Tehdejší časy jsou vinou zranění a nemocí daleko v nehostinných krajích, odkud se jen těžko vrací.

Tentokrát si příbramští volejbalisté před cestou na sever Čech velké ambice nestanovili. Nasoupili v obvyklé sestavě: nahrával Haník, na bloku Havrlík a Kriško, smečovali Čížek, Němeček a univerzál Křesťan. Střídali Starý, Ulč, Anděl a po zranění své první akce předváděl Hýský, na jehož návrat se netrpělivě čeká.

Liberec – Příbram
3:0 (17, 16, 28)

První set byl ze strany hostů odehrán bez invence, nápadu i přesnosti. Jako by cítili, že na soupeře výkonem nemají a chtěli mít utkání co nejdříve za sebou. Liberecká Dukla bez větších problémů získala dostatečný náskok a dále již dění na palubovce profesorsky kontrolovala.

Ani průběh druhého setu nepřinesl nic nového. Připomínal ze všeho nejvíce svého staršího bratra. Také stejně skončil.

V setu třetím však bylo vše jinak. Borci Vavexu se nesložili a začali prokazovat, jak značný potenciál v jejich týmu dříme. Výkon se zvedl jako když vodní turbínu na vysychajícím potůčku nahodí moderní blok jaderné elektrárny.

Hráči byli náhle všude včas. Zlepšili podání, organizovali obranu, byli lepší v poli. Favorizovaný soupeř však reagoval prakticky okamžitě. I on zapnul na plné obrátky.

Profitovali z toho především diváci. Převládající nudu nahradila tvrdá volejbalová bitva, ve které se dlouho hledal vítěz. Vavex byl k vítězství v tomto setu blízko, blizoučko. Chybělo jediné – získat punc v podobě proměněného setbolu. Měl dva, čtyři sám odvrátil. Až pátý mečbol domácích platil.

Byl tento výrazný skok ve výkonu příbramských volejbalistů skutečným blýskáním na lepší časy nebo pouze náhodným vzepětím? Uvidíme ve čtvrtek 14. února, kdy od 18 hodin hostí na své palubovce rozjeté Kladno. Rýsuje se naděje, že by Vavex v tomto duelu mohl téměř po třech měsících nastoupit kompletní.

Aleš Vaníček