VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 10. díl

Praha - Můj milý dení(č)ku, ten můj závod je už za 29 dnů. Ještě včera to bylo skoro za sedmdesát. Tak to fakt hodně rychle utíká. Běhám, na cyklotrenažéru jezdím také. Ale pořád cítím, že to není ono. Už teď vím, že se do vody k tréninku před tím triatlonem nedostanu.

25.5.2012
SDÍLEJ:

Jiří Macek po pěti kilometrech a výběhu do sedmého poschodí.Foto: Hana Macková

Snad se neutopím. Ale do vody se mi nechtělo nikdy. Tak to nechám na kolo a běh. Využiji nabídku kamaráda Vaška Vopata, toho, co tak báječně fotí a k tomu je v jeho duši zakořeněn tak krásný černý humor, který miluji. Ty naše nesmyslné řeči mě povznášejí. Slíbil, že mi nějaké kolo půjčí.

Teď jsem si na to vzpomněl a musel jsem si dát gothaj. To je, můj milý dení(č)ku, salám měkoučký, takové bílé fleky jsou v něm, a když si ho dám s cibulí, zasypu pepřem, solí a utopím v octu, no, mňam…

Je dobrý. Ale to si dám dneska jen výjimečně. Je totiž čtvrteční večer a píšu zase pár myšlenek o sportovním životě. A zrovna u toho gothaje mě napadlo, že sice mohu na triatlon trénovat jak zběsilý, ale bez pořádné stravy to nepůjde. Ani tak nemyslím v tréninkovém období, které trvá pořád, ale těsně před závodem a hlavně při závodu.

S tím ale byly problémy vždycky, dní(č)ku. Závodil jsem v triatlonu hlavně tak někdy kolem Sametové revoluce, tedy kolem roku 1989. A tehdá vůbec iontové nápoje a všelijaké povolené podpůrné prostředky nebyly. Tak jsme si doma vyráběli všelijaké lektvary.

Já našel tehdy nějaký recept na to, jak si vyrobit domácí ionťák. Splácal jsem všechno možné, co v tom receptu bylo. Teda dení(č)ku, to ti bylo jízda! Musel jsem jet hodně rychle. Jenže stejně jsem musel zastavit a zajet do lesa. Nějak jsem se asi netrefil do gramáže a některých surovin dodal asi více.

Pamatuji se, že tehdy bylo těžké sehnat glukopur, hroznový cukr. Já ho ale nějak sehnal. To byla lahoda. Oloupal jsem pomeranč a vložil ho do igeliťáku právě s hroznovým cukrem. Kdo ho zná, ví, že je to takový jemňoučký prášek. Tuhle hmotu jsem si dal do zadní kapsy cyklodresu a na trase kola jsem se pustil řídítek, vyndal igeliťák a všechno spořádal. V cíli kola se mi smáli. Až později jsem pochopil, že to nebylo z mé rychlé jízdy, ale z toho, že jsem vypadal jako mlynář.

Taky si vzpomínám, že jsem si řezal nožem nějaké super zdravé tyčinky a umístil jsem je na rám kola tak, že jsem každý kousek supertyčinky omotal izolační páskou tak, aby při jízdě neuletěla. Jenže pak jsem tu izolačku za rychlé jízdy nemohl rozdělat. Lepila dokonale. Takže jsem nic nesnědl.

Taky jsem si tou izolačkou vždycky na kolo přidělal banán. To je, jak známo, ideální strava. Ale ani tady izolačka nefungovala. Takže v tom vedru, kdy se závod konal, se z banánu stala kaše. I tady jsem měl hodně problémů.

Jo, zkrátka, milý dení(č)ku tehdy to byly pionýrské časy nás, amatérů. Bylo to krásné. Ne jako teď, že si koupím všechno.

Jen mě napadlo, že to budu muset všechno na to kolo při tom závodě nějak umístit. Pojedu asi tak čtyři hodiny a to asi s pouhou vodou nepůjde. Snad mi kamarádi poradí. Jinak si budu muset zase něco namíchat a to by mohlo dopadnout hodně špatně.

A jednou, v zoufalství, to bylo na triatlonu v Sadské u Nymburka, jsem si po jízdě na kole dal jedno pivo. Tak jako na ex. Nikdo mě neviděl, tak jsem ho lupnul. Ale i kdyby mě tehdy někdo viděl, stejně bych ho vypil. Byl jsem hodně v tu chvíli unavený. Pivo mě nakoplo. Na další běh - 20 kilometrů - jsem byl po pivu hezky nabuzen. Jenže v polovině běhu jsem zkolaboval. Pivo už při závodě pít nebudu.

A jednou jsem měl na kole strašný hlad. Byl to právě tenhle triatlon, který budu absolvovat, tedy Dřevěný muž. Já na kole kamarádku poprosil, aby mi v dalším okruhu koupila v sámošce gothaj a rohlík. Koupila. Byl moc dobrý. Když jsem dojel na kole, musel jsem běžet těch 13 kilometrů. Bylo to tvrdý a dlouhý úsek. Gothaj byl v žaludku hodně těžce usazen. Není gothaj jako gothaj.

Snad mi v otázce závodní stravy poradí moje kamarádka Jana Hladíková z Mladé Boleslavi. Vyhrála mnoho cyklistických závodů, byla mnohokrát šampiónkou republiky. Milý dení(č)ku, snad mi ta Janička poradí…

Čtěte také:

DOPIS JIŘÍHO MACKA: Vážený pane herče Jane Třísko
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 1. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 2. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 3. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 4. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 5. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 6. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 7. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 8. díl
Můj milý dení(č)ku aneb Cesta ke zlatu - 9. díl

Máte-li chuť, napište autorovi na e-mailovou adresu: jiri.macek@denik.cz, co si o dení(č)ku, o jeho běhání myslíte? Můžete mu poradit, můžete mu vyčinit, můžete takřka všechno. Prostě napište, co vás napadne. Autor se na vaše myšlenky těší…

Autor je šéfredaktorem Deníku, region Praha + střední Čechy

Autor: Redakce

25.5.2012 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Útok před britským parlamentem
10

Češka žijící v Londýně: Lidé se spíše diví, že se to nestalo dřív

Ilustrační foto.

Od začátku roku policie načapala 160 řidičů pod vlivem

Pán prstenů ovládne dobříšský zámek

Dobříš - Další ze série benefičních koncertů na obnovu varhan v dobříšském kostele Nejsvětější Trojice se už 26. března uskuteční v Zrcadlovém sále zámku Dobříš. Od 18 hodin zde vystoupí studenti z britské univerzity v Southamptonu

Balonový hangár v Příbrami je unikát

Příbram - Kdo jede vlakem do Strakonic z Prahy či Berouna, může spatřit vlevo od kolejí těsně před nádražím v Příbrami vysokou a dlouhou stavbu s kulatou obloukovou střechou. Dlouho to byla stavba dominující svojí výškou celému svému okolí.

Prasata způsobují škody na majetku

Region - Škody v porostech kukuřice nebo řepky, rozrytá osetá pole, zahrádky, hřiště a dokonce i hřbitov. To jsou výčty ztrát, které způsobují každoročně divoká prasata na Rakovnicku, Kladensku, Příbramsku i Berounsku.

S pořadím oprav v příbramském divadle pomůže posudek

Příbram – Udržovat stav zastaralých objektů je mnohdy nekonečný a nákladný problém. Příkladem může být příbramský kulturní dům. Při každé opravě se projeví další potíže. „Stav se dlouho opomíjel, město čeká samá investice," komentuje stav kulturního domu místostarosta Příbrami Václav Švenda.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies