půl tisíce lidí, pořád je tam komornější atmosféra, než v Příbrami, kde jsou lidé vlastně i půl metru za lavičkou. Musím se přiznat, že v play off se kolikrát neslyšíme, ani když stojíme vedle sebe a doslova řveme. Druhá věc je, že přijdu večer domů a mám hlavu neskutečně vydrnčenou. Je to určitě super, že je v Příbrami taková atmosféra, ale pro to předávání informací je to těžší.

Jak jste to s hráči řešili?
Když není možnost to hráčům říct ani z těch dvou metrů od hřiště, tak zbývá gestikulace nebo si to sdělit o tajmu. I když ani o tajmu se kolikrát neslyšíme, když běží hudba, křičí fanoušci nebo o přestávkách hrají bubeníci. Spoustu informací jsem se tedy naučil předávat tak, že je hráčům kreslím. Samozřejmě je při hře ještě možnost využít libera a blokaře.

S čím jdete do Českých Budějovic?
Když to shrnu, tak očekávám velký tlak na svou osobu, výzvu v podobě evropských pohárů a práci s mládeží. Budě to opět jiný druh práce. Je to družstvo, které má největší rozpočet, je dlouhodobě úspěšné a chce se stát vlajkovou lodí českého volejbalu tím, že jej bude prezentovat na mezinárodní úrovni. Netají se ambicemi hrát každý rok v evropských pohárech a v Champions League. Nese to sebou několik věcí. Vedení a fanoušky zajímají jen vítězství. Postup do play off a postup do čtyřky, možná i do finále jsou samozřejmostí. To je tlak, který se musí ustát. Pak jde o evropský pohár, v jejich případě Champions League, a to už přestává být sranda. Z mé zkušenosti, co jsem absolvoval poháry s Odolena Vodou a Kladnem, tak evropské poháry jsou o úroveň, možná o dvě výš. Týmy, které ji hrají, jsou družstva, k nimž vzhlížíme a v českých poměrech se jim nemůžeme ani přiblížit. Jestliže se bavíme o české Extralize, že mezi jednotlivými týmy jsou rozdíly v rozpočtu čtyřnásobky, v Champions League to může být i osmdesátinásobek toho, co mají České Budějovice. Myslet si, že český tým může v této soutěži uspět, je bláhové. Ale mě se líbí, že to Budějovice chtějí zkusit a přivést tak divákům minimálně pět špičkových evropských klubů. Další věc, která mě láká, je práce s mládeží. Budějovice nyní disponují dvanácti hotovými hráči, kteří mohou kdykoliv nastoupit, ale to nejde do nekonečna. Budou časem potřebovat sáhnout do svých vlastních zdrojů. A to je to, na čem bych chtěl také pracovat.