První část unikátní výstavy je věnována autorově tvorbě pro děti a mládež, k vidění jsou originály z kultovních příběhů Pat a Mat a Bob a Bobek - králíci z klobouku. Druhá část expozice prezentuje autorovy kreslené vtipy.

Přinášíme rozhovor s Miroslavem Jiránkem, bratrem kreslíře Vladimíra Jiránka.

Čeho si nejvíce ceníte na humoru vašeho bratra?

Vláďa měl schopnost v koncentrované zkratce popsat složité skutečnosti a odhalovat přitom absurditu a směšnost lidského konání v mnoha situacích. Ať už se jednalo o partnerské vztahy, dění ve společnosti a politice, vývoj civilizace nebo vztah k planetě. Přitom svůj humor dokázal udržet v kultivované rovině. I když třeba použil sprosté slovo, v jeho podání nepůsobilo vulgárně.

Kolik času denně se věnoval kreslení, jakým způsobem pracoval? Co ho inspirovalo?

Inspirací pro jeho volné kresby mu bylo všechno, co viděl, slyšel, četl, prožil, takže měl vlastně ničím neomezenou pracovní dobu. Myslím, že si dělal rychlé poznámky a skici, ze kterých pak vycházel při definitivní kresbě. Někdy se mu povedla hned napoprvé, občas se ale některá zasekla a odpadkový koš se plnil nepovedenými kresbami, které byly navíc trestány dost neurvalým nadáváním. On totiž ten jeho zdánlivě jednoduchý způsob kresby založený na čisté lince vyžadoval velké soustředění, stačila malá chybička a obrázek byl na vyhození. Zvlášť vystihnout zamýšlenou psychologii postaviček bylo hodně náročné na správné vedení linek.

Jak se vám líbí výstava Včera a dnes v Tančícím domě?

Výstava v Tančícím domě pro mne byla příjemným překvapením, netušil jsem, že se chystá, bylo potěšující vidět, že se na Vláďovu tvorbu nezapomíná. Líbí se mi koncepce, jedno patro věnované pouze autentické tvorbě hlavně kreslených vtipů, a jiné patro koncipované jako interaktivní prostor, určený hlavně dětem a hravým dospělým, kde si můžou sami vyzkoušet kreslení oblíbených figurek a podívat se třeba na večerníčky.

Co byste vzkázal návštěvníkům Galerie Tančící dům?

Že až někdo uvidí kráčet Bobka v hokejovém dresu Resslovou ulicí, nemusí se bát, že dostane v Tančícím domě pukem do hlavy, klidně tam může vstoupit a v horním patře si nad Vláďovými originály zavzpomínat na ten 'Včerejšek'. A s trochou bratrské pýchy musím dodat, že si tam asi mnoho návštěvníků uvědomí, o kolik je naše kulturní prostředí chudší, když už tady s námi Vláďa není a nedělá si z nás srandu.

Čtěte také: Pata a Mata, králíky z klobouku i kreslené vtipy vystavuje Tančící dům