Kliknutím zvětšíteNa horských kolech tam absolvovali pětidenní klání a v součtu pěti závodů obsadili oba dvě bronzové příčky v kategorii U15, přičemž Česko podruhé do takového šampionátu vyslalo národní tým.
O závodech jsme si se členem mladoboleslavského cyklistického týmu Ivar CS Author Teamu Davidem Šulcem, bezmála čtrnáctiletým studentem místního gymnázia, povídali.
Davide, ty zažíváš dobrou sezonu, viď?
To není dobrá sezona, to je zatím nejlepší. Daří se, mám z toho radost.
Popiš nám závody v Grazu.
Mistrovství se zúčastnilo 120 kluků z dvaceti evropských zemí. Šampionát se skládal z pěti etap rozložených do pěti dnů. Nejprve se jela týmová časovka, to bylo ale hlavně kvůli rozdělení startovních čísel a postavení na startu ve štafetě. Časovku jsme vyhráli. Pak jsme jeli štafetu a ta se nám povedla. Náš tým ČR I ve složení Zuzana Kadlecová, Matyáš Fiala a já byl čtvrtý. Následovalo kombinační cross country s dovednostními soutěžemi, tedy s překážkami. Bylo to náročné, ale zase jsem byl vepředu - obsadil jsem sedmé místo. Na patnáctikilometrovém maratonu s převýšením 500 metrů jsem si hodně věřil a dojel jsem třetí. Před závěrečným závodem v cross country jsem byl celkově čtvrtý. Věděl jsem, že musím jednoho závodníka předjet. A když na mne táta v posledním kole na kopci křičel, že je to v pohodě, ať neriskuju, že soupeř je daleko vzadu, měl jsem ohromnou radost. Dojel jsem v poklidu a bylo z toho v součtu všech závodů třetí místo v Evropě, hned za dvěma Švýcary. Dobré bylo, že českým tým měl na šampionátu díky jeho koordinátorům Ivanu Sovovi a Soně Jurkové skvělé zázemí a to včetně fyzioterapeuta.
Tenhle seriál závodů se ti vyvedl, asi to bylo nejtěžší, co jsi kdy absolvoval?
To určitě, bylo to náročné, ale konečný výsledek tu námahu přebije.
Jak se ti letos dařilo na českých tratích?
V croos country na horských kolech se mi ve starších žácích v Čechách podařilo vyhrát všechny závody Českého poháru, i když někdy sice velmi těsně, protože konkurence ostatních kluků byla velmi silná. Stal jsem se tak celkovým vítězem Českého poháru. Velkou radost mám z vítězství v Mistrovství České republiky a navíc se mi podařilo také vyhrát závod olympijských nadějí Visegrádské 4 v Maďarsku. Na silnici si nejvíce cením čtvrtého místa v mezinárodním etapovém Závodě míru.
Co tě nyní čeká?
Chystám se na cyklokros, kde budu závodit s o rok staršími kluky, takže to bude náročné.. Mistrák bude v prosinci v Uničově, už se ale těším. Taky mne čeká mistrovství republiky v časovce dvojic, kde pojedu s Matiasem Vackem ze Šumavy, který je mistr republiky v časovce. Tak bychom mohli zajet dobrý výsledek.
Pamatuješ se, kdy jsi poprvé sedl na kolo?
To ne, ale pamatuju se na první závod. To bylo u nás v Bakově nad Jizerou a byly mi čtyři roky.
Kdo tě dovedl k závodění?
Rodiče mne k tomu vedou, ale především starší brácha Jakub, který je akademický mistr republiky na horských kolech a v poháru jezdí kolem dvacátého místa. Je pro mne velkým vzorem a taky mi pomáhá spolu s kamarádem Michalem Palounkem ladit kolo.
Co tě na cyklistice baví?
Líbí se mi, že jedu sám za sebe. Nemusím se spoléhat na ostatní jako v kolektivním sportu.
A co tě u cyklistiky nebaví?
Nemám moc rád mytí kola. A pak rozjíždění na válcích před závodem. To vážně je hrůza. Jenže se to musí, ale, bohužel, nejde to urychlit. A pak nemám rád, když jedeme ve skupince na silnici a někdo nestřídá, nespolupracuje, jen se veze a v konci zaútočí. To mne opravdu štve.
Sportoval jsi i jinak než na kole?
Jasně. Já hrál fotbal, házenou, jednou jsem taky byl na šachách. Ale jen jednou, podruhé jsem tam už nešel. Pro mne nic moc, žádný adrenalin.
Máš raději suchou trať za sluníčko, nebo déšť a bláto?
Mně je to vlastně jedno. Mám ale rád těžké podmínky, extrémy. Teplo, zimu.
Jezdíš v tréninku raději sám, nebo v partě?
V partě je to lepší. Vezměte si to jet sám tři hodiny a kole, nic moc. V partě si můžeme povídat, něco pořešit.
Kolik toho najezdíš?
Záleží, zda jedeme na horském, nebo silničním kole. Ale letos mám najeto kolem šesti tisíc kilometrů.
Tvým trenérem je známý cyklista Václav Ježek, ale na závody s tebou jezdí také tatínek. Mluví ti do cyklistiky hodně?
No jéje, jasně že mluví. On to myslí dobře a je mi oporou. Vašek je většinou v depu, ale táta je někde na trati a dává mi informace, jak na tom jsem, jak soupeři, to je moc prima, moc mi to pomáhá. Táta s bráchou mne hodně hecují, povzbuzují. Táta ale říká, že je vždycky hodně nervózní a že nervozita z něho spadne až tehdy, když vidí, že dojíždím do cíle na dobrém umístění.
A co maminka?
Mamča je z toho taky nervózní. Na závody jezdí, ale jakmile odstartujeme, jde někam na kafíčko a čeká, až dojedu.
Máš nějaký vzor? A co cíle?
Vzorem kromě bráchy je určitě Ondra Cink. A cíle? Tak třeba olympiáda, Tour de France. Ale to je ještě daleko. Teď taky musím do školy, chodím na gympl, učení mi jde docela dobře, musím zapracovat na angličtině. Ve škole mi velmi vycházejí vstříc. Přiznám se ale, že bych raději jezdil pořád na kole. To mne hodně baví. A parta kolem, kterou v Mladé Boleslavi máme, je skvělá. Je to fakt dobrý sport.
Čtěte také: O mámě a dceři. O dámách, které vybojovaly mistrovský titul. Ty dělí 23 let
10
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
