Fiala: Profesionální deformací trpím stejně jako každý, kdo má svou práci rád

Podruhé ho vidím právě teď. Nacházíme se v kuchyňském studiu společnosti Tescoma v Nupakách u Prahy. Vedle mne sedí třicetiletý designér František Fiala, který design začal studovat v Plzni, studia poté dokončil ve Zlíně u profesora Škarky. Pracuje ve Zlíně, často bývá i v Praze.

„Františku, co jste zač," ptám se ho a on na mne vytřeští zrak, co je to za hloupou otázku.

Co jsem zač?

Ano, jak byste se charakterizoval?

(Chvíli mlčí) Myslím, že jsem docela líný, takže se snažím dělat věci pořádně, ať je pak nemusím předělávat. Rád si zajdu na nějaký dobrý zážitek, a to jakýkoliv jídlo, pití, koncert, cokoliv.

Co poslouchá mladý úspěšný designér za hudbu?

Eddieho Veddera, Thoma Yorka, Filipa Topola, Janáčka, Strokes, Kings of Leon, Black Keys, Cinematic Orchestra, UNKLE, Malého dráčka, Midi lidi a mnoho dalšího.

Doma určitě vaříte, že?

Ano. Ale teď vlastně ne. Momentálně jsem bez kuchyně.

Vymýšlíte věci do kuchyně a nevaříte? To jde?

Jo, jde to. Někdy se stačí dívat, jak vaří a používají pomůcky ostatní třeba v kuchyni přímo v naší společnosti. Z toho se dá hodně vyvodit a použít.

Živíte se vymýšlením věcí kolem kuchyně, kolem vaření. Jak jste se k tomu dostal?

Přihlásil jsem se do výběrového řízení Tescomy a pak byl přijat. Nevybavuji si, jestli jsme navrhovali něco kolem vaření předtím ve škole. V každém semestru jsme měli nějaké zadání elektrická zásuvka, dopravní prostředek, mobiliář navrhovali jsme všechno možné, ale do kuchyně asi nic.

Vzali vás a nástup byl tak trochu šokem? Nebo nebyl?

To je pravda, šok to trochu byl, ale především tím, s jakými technologiemi jsem mohl začít pracovat. Dnes už mi přijde samozřejmostí denně využívat například jednu z 3D tiskáren, které máme, ale ze začátku to bylo neuvěřitelné.

Co jste vyvíjel, než jste přišel do Tescomy?

Městský mobiliář.

A co byl váš první počin v kuchyňské branži?

Nůž na meloun.

Nůž na meloun? Čím je jiný, než jiný nůž?

Je celoplastový, čepel má zahnutou, aby šla dužina co nejsnáze vykrojit.

Napadá mne, že by se dalo říci, že každá surovina by mohla mít svůj vlastní nůž. Jenže kam je v panelákové kuchyni dát? Asi by se tam nevešly. Nevymyslíte univerzální nůž?

Univerzální nůž existuje. V našem katalogu se jich dá najít pod názvem „Univerzální nůž" několik. Jde o to, že když někdo miluje melouny, nůž na vykrajování dužiny, na rozkrajování melounu nebo pomůcku na odstraňování pecek z melounů bude používat v létě každý den a hodně mu to usnadní práci. Ale už třeba doma nepotřebuje „řeznický nůž".

Kolik má firma designérů?

Osm.

Takže jednoho dne přijde šéf a řekne, že třeba potřebuje vymyslet nové kuchyňské prkénko. A zeptá se, kdo by se toho chtěl ujmout, nebo se mezi sebou pohádáte, kdo by chtěl prkénko vymyslet?

U nás většinou dostane zadání každý svoje zvlášť. Třeba podle toho, co navrhoval předtím.

Jak moc bude něco „pracné", se na začátku nedá skoro nikdy odhadnout. Navrhnout zdánlivě jednoduchou věc, to je často dost těžké, protože se nemáte „čeho chytit" a „všechno už tady jednou bylo". Naopak technicky složitější výrobky se někdy v podstatě formují samy. My naši práci neděláme proto, abychom zviditelnili sebe sama. Důležité je, aby byl výrobek navržený po všech směrech dobře. A kvůli tomu se s kolegy navzájem radíme, konzultujeme postupy a nápady. Že by byl někdo naštvaný na druhého, protože zrovna dělá jednoduché prkénko, tak to ne.Tak to musí být ale kolega naštvaný, když vy dostanete zadání, že máte vymyslet prkénko a on něco složitějšího, na čem je více práce, že?

A když přijde nějaké ocenění, na kolik procent je úkol splněn?

To nevím, ale je to milý bonus.

Lze říci, že v týmu má každý svůj sektor? Třeba ten dělá hrnce, tenhle nože, vy zase prkénka?

Takto vyhraněni nejsme. Je ale pravda, že například kolegyně Darja Smetanová má na starosti většinu návrhů ze sortimentu pro děti. Mě baví pracovat na technicky složitějších záležitostech. Většinou tam bývá nějaký závit nebo jiný mechanismus, ale není to pravidlem.

A jak to bylo s vaším slavným prkénkem? Jednoho dne přišel šéf a povídá: Františku, tady máš nový úkol, zadání: Potřebujeme vymyslet nové prkénko!

Dostal jsem zadání navrhnout krájecí desku do linie výrobků Vitamino. Když jsem se o tom pak bavil se známými, divili se, co nového chci na prkénku vymýšlet. Ale všechno se dá vylepšit. Postupně, po klasickém kolečku rešerší, modelování, prototypování a hlavně testování v naší experimentální kuchyni, se nám to, myslím, povedlo i v tomto případě.

Je vyrobeno z plastu se speciální antibakteriální úpravou. Je oboustranné. Když na něm krájíte šťavnaté potraviny, šťáva odtéká do jednoho rohu desky, odkud jde pak dobře vylít. Na jedné jeho straně se nám podařilo vytvořit rastr výstupků, který pomáhá držet pohromadě krájenou cibuli nebo třeba rajče. A díky oboustranné protiskluzové úpravě stojí krájecí deska při používání vždy pevně na svém místě.

Jak se prkénko rodilo?

Začal jsem ho navrhovat jako normální ploché plastové prkénko ve stylu tvarů linie Vitamino. Každá linie, kterou nabízíme, má svá specifika, ať už tvarová nebo použitelnosti. Třeba v žádném z výrobků linie Vitamino nenaleznete kovový díl. Naopak do každého produktu se snažíme dostat nějaký benefit, něco, co nikdo jiný nenabízí, „vychytávku". Takže i k prkénku jsem pak přistoupil tímto způsobem.

Jak dlouho trval zrod prkénka?

Z mé strany asi tři čtyři měsíce. Pracujeme ale na více projektech naráz. Je dobré nechat občas jeden projekt odpočinout a vrátit se k němu za nějakou dobu. Všimnete si tam pak spousty chyb, které by jinak byly přehlédnuty, a začnete přicházet na nové nápady, na které byste předtím nepřišli.

Jaké jsou vaše další počiny v kuchyňské sféře?

Tak třeba většina ostatních produktů z linie Vitamino, zdobící tužka Delícia, kráječ na bylinky s vyjímatelnými čepelkami, madlo na tetrapaky, dávkovací láhve a další. Jedna z posledních věcí je zdobící krabička s pinzetou na zdobení dortů sladkými posypy a kuličkami. Na víčku krabičky je taková malá valcha, po které, když přejíždíte prstem nebo pinzetou, tak se obsah krabičky sype ven a rovnoměrně „zdobí".

Na čem nyní pracujete?

Už delší dobu dělám na nové řadě nádobí pro vaření v mikrovlnné troubě. Je to největší projekt, který nyní mám. Také ale vyvíjím nádobu na přípravu domácího másla.

Máte vyzkoušeno, v jaké chvíli, v jakém okamžiku, životní situaci z vás chrlí nápady?

Jak to myslíte?

Třeba že si dáte štamprličku kořalky, dvojku vína, projdete se po lese, pohádáte se s přítelkyní…

Že bych běžel speciálně k nějakému stromu v lese, tak to asi ne. Zajímavý nápad může přijít a přichází v jakékoliv situaci. Většinou to nefunguje tak, že sedím u stolu a vymýšlím, až něco vymyslím. U stolu sedíme poté, když se tu prvotní myšlenku snažíme rozvinout třeba skicováním.

Vaše rodina pochází z Čejetic u Strakonic. Co říká maminka na vaše prkénko? Neříká třeba: Hele, Fando, je to pěkné prkno, ale mne stačí to staré, dřevěné, taky je oboustranné.

Třeba právě mamka moje věci dost propaguje. Ale celá rodina je ke mně občas i hodně kritická. K našim se tak často nedostanu, což mě mrzí. Když už jsem s nimi, samozřejmě mě zajímá jejich názor na produkty, které zrovna navrhuji. A někdy jim přivezu ukázat prototypy vyvíjených výrobků a konzultujeme je. Zajímá mě názor všech. Není příjemné, když si pak někdo z blízkých „můj" výrobek koupí a není s ním spokojený.

Jak to vypadá, když jdete po městě?

Pokud se mne ptáte na to, jestli trpím profesionální deformací, tak musím říci, že trpím. Jako asi každý designér a člověk, co dělá práci, která ho baví. Takže na ulici sleduji mobiliář a dopravní prostředky. A v restauraci nebo baru se samozřejmě zajímám, jakou značku nádobí tam mají. A moc mě těší, když mají naší!

Před pár dny si František Fiala dojel do německého Essenu, kde převzal prestižní ocenění Red Hot Design Award 2014 doslova designérského „Oscara".