Azylový dům vede několik let místní kněz Stanislav Zápotocký. Od září minulého roku má posilu v sociální pracovnici Elišce Kašparové z Petrovic. „Starám se především o kontakty s úřady, aby klientky mohly pobírat dávky. Dobrou spolupráci máme s odborem sociálních věcí, s místním rodinným centrem Petrklíč, kde funguje i právní dluhová poradna. Ve většině případů bývají totiž klientky zadluženy. Ráda bych jim pomohla také sehnat bydlení nebo práci. Jejich skladba je nyní ale taková, že maminky pobírají rodičovské dávky," říká. Současně připouští, že nabídky bydlení je jedna věc a realita druhá. „Když pronajímatel bytu slyší, že jde o ženu samoživitelku z azylového domu, ztrácí ihned zájem," konstatuje.

Od 1. února nastoupila do azylového domu Lenka Holobradová z Chramiště u Nového Knína. Zatím na pozici sociální pracovnice, ale Stanislav Zápotocký by v ní rád viděl budoucí ředitelku. Předpoklady pro tento post má. „Pracovala jsem deset let v azylovém domě v Mokrovratech, kde jsem prošla různými pozicemi – od asistenta denních i nočních služeb až po zástupce pobytové služby. Od píky jsem se dostala až na pozici manažera," říká.

„V azylovém domě je osm pokojů. V současné době máme kapacitu plnou, to znamená, že tu pobývá osm matek a jedenáct dětí, z toho jedny dvojčátka," upřesňuje Zápotocký. „Klientky mohou být z celé republiky. Snažíme se ale dát přednost zájemkyním z regionu. Ty současné jsou z Dobříše, Votic, Benešova, z Prahy," vypočítává. Zdůrazňuje, že maminky musí dodržovat domovní řád, jehož součástí je i finanční kázeň. „Matka s jedním dítětem platí denně 110 korun a na každé další dítě se poplatek zvyšuje o třicet korun," říká kněz. „Smlouvu uzavíráme vždy jen měsíční s tím, že při dobré spolupráci se vždy o měsíc prodlužuje. Zpravidla poskytujeme azyl na půl roku, ale v odůvodněných případech může být až roční. Například bereme v úvahu, aby děcko mohlo dokončit školní rok," vysvětluje.

Podle domovního řádu tu mohou ženy přijímat návštěvy, ale ty se musí zapsat do knihy hostů a neexistuje, aby se muž v azylovém domě například zdržel přes noc. To by bylo hrubé porušení kázně a důvod k ukončení smlouvy. Stanislav Zápotocký nepopírá, že se to stává: „Pokud některá klientka porušuje i přes napomenutí pravidla, musíme ji vyloučit."
Vzpomene na trochu kuriózní případ, kdy právě neprodloužení smlouvy ženu přimělo, aby se začala o bydlení víc starat. Vidina, že by mohla skončit na ulici, jí přiměla dohodnout se s partnerem a najednou našli možnost i společného bydlení.

Provoz podporuje Krajský úřad dotacemi a s žádostí o finanční prostředky oslovil Stanislav Zápotocký také humanitární fond. „Další šancí, která se nám letos rýsuje, vidíme v tom, že individuální projekt podpoří dotace Evropské unie," přibližuje kněz. Doufá, že cesta k penězům se otevře na začátku druhého pololetí. „Máme určitou finanční rezervu, takže nejsme na nule a nebojujeme o přežití," říká a jedním dechem dodává: „Dotace na provoz ale nutně potřebujeme." Azylový dům se nedaří rekonstruovat ve velkém tempu, ale krok za krokem. „Nedávno jsme vyměnili dvě okna na schodišti, v plánu máme opravu koupelny v poschodí a kuchyňky v přízemí. Uvidíme, na co nám síly a finance stačí," nastíní plány Zápotocký.

Lenka Holobradová (vpravo) by ráda klientky lépe vybavila pro praktický život.

Lenka Holobradová by ráda klientky lépe vybavila do života. Způsob, jak na to, vidí v zavedení sociálně aktivizační služby. „Zjišťuji, že některé neumí vařit nebo si vhodně pohrát s dětmi. Kromě těchto základů by především potřebovaly naučit lépe hospodařit s financemi. To je velký problém, aby si uvědomily, že měsíc má třicet nebo jednatřicet dnů a nejde peníze hned utratit," říká. Ženám by prý také prospěla péče o zahradu. Kdysi bývala pýchou zdejšího kněze Štěpána Luži a postupem let zpustla. „Klientky by si mohly na záhoncích například pěstovat zeleninu. Pro děti tu chceme na jaře udělat pískoviště, aby měly lepší vyžití," plánuje Lenka Holobradová.

Elišku Kašparovou potěšilo, jaký ohlas měla její aktivita, kterou se snažila dětem z azylového domu zpříjemnit Vánoce. Vymyslela projekt Dárek z krabice od bot. „Spočíval v tom, že maminky žáků Základní školy ve Višňové připravily s ohledem na věk obdarovaných dárky, kterými naplnily krabice od bot. Myšlenka spočívala v tom, že jedno dítě udělá radost tomu druhému, které nemá štěstí na dobré rodinné zázemí. Akce měla úspěch, všichni si tu užívali sváteční atmosféru u stromečku a cukroví," vzpomíná s tím, že podobných nápadů není nikdy dost i pro jiná roční období. Marie Břeňová