„Při studiích pracuji na několika barech v různých podmínkách. Všude se setkávám s tím, že si lidé stěžují na drobnosti, třeba na zaschlé kapky na skleničkách. Mohu odpřísáhnout, že jakmile vezmu nádobí ze stolu, je okamžitě umyto a připraveno k dalšímu použití. Ale vážně není čas na leštění,“ řekla Michala Pavelková.

Ještě nepříjemnější je zkušenost třiadvacetileté Markéty Doležalové. „Jako barmanka si přivydělávám už od střední školy. Vystřídala jsem různá prostředí. Nejhorší vzpomínky mám na diskotéky. Tam byli ti opilci nejvtíravější. Dokola poslouchat návrhy mi nevadí, ale když na mě pískají jak na psa a přijde jim vtipné mi pak říct, že nic nechtějí, že to jen zkoušeli, to mi pak dojde trpělivost.“

Mohlo by se zdát, že terčem posměšných narážek a agresivity hostů bývají jen zástupkyně slabšího pohlaví. Mladíkům za barem se ale nepříjemný zájem také nevyhýbá.

„Jednou jsem nepadl do oka jednomu z návštěvníků a ten mi pak udělal z večera peklo na zemi. Stěžoval si na vše, co ho napadlo. Nakonec šel až za mým šéfem. Ten naštěstí poznal, že je to hloupost a nijak mě to v práci nepoškodilo,“ popsal Lukáš Svoboda.

Irena Blahníková