Setkání se ale neuskutečnilo v nějaké restauraci nebo za zavřenými dveřmi jejich benešovského bytu, nýbrž v naplněném kostele sv. Jakuba a Filipa na Chvojně a také na prostranství před ním. Důvod 
k takovému umístění byl předem jasný.

Právě oslavenec totiž stál před osmnácti lety u zrodu spolku Přátelé Chvojna. Ten se zásadní měrou zasadil o záchranu kostela. Václav Potůček je stále jeho aktivním členem a společně s ostatními členy a sympatizanty, se stará o další jeho zvelebování.

Dalším důvodem k výběru místa konání byla také pietní bohoslužba za Františka Ferdinanda d´Este, který na konci června 1914 zemřel společně s chotí Žofií při atentátu v Sarajevu. Mši, která se na stejném místě koná každoročně, celebroval znovu opat strahovský Michael Pojezdný společně s arciděkanem Radkem Jurnečkou.

Nepřízeň ideologů

Spolek Přátel Chvojna má, jak už z jeho názvu vyplývá, jedno velké poslání - starat se o kulturní historickou památku stojící na pozoruhodném místě u Konopiště. Václavu Potůčkovi v plnění tohohle poslání nezabránila ani nepřízeň ze strany různých ideologů.

Nejprve se o to snažili komunisté, kteří likvidovali všechny, kteří měli jiný názor než oni. A jedněmi z nich byla právě i selská rodina peceradských Potůčků. Později, když se Václav ještě oficiálně nemohl vrhnout na záchranu chátrajícího kostela na Chvojně, činil tak jiným způsobem.

Do jiné polohy se tohle jeho úsilí dostalo po listopadu roku 1989. Společně se svými stejně laděnými známými, přáteli a podporovateli, před oněmi osmnácti lety založil spolek Přátel Chvojna, který se postaral o záchranu kostela.

Další bouře pominula

A to přes další nepřízeň osudu. Tentokrát nikoliv ze strany bolševiků, ale paradoxně od benešovského římskokatolického faráře. Naštěstí i tahle bouře pominula a pozdější benešovští kněží měli a mají k těm, kteří pečují o zvelebování kostela ve vlastnictví církve, mnohem vstřícnější postoj.

Důkazem toho jsou nejen na Chvojně konaná pravidelná setkávání, ale také mše za Františka Ferdinanda D´Este spojená s oslavou významného životního jubilea Václava VII. Josefa Potůčka, jak zní, jako člena Zemské stavovské rodové unie, celé jeho jméno.

Život Václava Potůčka doprovází také řada osob a osobností. K těm nejdůležitějším bezpochyby patří jeho žena Marie Magdaléna, která Václavovi stojí celé půlstoletí po boku a pomáhá mu překonávat výzvy a nástrahy života. Právě proto si na Chvojně přítomní připomněli i jejich zlatou svatbu.

Anketa: Co přejete Václavu Potůčkovi k jeho významnému životnímu jubileu?

Josef Mlíkovský, Přibyšice: Přeji Václavovi samozřejmě zdraví, štěstí a pohodu a také to, aby tu s námi byl ještě hodně dlouho a mohl dál pomáhat při zvelebování našeho Chvojna.

Michael Pojezdný, Praha: Všechno nejlepší a protože jsem kněz, tak i boží požehnání a hodně štěstí. Přeji mu samozřejmě i zdraví a to, aby se svou paní prožil ještě hodně let.

Jolana Štefková, Benešov: Především chci panu Potůčkovi poděkovat za optimismus a životní inspiraci. Jasně ukazuje, že život nekončí ani v osmdesáti a přeji mu, ať se mu splní, to, co si předsevzal.

Marie Šímová, Soběhrdy: Přeji panu Potůčkovi, aby se mu podařilo dokončit své veliké naplánované dílo tady v kostele na Chvojně. Přeji mu také hodně zdraví, lásky a porozumění.

Leona Hlavničková, Praha: Protože je pan Potůček ctnostný a vážený člověk, přeji mu, aby se mu každý následující den vracel jako krásný a ještě krásnější, protože si to moc zaslouží.

Matěj Kucharski, Soběhrdy: Přeji panu Potůčkovi nejen všechno nejlepší a především pevné zdraví, ale také to, aby ještě hodně let zůstal v takové pohodě, v jaké je právě nyní.