VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Chovatel nosnic: Sice nekvokám, ale někdy je toho dost

Zlatníky u Prahy /FOTOGALERIE, ROZHOVOR/ - S kuřaty a slepicemi se setkává odmalička. Zpočátku to bylo, když okukoval dvounohé tvory u babičky. Časem to však dospělo do situace, kdy se stal vyhlášeným chovatelem nosnic a producentem konzumních vajec. V jeho rodinném statku ve Zlatníkách u Prahy chová kolem pěti tisíc nosnic. Dalo by se říci, že o vejcích se mu snad musí i zdát.

2.10.2015
SDÍLEJ:

Josef Dvořák chová ve Zlatníkách u Prahy kolem pěti tisíc slepic, které denně snášejí přes čtyři tisíce vajecFoto: DENÍK/Jiří Macek

Jmenuje se Josef Dvořák, je mu 34 let a je členem Českomoravské drůbežářské komory. Je ženatý, má dvě děti. Sedmiletá dcera i dvouletý syn se kolem táty na statku motají často. Manželka je na mateřské a na statku pomáhá.

Josef Dvořák své nosnice chová v podestýlkovém chovu. Vejce a vaječné těstoviny, které také vyrábí, prodává v krámcích ve Zlatníkách a ve Zdiměřích, ale také ve vejcomatu. Ten je instalován v Hodkovicích u Prahy, na další dva, které byly původně také automaty na sendviče a které předělal, hledá umístění.

Jak jste se vlastně „potkal" se slepicemi?

Moje babička chovala za totality jako koníčka slepice. Měla svoji skříňovou líheň, líhla si kuřátka a já jsem kolem ní a kolem nich motal. Pocházíme z Jesenice a tam babička prodávala vajíčka sousedům. Slepice jako koníčka choval i můj táta. Já jsem vystudoval obor agropodnikání na Střední zemědělské a vyšší odborné škole v Benešově. V restituci dostal táta statek nazpátek. Když pak zemřel, to bylo v roce 2005, tak jsme statek s bratranci zdědili. Po dvou letech jsme se ale v podnikání rozešli, a tak přes pět let už v koníčku táty pokračuji já. Za dob tatínka jsme nelíhli kuřata, ale kupovali je, v čemž pokračujeme, kupujeme je u specializovaných firem. Je to ekonomičtější a navíc jsou kuřata již očkovaná. Po převzetí statku jsem se rozhodl, že budu pokračovat v odchovu kuřic, ale také budu produkovat i konzumní vejce.

Kolik jste měl v začátku slepic?

Vybudoval jsem stáj na tři tisíce slepic. Ale bál jsem se, jestli 2700 vajec za den není na začátek moc. Byla to zvláštní doba. S odstupem času bych řekl, že jsem byl hodně odvážný. Já jsem si totiž start načasoval tak „báječně", že byly vánoční svátky a já měl za deset dnů na skladu 27 tisíc vajec. Zachránil mne pekař Frydrych a lahůdky. Sice jsem v tom začátku nic nevydělal, ale také jsem neprodělal a vajíčka nevyhodil. To bylo nejdůležitější.

Byl jste překvapen, kolik toho slepice snesou?

Zase až tak blbej jsem nebyl, dokázal jsem si spočítat procentuální nosnost, takže to bylo jasné, že ten začátek nebude snadný. Nedošlo mi ale, že ta snáška začne ve chvíli, kdy to budu nejmíň potřebovat. Ale já do toho šel. Jen jsem nevěděl, že budu prodávat vejce, která v podstatě nebudu mít v ruce. A přesvědčit zákazníka o takové koupi není opravdu jednoduché.

Takže skoro pionýrské začátky.

Řeknu vám, bylo to docela vtipné. Měl jsem šestikusové krabičky, objížděl jsem podniky a nechával na vrátnici tyto krabičky s vejci, aby je dali ženám, až půjdou domů. V začátcích jsem tak rozdal tisíce vajec.

Nepomohly farmářské trhy?

To si pište, že jo. V začátcích to bylo skvělé. Ať si o nich povídá, kdo chce, co chce, většina lidí tam je poctivých s kvalitním zbožím. Proto tam lidé chodí. A tam najednou lidé viděli a kupovali moje vejce. Je to ten nejlepší způsob, jak uvést něco mezi zákazníky. Ale řeknu vám, stát od půl sedmé ráno do půl sedmé večer na nohách, k tomu příprava a pak zase domů - to chce vážně silné nátury. Dostat se do stavu, kdy tohle podnikání uživí rodinu, to chvíli trvá. Je nutné vyladit mnoho věcí - způsob chovu, vhodná plemena, technologie a mnoho dalšího. V dnešní době statek uživí mne, rodinu a dva zaměstnance.

Jak to u vás ve Zlatníkách vypadá?

No, máme statek se slepicemi.

Fajn. Tak jinak. Co všechno ve Zlatníkách ve statku máte?

Tři prostory, ve kterých chovám nosnice za účelem produkce vajec, celkově až 4800 slepic, tedy 4100 vajec denně. Slepice totiž nese vejce až v 96 dnech ze sta.

Tedy tak nějak devět vajec za deset dnů.

Ano, v optimálních podmínkách. Pak tu máme krámek, pochopitelně sklady, kanceláře, výrobnu těstovin a taky tu bydlíme. Máme zahradu. A ve vedlejší vesnici vejcomat.

Nosnice chováte na podestýlce. Jak se tento chov liší od kritizovaného klecového chovu?

Podestýlkový chov je dražší. V kleci slepice prožije celý život, potravu a vodu dostane doslova k zobáku. V chovu na podestýlce se nosnice musí nejprve naučit, kde je potrava, kde voda a hlavně kam má snášet.

Těch slepic je tolik, až přechází zrak. Jak je naučíte pohybovat se někde, jinde snášet vejce, někde spát?

No, musíme je to naučit. Slepice nespí na zemi, dáváme ji na rošt. Pokud se některá slepice naučí spát jinde, snáší i jinde vejce. Není to jednoduché, i když se to jednoduché zdá. Máme takzvaný voliérový chov, na zemi nesmí být tmavé místo, ony by tam šly. Ve druhém patře snášejí a žerou, ve třetím spí. Před snáškovými místy umisťujeme vodu, což je stimuluje ke snášce. Hnízda jsou komfortní, tmavá, nesmí tam proudit vzduch.

Kam nosnice u vás v podestýlkovém chovu snášejí vejce?

Ideálně a správně by měly snášet do snáškových hnízd s umělou trávou, odkud se vejce rovnou vykutálejí na sběrný pás. Pouze taková vejce je možné použít jako konzumní.

Ale to se nepodaří pokaždé, že?

Přesně tak. Pokud snese slepice vejce mimo hnízdo, je problém, že se skořápka vejce nadměrně znečistí a takové vejce už nelze prodat konzumentovi. Denně máme takových vajec zhruba 60. Jsou mezi nimi ale třeba i takzvané křapky, tedy vejce s prasklinou skořápky.

Tahle vejce vyhazujete?

Ne, napadlo mě, že bychom mohli vyrábět z těchto vajec těstoviny. Mám rád uzavřené hospodaření beze ztrát. Oprášil jsem staré české recepty a vyrábíme pravé české těstoviny. To znamená, že používáme pouze českou pšeničnou mouku a na kilo mouky dáváme 13 vajec. Ne jak se někdo pyšní, že má na kilo čtyři vejce. Také jsem s tím měl problém, protože hnětač na tuhle konzistenci nebyl stavěný. Prostě se zadřel. Ale už je to v pořádku.

Vyrábíte takzvaně postaru. Po staročesku?

To je jedno, jak to nazvete. Prostě české těstoviny z české mouky, z českých vajec A to z pořádně hutného těsta. Já nechci zpracovávat mouku, ale především vejce. Těstoviny nejsou na výdělek.

Jaké těstoviny produkujete?

Celkem pět druhů – strouhané na kapání do polévky, fleky, široké nudle, vlasové nudle do polévky, nudle do polévky. Všechno z váleného těsta.

Jaké množství těstovin vyrábíte?

To nelze říci přesně, to je podle potřeby, podle počtu vajec.

Kde těstoviny prodáváte?

Na trzích, v automatu, v našem krámku a ve Světu bedýnek.

Co vám ve vašem „slepičím" podnikání odebírá největší díl peněz?

Krmení a energie. Denně zkrmím u nosnic až tunu potravy, což je zhruba sedm tisíc korun. A vezměte si, že polovičku potravy vykadí. Takže ještě platím za odvoz hnoje.

Připravujete něco nového? Máte nějaké myšlenky na vylepšení rozsáhlého areálu?

Chtěl bych zřídit malý ukázkový statek, kde bych zájemcům předváděl, jak vlastně slepice žijí. Takový kurník na kolech na poli.

Jak se pozná kvalitní vejce?

Jsou mezi námi polopravdy a mylné informace. Třeba to, že čím žlutější až oranžovější má vejce žloutek, tím je kvalitnější. Je to ale jinak. Barva žloutku je dána mimo jiné i množstvím karotenu v potravě slepic. Přidejte do stravy karoten a i vejce z klecového chovu bude mít žloutek skoro oranžový. Dále se tvrdí, že čím je vejce větší, tím je lepší. Jenže velikost vejce nezávisí na jeho kvalitě, ale především na stáří nosnice. Čím je starší, tím snáší větší vejce.

Vy jste vstoupil do projektu Slepice v nouzi. Co to je za projekt?

Založil ho pan Petr Dobrý, kterému bylo líto slepic, které po krátkém životě v klecích končí na jatkách. Principem je to, že slepice prodáváme dráže, než z velkochovů, a lidem, kteří chtějí slepicím dát u sebe na dvorku šanci ještě na pár let života. Byl jsem prvním, kdo se do projektu zapojil a byl jsem překvapen, kolik se našlo lidí, kteří si slepice koupili. Projekt je nový, ale zájem je.

Stále odchováváte kuřice, je o ně zájem?

Odchovávám především pro sebe, ale prodávám i zájemcům. Nakupuji jednodenní kuřata, která odchováváme do stáří 9 až 14 týdnů. Trend chovat si doma slepice se teď zvyšuje. Jezdí ke mně lidé z celé republiky. V den prodeje se tady vystřídá i 600 zákazníků. Teď uvažuji o tom nabídnout celoroční prodej kuřic včetně kompletní nabídky i potřebného zařízení a krmiva. Krmivo sice nakupujeme, ale výrobce nám ho připravuje podle našeho receptu.

Jaká je slepice? Je vážně blbá?

To rozhodně není. Ale funguje tady dokonale pravidlo jedné slepice.

A to?

Kdykoli po nich něco chcete, aby někam přeběhly, vždycky to jde. Jen jedna se vždy nějak šprajcne a jde jinam. Prostě pravidlo jedné slepice.

Řekněte mi, jak se vám po pěti šesti letech intenzivního pobytu mezi slepicemi s nimi žije?

Jako bych měl hlavu v tunelu. Sice nekvokám, ale někdy je toho dost. Ale tu práci mám rád.

Autor: Jiří Macek

2.10.2015 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Starosta Zálezlic Jiří Čížek.
61

Starosta Zálezlic: S velkou vodou se nedá bojovat, hrozbu musíte přijmout

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc.
AUTOMIX.CZ
20

Vybíráme ojeté SUV do 300 tisíc. Jaké koupit? A jakým se radši vyhnout?

FOTO, ANKETA: Hlasujte o miminko týdne

Příbram - V lidském životě je řada krásných chvil. Tou nejkrásnější a nejšťastnější je jistě narození zdravého miminka. A stojí za to zaznamenat.

Okresní fotbal na Příbramsku ožívá pohárem

Příbramsko - O víkendu 19. a 20. srpna vstupuje do nového ročníku okresní fotbalová sezona na Příbramsku. První soutěžní zápasy budou tradičně odehrány v úvodním kole poháru.  

Povodeň 2002: V Sedlčanech se škody vyšplhaly na desítky milionů

Sedlčany - Vzpomínky na události před patnácti lety pro Sedlčanské nejsou vůbec příjemné. Povodeň v roce 2002 zaplavila část města. V tom roce byly tenisové kurty těsně před dokončením a před předáním. Naráz se ocitly úplně pod vodou. Na povodeň doplatila celá údolní niva od zahradnictví v Nádražní ulici, které bylo úplně vyplavené. Stejně tak tristní pohled byl na areál chovatelů, objekt stavební firmy, na uhelné sklady. Zatopený byl Kovošrot, u něhož se utrhla a odplavala lávka přes Mastník.   

Předzahrádky restaurací jsou terčem kritiky

Příbram /FOTOGALERIE/ -  Třetí měsíc platí zákaz kouření v prostorách restaurací. Zapálit si cigaretu u piva či po jídle je možné jen venku. Předzahrádky snad nikdy nebyly tak obsazené jako letos.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení