Knihařky: Knihy jsme posílaly až do Vatikánu

Jak jste se ke své práci dostala? Je to dědičné povolání nebo jste první v rodině?

V rodině knihařinu nikdo nedělal. Dostala jsem se k tomu tak, že v Příbrami fungovaly komunální služby a bylo tam volné místo. Po ukončení školní docházky jsem šla na učební tříletý obor knihařka a začala jsem se s touto profesí pomalu seznamovat.

Kolik let se své profesi věnujete?

Je to přesně 38 let.

Na co se hlavně zaměřujete?

Děláme zde dvě a obě jsme vyučené knihařky. Měly jsme možnost jít někam dělat nebo zkusit pracovat na živnostenský list. Zkusily jsme si před dvaceti lety udělat živnostenský list a děláme na sebe. Pracovala jsem v tiskárně a měla jsem možnost koupit stroje za rozumnou cenu, takže technické vybavení máme.

Zaměřujete se na vazbu knih nebo je sortiment širší?

Děláme veškerou knihařinu. Týká se to hlavně ruční vazby knih. Provádíme však také opravy knížek a do toho dříve spadávaly matriky, které měly určitý postup vázání. Nyní se to již dělá průmyslově. Dokážeme vyrobit krabice, pouzdra na časopisy, alba, repliky starších věcí. Řemeslo ruční vazba pomalu ustupuje a je využíváno třeba pro opravu knih do archivu. Mladí lidé třeba ani nevědí, že knížky se dají vázat.

Co je na práci s knihou nejzajímavější?

Nejspíš to, že se nám do rukou dostávají knihy, které nejsou v obchodech k dostání a jsou několik desítek let staré. Knihařina je starý obor a pomůcky se moc nezměnily. Používáme nitě a provázky. Mění se materiál.

Jakou nejstarší knížku jste měly k opravě?

Podle mě to byla kniha z roku 1820.

Měla jste v ruce nějakou raritu nebo zajímavost mezi knihami?

S kolegyní jsme dělali pouzdro na knihu do Vatikánu. To je asi největší zajímavost, která nám prošla rukama. Zhotovovaly jsme tam repliky vzácným knížek a byly jsme požádány udělat na ně krabice. Kniha v nich sedí, aby nebyla poškozená, protože je vázána do sametu nebo drcené kůže.

Má na vaši práci vliv internet?

Určitě ano. Mnoho mladých lidí síť využívá místo tištěné podoby knih i časopisů. Internet nám práci určitě ubírá. Samozřejmě nám i pomáhá v tom, že lidé se ptají a mohou se o nás dozvědět. Dělali jsme například sbírky zákonů pro právníky a nyní je to možné mít v elektronické podobě, takže nám práce ubyla. Obecní a městské úřady to mají mít ještě v tištěné formě, takže to děláme jen jim.

Jak dlouho trvá kompletní oprava staré knížky?

Zabere to celý týden. Jeden den se rozebere, opraví se poškozené věci a musí uschnout. Poté se ušije, upraví se motouzky, zaklíží se a musí opět uschnout. Pak se ořízne, zakulatí se desky, vybere se materiál, který je vhodný, a kniha opět musí uschnout. Až pak se na ni může tisknout.

Máte radu pro čtenáře knížek, jak s nimi zacházet?

Určitě bychom chtěly říci, že když se jim kniha rozlepí, tak by se neměla lepit izolepou, ale raději k nám dojít pro radu. Opravit lze hodně věcí, ale u starých knížek je to těžší.