Eva Lustigová přiletěla poslední lednový den do České republiky z Ženevy, kde trvale žije a kde pracuje řadu let jako manažérka pro mezinárodní organizaci, skutečně jen na skok. Její syn Svět Lustig přicestoval ze Skotska a byl na tom s časem stejně. V Edinburgu studuje a druhý den musel být na přednášce. Cestu z Prahy do Sedlčan absolvovali společně vlakem, kde měli čas sdělit si všechny novinky. Sníh, který se sypal z oblohy a provázel je až ke knihovně, považovali za zpestření svého výletu a těšili se na to, jak se herci s obsahem jedné z posledních knih Arnošta Lustiga vypořádali.
„Svět je moje skutečné jméno, které mám napsané i v cestovním pase. Máma to odůvodňuje tím, že když jsem se pět let po starším bratrovi narodil, byl jsem pro ní celý svět," říká dokonalou češtinou jednadvacetiletý usměvavý muž, jehož otcem je Ind. „Brácha má indické jméno Vias, což znamená moudrost," dodává.
I když tvorba Arnošta Lustiga málokdy vybočila z tématu holokaustu, kdy autor vychází z drastických osobních zkušeností v koncentračních táborech, tvrdí shodně jeho dcera i vnuk, že byl Arnošt povahy veselé. „Děda měl rád život. Měl štěstí, že na rozdíl od našich dalších příbuzných, které nacisté vyvraždili, přežil. Téma holokaustu přede mnou neotevíral. Vždycky, když jsme se s dědou viděli, pozval mě do hospody na večeři, dali jsme si pivo. Sršel vtipem. Když se ale ponořil do psaní, tak najednou zvážněl a nesměli jsme ho rušit. Jednou, když jsem tohle pravidlo nerespektoval, dostal jsem od něj facku," usmívá se Svět.
Svět chce být lékařem a je přesvědčen, že z něho spisovatel nebude. Po dědečkovi prý zdědil gurmánské geny. „Mám rád jablečný závin, obložené chlebíčky, svíčkovou, guláš, koprovku a další česká jídla. Otec je vegetarián, ale já bych bez masa nevydržel," dodává.
Eva Lustigová poznamenala, že natočila o svém otci film Tvoje slza, můj déšť. „Chtěla jsem v něm zachytit, že Arnošt měl dvě oči – jedno veselé a druhé smutné. Obdržel spoustu prestižních ocenění, byl dokonce nominován na Nobelovu cenu. „Nevystavoval je nikde na odiv. Když nějakou získal, byl rád, protože se knihy lépe prodávaly. Nejvíc si cenil mojí maminky a o své spisovatelské práci tvrdil, že ze sebe musí vydat to nejlepší, čeho je schopen, aby se dotknul svého stropu," říká Eva Lustigová. Sedlčany ani jiná místa na Příbramsku se svým synem něměla možnost při této kratičké návštěvě poznat, ale slibuje, že to dožene příště. Marie Břeňová