VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Co paní učitelka Karlová nikdy žákům neřekne? Že pravá ruka je ta ke dveřím

Příbram /ROZHOVOR/ – Spolu s prvňáčky v základní škole v ulici Bratří Čapků v Příbrami začíná školní rok jako nováček učitelka Stanislava Karlová. Je chvíli po zahájení a ve třídě je ještě potřeba nechat poopravit několik židlí. Škola utichá a chodbou se rozléhají už jen hlasy ostatních pedagogů a údržbáře. Stanislava Karlová na naše přání usedá do první lavice u dveří a prý se jí úplně vybavuje její vlastní školní premiéra. Přestože první dojmy ze školy má trochu ponuré, protože, co si budeme nalhávat, takové to bývalo téměř všude, na první třídu vzpomíná ráda. Více už prozradí náš společný rozhovor.

3.9.2016
SDÍLEJ:

Paní učitelka Stanislava Karlová v první lavici vzpomíná na svůj první školní den. Foto: Markéta Jankovská

Jak se cítí nováček učitelka první školní den v nové škole?
Trošku jako prvňák. Učím od roku 1996, předtím jsem pracovala jako vychovatelka. Vystřídala jsem několik základních škole, ale ne proto, že bych byla odejita… Prostě si myslím, že z hlediska vyhoření je pro mne výhodnější po sedmi letech na jednom místě změnit prostředí. Takhle to mám v sobě nastavené. Vyhoření se bojím. Nové působiště mě vždycky nabije, i když každý na to může mít jiný názor. Přišla jsem ze základní školy na Březových Horách, kde jsem byla nesmírně spokojená. Tady mi byla nabídnuta práce ve spolupráci s paní učitelkou angličtiny v nové dvojjazyčné třídě a přípravné třídy. Zlákala mě jiná pracovní náplň.

Vyhoření hrozí kdekoli, ale při tvůrčí práci asi obzvlášť. Vy jste tenhle stav poznala? PRVNÍ školní den malé Stáničky (na snímku vpředu), která ve čtvrtek jako paní učitelka Stanislava Karlová přivítala své prvňáčky v základní škole v ulici Bratří Čapků v Příbrami.
Myslím, že to bylo vyhoření. Cítila jsem to tak. Každý to na sobě pociťuje jinak. Pracuji alternativně, používám projekty, skupinovou výuku a najednou se mi stalo, že jsem si nevěděla rady. Řekla jsem si, že toho musím nechat a vyčistit si hlavu, začít někde jinde s něčím jiným.

Který způsob výuky je vám blízký, jako třeba Montessori, waldorfský a podobně?
Já mám vystudovaný první stupeň základní školy a speciální pedagogiku, ale mě je blízká kombinace naprosto všeho. Naše základní školství bylo dobře nastaveno, ale dnes se trošičku motáme ve školních vzdělávacích plánech. Kolegyně to dělají bezvadně a děláme to takzvaně na koleni. Praktická část výuky Montesorri se mi líbí, o waldorfské výuce jsem hodně přečetla, moc blízké mi to není, ale něco z toho používám.

Pojďte si odpočinout od práce a zkuste, prosím, zavzpomínat na svůj první školní den. Jak jste se cítila, těšila?
Je to strašlivě dávno. S maminkou jsem přišla na I. základní školu, dneska je to integrovaná škola. Byly tam schody jako do sokolovny a tma. V těch klenutých chodbách jsem si připadala strašně ztracená. Dodnes vím, jak jsem byla statečná, protože před třídou stála maminka s plačící holčičkou. Později jsme spolu kamarádily, nebudu proto jmenovat. Měla jsem na sobě určitě svetr pletený od maminky. Moje první učitelka se jmenovala paní Šlapáková, ve třídě byly dřevěné lavice, takové ty spojené. Dodnes jsem asi dyslektik, protože paní učitelka nás učila: pravá ruka je ta, co je směrem ke dveřím a levá je k oknu. Vždycky si na to vzpomenu a musím se kontrolovat, abych dětem neřekla takovouhle hloupost (směje se). A každé ráno jsme zpívali písničku Když jsem já sloužil. Od té doby ji nemám ráda. Když na ni narazím v hudební výchově, říkám si v duchu: už je to tu zas (směje se).

Už jste tehdy věděla, že chcete být učitelkou?
To si nejsem jistá, ale organizátorka jsem byla. Někdy to se mnou muselo být strašné.

Vzpomenete si nějakou příhodu nebo hrozný zážitek s učitelkou?
To už bylo ve vyšší třídě s paní učitelkou Kuchyňkovou, kterou jsem zbožňovala. Tenkrát jsme ji měli na matematiku a ona říkala: Připravte si půl druhého kilogramu mouky. Něco jsme dělali. Ona lítala po třídě a křičela: „Půl druhýho kilogramu! Kupecký počty. Vona neví, co to je. Jak jednou bude fungovat?" Dodnes při pohledu na mouku mi tahle scénka běží před očima (směje se).

Autor: Markéta Lišková

3.9.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete.
AUTOMIX.CZ
54

GALERIE: Nejvtipněji naložené vozy na silnicích. Nákladem je vše, co si zamanete

Dobře vedeným výcvikem se dá zvládnout každé plemeno. Ilustrační snímek.

Dobříš bude o víkendu patřit psům. Hostí mezinárodní kynologický festival

Benefiční festival pomůže dětem s ichtyózou

Příbramsko – Blíží se benefiční festival Chichtyóza, který je věnován dětem s ichtyózou. Festival se uskuteční 26. srpna dvě hodiny po poledni na Červeném Hrádku u Sedlčan.

Březnický konvent opět ožije loutkami a hudbou

Březnice /FOTOGALERIE/ – Již posedmé bude v sobotu 19. srpna patřit nádvoří bývalé jezuitské koleje (Konvent) loutkovému divadlu. Akce s názvem Konvent plný loutek začíná ve 13 hodin a vystoupí zde Divadlo Cirkus Žebřík a Jiří Bilbo Reidinger. V 17.30 hodin bude následovat koncert písničkářky Sylvie Krobové.

Hospoda Cup vyhrál tým CJ Izolace

Bohutín - Turnaj s velkou tradicí, to je Hospoda cup v Bohutíně. Turnaje hraného od roku 1998 se letos zhostil tým EventPeople a uvedl jej do nového kabátu. 

AKTUALIZOVÁNO

Máte vážně nemocné příbuzné? Dostanete až tři měsíce placeného volna

Lidé dostanou možnost čerpat až tříměsíční placené ošetřovatelské volno na péči o vážně nemocné příbuzné. Senát dnes schválil vládní novelu o nemocenském pojištění, která volno uzákoní. 

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení