VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Česko jede na dovolenou aneb jaké to bylo v Tyrolsku

Mladá Boleslav /FOTOGALERIE, REPORTÁŽ/ - Za vítězství v celorepublikové fotografické soutěži Česko jede na dovolenou s Deníkem 2014 se Petr Manďák z Mladé Boleslavi mohl s dvojicí kamarádů vydat na báječnou cestu do Jižního Tyrolska, a to do rodinné farmy Rameishof, která patří do sítě farem Roter Hahn. „Děly se tam náramně zajímavé věci," napsal Petr Manďák v úvodu své reportáže.

30.9.2015
SDÍLEJ:

Česko jede na dovolenou aneb jaké to bylo v Tyrolsku.Foto: archiv Petra Manďáka

Uchvátily nás nejen nádherné přírodní scenérie, velký komfort bydlení, ale třeba i jedinečnost poznávání nových cest, jako po zimě prvovýstup nad 3000 metrů a návrat v 11 hodin v noci zcela vyčerpání a zcela šťastní.

Ale od počátku. Měli jsme možnost jet tam novým modelem Subaru Outback, což pohodlí celého výletu značně umocnilo, protože toto autíčko jezdí prostě úžasně! Takže 48 zatáček Stelvia mezi stovkami motorkářů a cyklistů jakoby nic, ale k tomu se také rád dostanu.

Česko jede na dovolenou aneb jaké to bylo v Tyrolsku.Po desetihodinové cestě do osady Pramajur nedaleko městečka Burgusio jsme přijeli na farmu, která leží v 1700 metrech nad mořem. Když jsme se podívali z našeho půdního apartmánu, ani jsme nemuseli lézt na nějaké hory, protože ten výhled byl špičkový. Však také díky kamarádskému zázemí jsme mohli do vedlejšího hotelu, kde byly tři sauny a koupání s výhledem na vrcholky Alp.

První den jsme se vydali na kratší výlet - ono také po tak vynikající alpské domácí snídani to chvilku trvalo. Jen já, vegan, jsem ochutnal tak zcela jiný místní med. Ale kamarádi Milan Zuščák a Vojen Smíšek, se kterými jsem se na dovolenou vydal, ji ocenili.

Dva více než stometrové vodopády

Blízko městečka Merano byly dva více jak stometrové vodopády. K prvnímu jsme se dostali po dvouhodinové cestě a u druhého byl zákaz vstupu a mohl se fotografovat jen z větší dálky. Ale to bychom to nebyli my, aby nás to zastavilo. Pár nezpevněných chodníčků s lany ve skále a trochu nebezpečná lávka nás nemohla odradit a pořídili jsme nejen nádherné fotografie, ale i díky adrenalinu jsme měli moc pěkný zážitek.

Druhý den jsme si zvolili výšlap na bližší kopec, na který jsme se dívali z balkónu, nějakých 2700 metrů, abychom přivykli nohy na pořádnou túru, která nás následného dne čekala. Chození kolem nepopsatelně nádherně rozkvetlých luk, magického lesa s potůčky a otevřené scenerie s růžově rozkvetlými keři azalek.

A to nejlepší jsme si dali doprostřed dovolené. Výšlap nad 3000 metrů vysokou horu Piz Rims. První část jsme se vyvezli lanovkou, ale stejně nás přes 900 výškových metrů čekalo. Následná pohodová čtyřkilometrová procházka po rovině k chatě. Jenže pak všichni šli na vyhlídku nebo k jezerům, a jak jsme později zjistili, nikdo po zimě ještě nešel na tuto horu do švýcarských Alp. Na mnoha místech ležel sníh, cesty byly právě pod ním, nebo jimi tekly potoky z tajícího sněhu.

Nebezpečí zvedalo touhu dosáhnout vrcholu

Lezení po kamenech, zhruba ve třicetiprocentním stoupání a ještě ne rovně nahoru, ale bokem, poté na sněhu cestičkou, kterou jsme si v letních výletních botech museli prošlapat. Kdyby nám to uklouzlo, zastavíme se po 200 metrech kdoví kde a jak. Ale nebezpečí zvedalo touhu dosáhnout vrcholu. A také zážitky byly silnější. Vrcholek hory byl pod sněhem, ale i tak jsme se na něj vyškrábali a kolem sebe viděli stovky vrcholků.

Nestačil jsem se otáčet a nadechovat tu krásu, aby mi vydržela napořád. Díval jsem se očima i srdcem najednou a nadechoval tuto krásu dovnitř. Cestou dolů se šlo samo, únava neúnava. Nabití tou čistou nádherou se nám zdál svět daleko hezčí. Kéž by to zůstalo, říkali jsme si.

Ale ve vděčnosti přítomného okamžiku této cesty, jsme viděli pod tajícím sněhem rozkvétat spousty fialových kytiček, sysly na 50 metrů. Jen kamzíka jsme neviděli. Jenže nám přirozeně ujely všechny autobusy nazpátek, a tak se nám cesta o další tři hodiny prodloužila. Dorazili jsme až v 11 hodin v noci - po 14 hodinách. Prostě luxusní parádní výlet se vším všudy!

Fotoaparát byl v permanenci skoro pořád

Dalšího dne oddechovka ve formě výjezdu 48 serpentin na Stelvio Pass, na druhou stranu dolů k velkému jezeru a zase zpátky. Také jsme si celou dobu vychutnávali pohodlí autíčka Subaru Outback. Ke všemu i nový fotoaparát Canon byl v permanenci skoro pořád.

Poslední den jsme jeli jen lanovkou v klidu nahoru, protože jsme byly dosti unavení, ale zase chodit do půl těla a naboso ve 2700 metrech je také zážitek. A už nás čekala jen cesta zpátky. Na dálnici v Německu jsme projeli krupobitím a pak už jsme byli doma.

Děkujeme Deníku, Canonu, Subaru a farmě Roter Hahn za báječnou dovolenou.

Petr Manďák

Autor: Redakce

30.9.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Plněný patizon

Škola vaření: co s patizonem, zeleninou ve tvaru létajícího talíře?

Ilustrační foto

Supervýhodná nabídka? Pět tipů, jak nenaletět při zhodnocování peněz

The Tap Tap odehrají šedesát koncertů ročně

Příbram /ROZHOVOR, FOTOGALERIE/ - Naprosto neobyčejná česká kapela The Tap Tap loni oslavila plnoletost a sklízí zasloužené úspěchy nejen u nás, ale i za hranicemi. Spolupracuje se známými zpěváky a nebojí se nazývat věci správnými jmény. To potvrzují nejen texty, ale i mluvčí kapely Ladislav Angelovič a kapelník Šimon Ornest, kteří Deníku poskytli rozhovor před koncertem v příbramském letním kině v rámci programu legendární kapely Keks.  

U pevnosti vznikne zřejmě dělostřelecká expozice

Příbram /FOTOGALERIE/ - Armáda předala Vojenskému historickému ústavu do užívání cvičný objekt Jordán. Jde o pěchotní srub československého opevnění v severním svahu kopce Houpák v Chráněné krajinné oblasti (CHKO) Brdy. Bývalá cílová plocha Jordán spolu s pěchotním srubem náleží k nejnavštěvovanějším lokalitám oblasti.  

OBRAZEM: Huťské hasičky na domácí půdě zvítězily v útoku

Stará Huť – V sobotu se konal XII. ročník Pouťové soutěže v požárním útoku ve Staré Huti. Na domácí půdě muži skončili druzí a ženy vybojovaly první místo. Místo klasických dvou útoku, jak bývá zvykem, se běžely útoky tři.

Hokejisté Příbrami udělali z jasného duelu drama

Strakonice – Na ukazateli svítilo v 15. minutě hrozivé skóre 0:4. Bylo tomu tak v prvním přípravném utkání hokejistů Strakonic doma proti Příbrami. Čtyřgólové manko však Jihočeši v sobotu 19. srpna dokázali vyrovnat, ale v závěru zápasu inkasovali popáté a prohráli nakonec 4:5 (0:4, 3:0, 1:1).

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení