Jeho jméno se skloňuje se zatčením za údajné přijetí úplatku.

Že by černá ovce jinak sympatického městečka? Ale kdepak! Milý člověk, kterého mají všichni rádi. Alespoň tak o něm mluví snad všichni hostivičtí obyvatelé.

Vypravil jsem se do Hostivic, abych nasál atmosféru a zjistil, jak na nepříjemnost s Rathovým zatčením místní reagují. Městečko, které mne přivítalo vydatným deštěm, je poměrně "roztažené", takže bez navigace chvíli trvalo, než jsem dorazil na první místo určení - přímo k domu Davida Ratha.

Raději jsem se chtěl zeptat místních a na jedné z autobusových zastávek jsem narazil na mladý páreček. A jak se ukázalo, Rathovu osobu dobře znají i mladí obyvatelé Hostivic. Krátký rozhovor probíhal asi takto:
"Dobrý den, můžete mi poradit, jak se dostanu do ulice Letní?"

"nooo, ééé…"
"Má to být vilová čtvrť"
"nooo…"
"Bydlí tam David Rath"
"Jasně, dolu po hlavní a pak doprava"

Zeptal jsem se také, jestli ví, proč sháním zrovna jeho dům. Děvče si nebylo příliš jisté, ale chlapec zareagoval bleskurychle. "No vím moc dobře. Chtěl jsem koukat na hokej, na naše s Němci, ale když se rodiče vrátili z práce, tak to neustále přepínali na zprávy."

Takže v hostivických domácnostech dostávaly zprávy s novinkami v Rathově případu přednost před českým týmem na mistrovství světa… V případě letošního hokejového šampionátu ani není o co stát a dá se to pochopit. Je jasné, že místní jsou zvědaví, co se stane s jejich "celebritou", která je podepsaná snad pod všemi posledními investicemi na vyšperkování jejich městečka.

Rada mladíků se ale neukázala jako nejpřesnější a tak jsem zastavil na benzínové stanici. Pumpaři jsem se představil a chtěl začít rozhovor, ovšem jemu se do něj příliš nechtělo. "Těžko se mi o tom mluví, udělal toho pro obec moc," zněla jeho první slova. Postupně se ale rozpovídal. "Zarazilo nás to všechny, mluví se o tom od rána a i lidé, kteří chodí sem, o tom samozřejmě povídají. Po pozdravu hned následuje věta: "Slyšel jsi to?". Lidé ho tu mají hodně rádi," pokračoval.

Nakonec jsem si koupil mapu Hostivic a ochotný pumpař mi do ní zakreslil, kam mám přesně jet. Vyrazil jsem tedy už na jisto. Už se hodně stmívalo, poprchávalo a to vše celkově dokreslovalo pochmurnou atmosféru okolo hejtmanova domu.

Ihned jakmile jsem zaparkoval služební auto s logem Pražského deníku a vystoupil z něj, snesla se na mne slova od jedné starší kolemjdoucí: "Že mu už nedáte pokoj, takový hodný člověk!" Snažil jsem se paní ujistit, že mne zajímají názory občanů, ať jsou pochvalné nebo kritické, ale když jsem sešel ulicí k domu číslo 1548, hned mi bylo jasné, proč jsou obyvatelé této čtvrti rozmrzelí. Před domem jejich slavného souseda se totiž tlačí spousta fotografů, čekajících na jediné pohnutí záclonou. Opodál si rozkládá své nádobíčko přenosový vůz České televize, ze zaparkovaných aut svítí notebooky novinářů, informujících o tom, zda Volvo, které zaparkovalo v garáži pod domem, přivezlo Davida Ratha nebo ne.

Z rozhovoru přítomných fotografů jsem vyposlechl, že se dlouho nic nestalo a že dlouho asi ani nic nestane. Rozhodl jsem se tedy vyrazit mezi hostivické obyvatele. A kde mohou ve večerních hodinách být jinde, než v hospůdkách…

Pro obec toho hodně udělal, tvrdí místní

Vybral jsem si jednu u sportovního areálu, ale návštěvníci byli hodně zabráni do sledování hokeje. Až po jeho skončení a přepnutí na zpravodajský kanál jsem prohodil větu "Koukám, že máte známého spoluobčana.".  Odpověď od stolu štamgastů na sebe nenechala dlouho čekat. "Půlku města postavil, ale lepší je nevědět, jak k těm penězům přišel. Když se na tu politiku poslední dobou dívám, říkám si, jestli už ty boží mlýny nezačaly. Pro naší obec toho udělal opravdu hodně, je oblíbený, ale jako člověk ve vysoké politice mi nesedí. "

Jeho spolusedící u stolu se netvářili úplně nejvlídněji, ale stejně už nám v delším rozhovoru zabránila neúprosná hostinská, která se rozhodla striktně dodržet zavírací hodinu ve 22.00.

Prošel jsem se městečkem, které bylo už celé tmavé a hodně chmurné. Stejně jako nyní mohou být následující Rathovy dny, týdny, měsíce či roky…

Najít podnik, který má po desáté večer v tak malém městečku, jakým Hostivice jsou, nebylo snadné, ale jeden se přece objevil. Bar U koníka byl útulný a horké kafe přišlo vhod.

Sedl jsem si k baru, objednal si a hned začal na sympatické servírce Kamile vyzvídat, co ona na události posledních hodin říká.

"Mám ho moc ráda. Párkrát jsem ho potkala osobně a působil na mne jako moc milý pán. Hlavně toho udělal hodně pro obec," chválila a odkázala mne na své kamarády, kteří popíjeli u stolu. Těm se do rozhovoru z počátku příliš nechtělo, ale panák rumu dokázal jazyky rozvázat.

"Bydlíme tu teprve rok, takže ho moc neznáme. Slyšeli jsme na něj ale samou chválu," nechala se slyšet jedna z Rathových sousedek.

Vzhledem k tomu, že se blížila půlnoční hodina a zábava byla v baru v plném proudu, padaly i peprnější věty. "U jakého domu že jste to byl? U manželky nebo u milenky?" V ulici Letní, odpovídám. "No, tak to nebylo u milenky, ta bydlí tady nahoře. To já moc dobře vím," dodal vrávorající Mirek a když jsem mu řekl, že píši pro Pražský deník, ihned se zeptal, kdy že to bude v televizi.

Nejupovídanějším byl mladý Slovák Peter, který v Hostivicích žije téměř deset let. „Pánovi Rathovi držím palce," říkal nadšeně a ihned pokračoval: „Proč bych se ho nezastal, když vidím, kolik toho udělal pro Hostivice. Vláda zpronevěřuje peníze, dělá to každý a dělal by to každý jiný, kdyby tam byl, kdokoliv z nás," ukazuje směrem ke mne i k servírce.

„Podle mého to začalo tím, že si ostatní obce stěžují na to, že se dělá vše pro Hostivice a pro ostatní už tolik ne. Špatné také bylo to, že si dosadil někoho do kladenské nemocnice. Ale máme ho rádi za to, co udělal pro nás, pro Hostivice. Ať udělal s penězi cokoliv, my ho máme rádi a je to moc milý člověk,"  uzavírá své povídání.

A s ním se uzavřela i otevírací doba baru a já úderem půlnoci Hostivice opouštím. Tma, déšť , zima, hospůdky zavřené, za okny temno, lidé spí. Jen u Rathů asi ne moc lehce. Ještě stále středočeský hejtman se ale může spolehnout na to, že Hostivičtí za ním stojí a za jeho přínos obci si ho nemohou vynachválit.

Čtěte také: Obyvatelé Hostivic: David Rath? Prostě dobrák