Les vůkol celého Třemšína náleží mezi nejhezčí porosty a to v rámci celých Brd. Najdeme tu jak všudypřítomné smrky, tak i vzrostlé buky, sem tam nějaký horský javor a pro okolí vrcholu i typické osamocené břízy. Porosty kolem Třemšína jsou hůře přístupné pro techniku, ale to není ten pravý důvod, proč zůstaly v relativně podobném složení, jako tomu bylo před mnoha lety.

Třemšín je až příliš posvátným místem, než aby se jeho starých porostů dotkla dřevorubcova sekera v takovém rozsahu, jako v jiných částech brdského lesa, tedy ještě s výjimkou rezervací. Lesníci si už dávno vzali tak trochu za své, že lesy v úpatí této posvátné hory, by měly zůstat zachovalé. Za to, že se s prastarými mohykány můžeme ještě setkat v současné době, vděčíme především arcibiskupskému lesníkovi Karlovi Danielu Gangloffovi (1809 - 1879).

Právě Gangloff to byl, kdo si oblíbil tehdy ještě skutečné pralesy na Třemšíně a okolí a zasloužil se o jejich ochranu. Samozřejmě ty nejvzrostlejší stromy, které lesník vzpomíná ve svých zápiscích, už podlehly času, ale pár se jich tu ještě najde. Gangloff popsal jaké obrovské jedle bělokoré tehdy na Třemšínsku rostly. V okolí Křemele, což je skalnatý vrchol ležící v třemšínském pásmu severně od samotného Třemšína, byly za jeho působení v Rožmitále jedle vysoké 25 až 30 sáhů, což je 47 až 56 metrů. Obvod měly největší z nich 1,895 metrů. Dnes je jedle zastoupena v Brdech jen sporadicky, byť se v posledních letech začalo tomuto stromu původnímu v podobných podmínkách znovu dařit. Jedle se začaly znovu přirozeně zmlazovat a lesníci je také vysazují. Pár jich po Brdech najdeme a mnohé z nich znovu po desetiletích, kdy jim zřejmě škodilo ještě více znečištěné ovzduší než nyní, znovu rozevřely své koruny do krásy.
 

Karel Gangloff sloužil v lesích rožmitálského arcibiskupství poprvé jako lesník a nadále se vzdělával, aby se v roce 1837 stal lesním inženýrem. Zamiloval si brdské hvozdy, ale po třech letech byl přeložen jinam. Na novém působišti byl dlouhých 25 let. Pak se jako vedoucí taxátor do brdských lesů na chvíli vrátil. Měl za úkol vypracovat nové hospodářské plány. V té době nemohlo být povolanějšího odborníka, protože Karel Gangloff byl totiž průkopníkem v lesnickém hospodaření. Vymyslel a zrealizoval rozdělovací síť tvořící šachovnici průseků lesních oddělení. Průseky fungují dodnes a pozorný návštěvník českých lesů si tohoto rozdělení jistě povšiml. V lednu 1864 se Gangloff vrací do Rožmitálu ve svých pětapadesáti letech natrvalo a stane se lesmistrem. Karel Gangloff je svojí pílí a přínosem pro lesní hospodaření znám všemi lesníky, nejen tedy těmi brdskými. Proslul i jako vynálezce a jak uvádí příbramský spisovatel a výtvarník Jan Čáka ve své knize Toulání po Brdech, říkalo se mu proto český Archimédes. Z mnoha jeho vynálezů připomeňme třeba dendrometr sloužící k výpočtu tloušťky kmene v různých výškách stromu nebo proslulou Gangloffovu šindelku či stroj vyrábějící zápalková dřívka.
 

Gangloff byl při svém vlastně už třetím návratu do rožmitálských lesů zklamán vytěžením mnoha stromových mohykánů pod Třemšínem. Přesto několik stromů zůstalo a ty chránil, dokud je neskolil blesk či stáří. Mezi nimi to byly například Bublavé jedle při Knížecí cestě z Hutí k Třemšínu. Dnes po nich není ani památky. Když jsem před mnoha lety objevoval Brdy, stálo z jedlí, myslím už jen jedno torzo vedle trouchnivějícího zbytku kmene.
 

Lesník si oblíbil stařičký buk u Třemšínské kaple. Pod jeho korunou nechal postavit sedačku a zde rád odpočíval. V roce 1869 nechal v místě instalovat litinový kříž, který je krásně zpracován do podoby překřížených bukových haluzí. Kříž stojí dodnes, kdežto buk, co je vedle něj, je už jiný. Říká se, že v těchto místech dohnala Karla Gangloffa smrt. V únoru 1879 ho cestou na saních od Třemšína zpět do Rožmitálu měla postihnout mrtvice a za pár hodin později skonal.
 

Po vzoru Gangloffa záhy převzala správa spálenopoříčských lesů (dnes přeštických) jeho rozčlenění lesních úseků a další generace lesníků se snažily pokračovat v jeho snahách o zachování původních lesů. Díky jim můžeme dnes obdivovat ještě vcelku zachovalé porosty nejenom v okolí Třemšína, ale i v dalších lokalitách brdského lesa. Výjimkou není ani známý buk dvoják v jižním úpatí Třemšína, který lesníci označili informační tabulí, aby poutníci nebloudili a snadno tento význačný strom našli. Na ceduli je však název buk-brána. Z lesnického hlediska je to však správně. Jde o typ srůstu, kdy se dva kmeny asi ve výši tří metrů spojily a srostly. Před mnoha lety pak byl jeden z kmenů podroben ošetření, protože vyhníval. Do mezery po hnilobě byla aplikována cementová injektáž.
 

Až budete stoupat jižním úbočím Třemšína od dvojáku vzhůru k vrcholu, vzpomeňte na rožmitálského lesníka Karla Gangloffa, jenž si už ve své době uvědomil bohatství zdejšího pralesa a tím ho vlastně objevil a zasloužil se o jeho záchranu pro další generace. Pokochejte se rozmanitostí zdejších stromů a nechte se v myšlenkách přenést do doby, kdy tudy Gangloff kráčel a hledal. Když budete mít oči otevřené, věřte, že i vy najdete ten svůj strom. Kdopak ví například o čtyřkmenném javoru klenu v úpatí, nebo o staré, věkem ošlehané a mrazy poznamenané škáře krásné břízy? Budete to vy, kdo objeví ten svůj strom, jenž si zaslouží úctu, jako kterýkoliv kousek naší přírody.