VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Karel Havlík knihařinu pověsit na hřebík nikdy nehodlá

Mníšek pod Brdy /ROZHOVOR/ - Jsou řemesla, kterým se lidé věnují už po staletí a která jsou nezbytná i ve stávající moderní době.Tentokrát jsme si povídali s Karlem Havlíkem z Mníšku pod Brdy o jeho řemesle, kterým je knihařina.

12.2.2011
SDÍLEJ:

Knihař Karel Havlík.Foto: Zdeněk Melín

Ta v praxi ovšem znamená přesah do dalších řemesel. Knihař totiž musí být i kožedělcem, švadlenou, výtvarníkem nebo i řezbářem.

Jak jste se ke knihařině dostal?
Já jsem se vyučil offsetovým tiskařem a dělal jsem ve Svobodě, kde se tiskly docela pěkné knížky na export, ty se u nás nedaly koupit, obrázkové knížky Prahy, Krkonoš, Československa. A když jsem si ty vytištěné stránky jednou ukradl, tak jsem s nimi nemohl jít do Tomosu, což bylo v Praze jediné výrobní družstvo, které vázalo, nebo do knihařství, tak jsem se to musel naučit vázat sám, aby mě nikdo neudal. A taky táta měl strašně rád knížky, protože neměl peníze, tak kupoval brožované a sám si je vázal. Takže doma bylo i vybavení.

V kolika jste s tím začal?
To mně bylo nějakých dvacet, dneska mi je šedesát. Ale to, co jsem dělal tenkrát za knihařinu, se nedá s dneškem vůbec srovnat. Když se po revoluci vrátil Jan Svoboda, znovuobnovil tady Společenstvo českých knihařů, které tu dříve fungovalo celá léta, než ho komunisti zrušili. Začal pořádat workshopy a tam jsem se naučil dělat úplně jinou knihařinu, než jsem dělal do té doby.

Máte schované své první práce?
Něco tu možná je, ale nestojí to za to. Kolegové si třeba fotí věci, na kterých pracovali, ale já nearchivuji. Mám sbírku jen asi třiceti knížek, které jsem měl loni v květnu vystavené. Každé tři roky totiž máme se Společenstvem výstavu, na kterou vždy dělám nové knížky, takže za těch zhruba patnáct let, co dělám tuhle knihařinu ve Společenstvu, se mi nastřádalo zhruba těch třicet knížek.

Kolik má Společenstvo českých knihařů členů?
V současné době je nás padesát pět, bývalo nás skoro sto. Knihařů je celkově víc, ale ne každý chce ve Společenstvu být.

Jaké pořádáte akce?
To je právě to trienále, kam se může přihlásit kdokoli, a pak máme každoroční členské výstavy. Pořádáme i workshopy. Na jednom chystaném čtyřdenním semináři ve Žďáře nad Sázavou budu také letos přednášet.

Bývá o workshopy zájem?
Bývá na nich víc lidu, než máme členů.

Takže se nebojíte, že by knihařina upadla?
No zákazek ubývá, protože dřív se třeba hodně vázaly sbírky zákonů, ale dneska je mají lidi v elektronické podobě. Většinou knihaře živí diplomové práce nebo třeba vazby časopisů, ale to už taky odpadá. Občas vážu Rybářství nebo Myslivost.

Takže vás živí privátní subjekty?
Nejen. Sice občas někdo něco přinese, ale skoro každý rok je nějaká zakázka pro Národní muzeum, kde budu mít i v roce 2012 výstavu, nebo pro Národní galerii. A teď zrovna mám v jednání zakázku pro Památník národního písemnictví na Strahově. Mě teda hlavně živí tiskárna, kterou jsme v Mníšku se dvěma společníky založili, a brzy mě bude živit důchod. Ale také dělám z kůže turbánky pro skauty. Jste skaut?

Dříve jsem chodíval, ale znáte to – skautem jednou, skautem navždy.
Tak to jste měl nejspíš turbánek na šátek ode mě. Letos jsem to počítal a udělal jsem jich dosud 80 tisíc.

Jak rychle je vyrábíte?
Udělám jich tak třicet za hodinu.

Vidím, že z kůží pracujete i u knížek.
To dělám víceméně pro sebe. Tohle jsou knížky, které byly dělány na výstavu. Dneska je málo zákazníků, kteří jsou ochotni za to ty peníze dát.

Co říkáte na ty levné paperbackové vazby, které jsou čím dál častější?
Každá knížka vyžaduje svoje. Když je to nějaká detektivka, tak to stačí, ale nejhorší je, že takhle lepené vydávají i knížky, které by měly být hodnotné, které se berou často do ruky a potom se rozsypou.

A jaký máte vy vztah vztah ke knížkám?
Kdysi dávno jsem hodně četl, ale pak, jak jsem si tu udělal tu tiskárnu, jsem přestal mít na čtení čas a od té doby čtu jenom noviny.

Co se v knihařině považuje za umění?
Třeba při soutěžích se hodnotí estetická stránka, nápaditost vazby a také řemeslná stránka – třeba ořízka, kapitálek nebo hlavička. Kniha musí mít také pouzdro nebo obal, které s ní ladí.

A jak se vám daří na soutěžích?
Mám tady na zdi několik ocenění. Za nejcennější považuji to, co jsem vyhrál na výstavě na Slovensku s mezinárodní účastí.

Dá se stručně popsat tvorba knihy?
To je těžké, záleží také na vazbě, ale nejdříve se musí knížka ušít. To jsou ve složkách čtyřlisty, které se na něco prošijí, třeba na slabounké tkalounky. Vzniklý knižní blok se těmi tkalounky přilepí k deskám, aby to drželo, a spoj se zakryje předsádkou. Pak se ještě řeší kapitálek, ořízka…

Jak to vůbec funguje ve velkovýrobě?
Mají na všechno stroje, tam se toho prakticky lidská ruka nedotkne.

Přivodil jste si někdy nějaké zranění?
Každou chvíli se píchnu jehlou při sešívání stránek, ale to není zranění.

Ve znaku máte kostel, to je ten nad Mníškem?
Ano, to je ten kostelíček tady nahoře. Tam se vyplatí zajít, areál je už docela opravený a je to tam nádherné. Chodím tam každý týden, dám si pivo v bufíku a na ohni upeču buřtíka.

Věnujete se knihařině denně?
Věnuju. A když tu nemám žádnou komerční zakázku, tak si dělám tu uměleckou knihařinu.

Zbývá vám čas na jiné koníčky?
Ale jo, hraju nohejbal. Mám tady dokonce cenu Nejlepší smečař, kterou jsem dostal před třemi roky. Ale to je jen turnaj tady mezi místními.

Máte děti, kterým byste řemeslo předával?
Děti mám, ale ty zájem nejeví. Možná spíš vnoučata.

Myslíte, že to někdy pověsíte na hřebík?
To je taková práce, která si myslím, že se dá dělat hodně dlouho. U většiny, co se dá, se snažím sedět, Takže myslím, že bych to mohl dělat dlouho. Otázka je, že jak člověk zapomíná, jestli to všechno nezapomenu.

Autor: Zdeněk Melín

12.2.2011 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:
Červený Hrádek u Sedlčan

Benefiční festival pomůže dětem s ichtyózou

Konvent plný loutek a dětí.
3

Březnický konvent opět ožije loutkami a hudbou

Hospoda Cup vyhrál tým CJ Izolace

Bohutín - Turnaj s velkou tradicí, to je Hospoda cup v Bohutíně. Turnaje hraného od roku 1998 se letos zhostil tým EventPeople a uvedl jej do nového kabátu. 

AKTUALIZOVÁNO

Máte vážně nemocné příbuzné? Dostanete až tři měsíce placeného volna

Lidé dostanou možnost čerpat až tříměsíční placené ošetřovatelské volno na péči o vážně nemocné příbuzné. Senát dnes schválil vládní novelu o nemocenském pojištění, která volno uzákoní. 

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Kamýk byl při povodni nejvíce postiženou obcí

Příbramsko /FOTOGALERIE/ - Solenice a Kamýk byly před 15 roky při katastrofální povodni nejpostiženější obcí regionu. Když se povodňová vlna hnala Vltavskou kaskádou, zatopila Solenice pod hrází Vodního díla Orlík a pod vodou se vzápětí ocitl i Kamýk nad Vltavou. Zaplaveno bylo 60 objektů, z toho 37 rodinných domů.  

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení