Žokej: Jezdit dostihy je umění, které se nedá naučit jen tak z knížky

Žokejem se Petr Foret stal v necelých 22 letech. Vystudoval chuchelskou střední školu dostihového sportu. Jeho snem je nejen sbírat další vítězství v rovinových dostizích, ale prosadit se i v zahraničí.

Kdy jste poprvé seděl na koni?

Poprvé jsem seděl na koni asi v deseti letech, ale s opravdovým závodním ježděním jsem začal až o několik let později.

Může žák už při studiu dostihové školy jezdit na závodních koních a účastnit se dostihů?

Výuka v Chuchli byla opravdu na úrovni, a tak už v době učení mají žáci spoustu možností jezdit dostihy. Škola zajišťuje i stáže v Anglii a ve Francii, kde se mohou spoustu věcí přiučit a také mají k dispozici unikátní koňské trenažéry.

U koho jste nyní zaměstnaný?

Momentálně pracuji u trenéra Václava Luky.

Kolik koní průměrně denně odjezdíte v tréninku?

Průměrně tak pět, záleží na tom, kde žokej pracuje. Dříve, když jsem působil v Chuchli, tak jsem jich odjezdil i deset, ale tam sem prakticky pouze jezdil. V tuto chvíli tak pět koní, ale do toho musím také koně místovat (odnášet trus z jejich boxů), čistit, krmit je a dělat i další práce co se chodu stáje týče.

Jaký je poměr jízd pro vašeho zaměstnavatele a pro další stáje?

Asi tak padesát na padesát. Někdy jezdím většinu koní ze stáje, jindy ani jednoho a jedu pro ostatní trenéry.

Kolik dostihových dní ročně absolvujete?

To přesně nevím, ale za sezonu absolvuji mezi 150 až 200 starty.

Jak často máte příležitost si koně vyzkoušet v tréninku, tedy dříve než s ním jedete dostih?

Ve stáji, kde pracuji, koně dobře znám a jezdím na nich pravidelně. Ostatní koně jezdím pouze v dostizích a v práci (při tréninku) na nich nesedím nikdy, poznám se s koněm až v dostihu.

Máte nějakou oblíbenou dráhu?

Jezdil jsem už na hodně závodištích a každé je něčím zajímavé. V České republice mám nejraději Velkou Chuchli a Kolesa, ve Francii třeba závodiště v Deauville.

Můžete stručně popsat různé taktiky, mezi kterými musíte při závodu volit?

Každý kůň je jiný a potřebuje v dostihu něco jiného. Někteří koně potřebují cválat vepředu a utahat ostatní koně tempem. Jiní zase potřebují klid, odpočívat vzadu a čekat na drtivý závěr. Vše se odvíjí od určitých faktorů, typu závodiště, délky dostihu, hloubky dráhy a tempa dostihu.

Jak moc se dá předem plánovat?

Dostih není nikdy takový, jak si trenér s žokejem domluví. Žokej se musí přizpůsobit všem v předchozí otázce zmíněným faktorům a průběh dostihu koni nataktizovat na míru. Pro žokeje je to takové umění, které se nedá naučit jen tak někde z knížky. Musí jezdit co nejvíce dostihů, poznat co nejvíce typů koní a různých variant, jak koně odjezdit co nejlépe. Je to povolání, které nikdy nikdo nebude umět dokonale a je potřeba se učit celý život.

Musíte si hodně hlídat jídelníček?

Samozřejmě, že se nemohu denně přejídat, ale žádný speciální jídelníček nemám. Stravuji se pravidelně a dva dny před dostihy jídlo lehce omezím.

Jaký je to pocit vyhrát popadesáté dostih?

Je to nádherný pocit, kterého chce každý dostihový jezdec dosáhnout, aby se mohl pyšnit titulem žokej.

Kolik vítězství byste letos rád celkem získal a které dostihy se ještě chystáte jet?

Letos jsem chtěl vyhrát 35 dostihů, abych byl ještě lepší než loni. Momentálně jich mám letos 19 a sezona bude za dva měsíce končit, tak už to asi nestihnu. Letos už se ty největší rovinové dostihy odběhly i s mojí účastí, bohužel bez vítězství, tak se pokusím vyhrát další cenné dostihy, jako jsou Cena Prahy, Cena Prezidenta republiky nebo rovinové dostihy den před Velkou Pardubickou.

Co by pro vás bylo největším životním úspěchem?

Největším úspěchem by bylo se prosadit v zahraničí, v nějaké dostihově vyspělé zemi jako jsou Anglie a Francie.

Na kterého koně nezapomenete?

Takových koní je samozřejmě víc, ale abych vypíchl tak koník jménem Lex, na kterém sem jezdil mnoho dostihů ve svých začátcích a také klisna Dorotka, na které jsem vyhrál svůj padesátý dostih kariéry. Je to skvělá klisna, která nyní úspěšně vyhrává překážkové dostihy.

Čtete rád detektivní příběhy z dostihového prostředí?

Nečtu vůbec, není to moje záliba a ani na to nemám moc času.