Jaké pocity jste si přivezl z Ria? Co vás příjemně překvapilo a co naopak zaskočilo?

Z organizace olympijských her jsme byli všichni trochu rozpačití. Uvedu příklad. Procházeli jsme kontrolou bezpečnostními rámy, kterých tu bylo dost a dost, ale nikdo je neobsluhoval. Teoreticky by tedy bylo možné pronést cokoliv. My můžeme srovnávat úroveň s Londýnem, kde to před čtyřmi lety byla úplně jiná olympiáda – vše perfektně fungovalo. Pokud jde o závodiště, myslím, že nebylo příliš vhodně vybráno a proto nebylo úplně regulérní. S časovým posunem i teplotami jsme se ale srovnali dobře, velký problém jsem s tím neměl, teploty se v Riu pohybovaly kolem dvaceti stupňů.

Celý národ sledoval vaše zdravotní problémy. Co je způsobilo?

Nevím. Snažil jsem se dávat pozor na jídlo – vyhýbal jsem se salátům, ovoci, které by mohly být omývány nepitnou vodou. Vodu jsme si brali z lahviček a když jsem ji nedopil, tak jsem si z opatrnosti raději otevřel novou. Přesto mě žaludeční a střevní problémy potkaly a byly hodně v Riu přetřásány. To nebylo to, o co bych právě dvakrát stál… Nebyl jsem ale jediný, podobně na tom byl i biker Jarda Kulhavý nebo oštěpař Víťa Veselý.

Kdybyste se z toho zdravotně nevzpamatoval, kdo by vaší roli háčka převzal?

Nastoupil by náhradník Jakub Špicar.

Co vás z toho dostalo?

Léky, spánek a odpočinek. Měli jsme také ranní rituál – štamprličku moravské slivovice proti bacilům, ale jak je vidět, viry byly v mém případě silnější.

Jak na nejistotu, zda vůbec pojedete, reagovali ostatní kluci ze čtyřkajaku?

Byli trochu nervózní, protože čekali, v jakém složení čtyřkajak na 1000 metrů nakonec pojede. Snažili se mě podpořit, podržet. Srandičky pochopitelně také padly, ale kluci za mnou stáli. Za těchto podmínek je bronz podle mě velkým úspěchem a medaile si moc vážím. Chvíli jsme si dokonce mysleli, že jsme trochu lepší než Slováci a máme stříbro. Časový rozdíl byl nepatrný, asi jako jedno mávnutí pádlem. Připomnělo mi to situaci na olympiádě před čtyřmi lety v Londýně, kde jsme měli podobný zásek na Maďary, kde jsme také dojeli jako bronzoví.

Jak byste stručně charakterizoval ostatní kluky ze čtyřkajaku?

Zadák Honza Štěrba je hlavní organizátor, má na starosti i tréninky, Lukáš Trefil je trochu nervák, ale v závodě se dokáže suprově zkoncentrovat a zabojovat. Pepa Dostál je špičkový talent a jsme rádi, že ho v posádce máme. Bez něj by to asi nešlo a prokázal to i na singl kajaku, kde byl druhý, což je neuvěřitelný výsledek. Největší kliďas jsem asi já.

Jak intenzivní spojení udržujete před závodem s domovem? Voláte a píšete si často?

Všichni z rodiny vědí, že mám před závodem rád svůj klid, protože se chci soustředit na závod. Napíšu maximálně krátkou zprávu. Dvě hodiny před závodem už nekomunikuji ani s manželkou.

Gratulací jste po získání medailí zřejmě dostal velké množství. Stačil jste na ně odpovídat?

To jsem vážně nestíhal. Za všechny i prostřednictvím Příbramského deníku děkuji. Napsal nám všem také ministr obrany. Potěšilo mě, že to nebyla zpráva, kterou by zkopíroval a rozeslal všem medailistům, ale pro každého měl osobní sdělení.

Jaké bylo přijetí na letišti Václava Havla? Předpokládám, že tam byla manželka a další vaši nejbližší…

Letěli jsme speciálem, který přistál na letišti ve Kbelích a protože je to vojenský objekt, tak tam nikdo nesmí. Viděli jsme se ale brzy po příletu. Naložili nás na letišti do aut a odvezli na Národní třídu do Obchodního centra na tiskovou konferenci a autogramiádu. Byli jsme pořádně utahaní, protože jsme deset hodin trávili na letišti. Organizátoři nás tam vyslali hodně brzy, navíc letadlo mělo tři hodiny zpoždění a potom následoval třináctihodinový let. Nebyli jsme úplně ve své kůži.

A jaké bylo přijetí u Havlů?

Velké! Je vždycky moc pěkné, když se povede na vodě nějaký úspěch a pak s rodinou oslaví. První bylo objetí od manželky a pak následovaly přípitky a rodinná sešlost, která k tomu patří.

V rozhovoru, který jste Příbramskému deníku poskytl před odletem na olympiádu, jste se zmínil, že vás čekají po Riu dvě radostné události – stěhování do nového domku a narození dcery…

Stěhování na Pardubicko je už v plném proudu. Narození dcery očekáváme každým dnem.

Budete u porodu?

Když to stihnu a budu doma, tak bych moc chtěl.

Jak se malá kajakářka bude jmenovat?

Vybrali jsme pro ni jméno Lilien.

Jak dlouho si dopřejete odpočinek od sportování ?

Minimálně dva měsíce budu od trénování odpočívat. Uvažuji o tom, že bych pádlování vypustil do konce roku a připravoval bych se jiným způsobem – běháním, posilováním, cyklistikou.

Tisícovka čtyřkajaku jako olympijská disciplína zřejmě končí…

Plány Mezinárodní kanoistické federace jsou takové, že tato disciplína byla na olympiádě naposledy. V Tokiu by měly čtyřkajaky startovat jen na 500 metrů. Federace spolu s olympijským výborem vyžadují rovnost disciplín pro muže a ženy. Čtyřkajak na tisíc metrů bude zřejmě bohužel zrušen a pojede se poloviční vzdálenost. Ještě uvidíme, co bude. Stále kilometr zůstává na kajaku singl a na dabl kajaku. Já osobně se na pětistovku docela těším. Závod bude i pro lidi atraktivnější a na kratší trati se to člověk nemusí bát nakopnout.

Marie Břeňová