Kolem se míhá nejen malebná krajina, ale vídá tu například pasoucí se ovce, krávy nebo koně. Noviny si prolistuje v sedlčanské cukrárně a četbě věnuje právě tolik času, aby se vrátil po kolejích osvědčeným spojem zpět – vystupuje na zastávce ve Voračicích. „Tady kvůli mně vlak zpomalí, abych mohl vyskočit," žertoval s odkazem na známé Troškovy komedie Slunce, seno,…

Domek postavený v bretaňském stylu už obdivovala řada jeho hereckých kolegů. Milan Hein nám zde poskytl rozhovor.


Co vás přivedlo na Sedlčansko? Byla to poslední majitelka zdejšího zámku Sidonie Nádherná, kterou nepochybně obdivujete?
Víte, já jsem spoustu let strávil jako herec v příbramském divadle a celý tento kraj jsem si velice oblíbil. Žil jsem sice v Praze, ale s přibývajícími léty se ve mně probouzela touha po venkově. V té době jsme měli v Ungeltu v repertoáru muzikál Touha jménem Einodis, příběh o mecenášce umění baronce Sidonii Nádherné. Vybral jsem si proto tuto lokalitu. Když se objevila šance odkoupit pozemek ve Vrchotových Janovicích, nebylo o čem přemýšlet. Z Prahy nám sem trvá cesta asi hodinku.


Jak vás přijali sousedi? Chodíte do místní hospůdky na pivo?
Myslím, že dobře. Kontakty jsme navázali přes Sidonii Nádhernou. Byla to nepochybně osobnost, kterou mají rádi a muzikál o ní je potěšil. Obec vypravila opakovaně na představení do Prahy autobus. Já v něm představuji osudového muže Sidonie, kterým byl Karl Kraus. Tak jsme se s místními poznali a když jsme tu začali stavět dům, tak na mě někteří například volali, že jejich babička pracovala v zámecké kuchyni nebo že některá jejich příbuzná kupovala baronce cigarety.

Areál přírodního koupaliště Nový rybník v Příbrami.
Téměř prázdný rybník ohrožuje velké akce

Pomáhali vám místní řemeslníci také při stavbě domu?
Podobu domku jsme si s partnerem Martinem vymysleli, když jsme byli na dovolené v Bretani. Domy z kamene nám učarovaly a domluvili jsme se s místním stavitelem Vojtou Mrázkem a jeho skvělou partou, že nám ho postaví. Byla to pro ně atypická zakázka, o to víc obdivuji, jakou odvedli skvělou práci. Zahrada je zase dílem Kateřiny Staré, čerstvé absolventky Vysoké školy zahradnické v Lednici.


Kolikrát jste si Karl Krause zahrál? Má muzikál vaše divadlo ještě v repertoáru?
Derniéru bude mít zmíněný muzikál letos na letní scéně. Má za sebou téměř sto repríz. Diváci by měli sice stále zájem, ale Marta Kubišová, pro kterou byl muzikál napsán jako dárek k jejím sedmdesátinám, se definitivně rozhodla, že k 75. narozeninám ukončí svojí umělecko-pěveckou kariéru a bez ní je to celé pro nás nemyslitelné.


V Sedlčanech má Marta Kubišová 10. října koncert. Jde zřejmě také o jeden z posledních…
Marta se tímto malým turné, do kterého zařadila i Sedlčany, loučí. Závěrečný koncert bude 1. listopadu v Českých Budějovicích, kde se narodila. Jak sama říká, tam vydá poslední tón.

Alena Bártíková, magistra lékárny příbramské nemocnice.
Odvykání kouření? Nejlepší je začít od hlavy

Na jevišti jste se jako herec dlouho neobjevil. Nyní máte na repertoáru ještě další hru s názvem Mezi úterým a pátkem, kde hrajete po boku Reginy Rázlové a Jitky Čvančarové. Proč byla ta pauza tak veliká?
Věnoval jsem se dvacet let budování divadla, profiloval jsem scénu. Vybíral správné hry pro správné herce. Přál jsem si navázat na někdejší Komorní divadlo v Praze, což byla scéna, kam se chodilo na pány herce. Některá divadla se snaží o objevné tituly, já jsem se jednoznačně rozhodl vsadit na osobnosti, kterými jsou v případě Ungeltu kromě již zmíněných například Jana Štěpánková, Hana Maciuchová, Petr Kostka, František Němec, Zuzana Bydžovská… a další a další.. Teprve když se mi to povedlo, vrátil jsem se na scénu jako činoherec.


Mít vlastní divadlo byl váš sen, který se vám splnil díky napsání knihy, na které jste spolupracoval s hereckou legendou Milošem Kopeckým. Jak to tenkrát bylo?
Kniha Co za to stálo vyšla v neuvěřitelném nákladu 100 tisíc výtisků a rychle se vyprodala. S panem Kopeckým jsem strávil jen při přípravě na natáčení padesát hodin času. Původně šlo o televizní tryptych, který se vysílal v roce 1993 ve třech vánočních večerech. Ne všechno, o čem jsme s ním hovořili, se dostalo na obrazovku. Proto mě následně Miloš Kopecký vyzval k napsání knihy, která by obsahovala kompletní naše rozpravy. Přál si, abych byl zároveň i nakladatelem tohoto titulu. To se stalo. Nečekaně mi to vyneslo slušné peníze, za které jsem mohl zrekonstruovat scénu. Divadlo Ungelt 2. října 1995 pan Kopecký se mnou slavnostně otevřel a bohužel za čtyři měsíce na to zemřel.

K tradičním akcím na zámku Vrchotovy Janovice patří takzvané Řetězové provádění. Jde o projekt, kdy se žáci místní nebo sedlčanské základní školy změní na pár dnů v průvodce. Návštěvníky si v jednotlivých místnostech předávají, mají na sobě i dobové kostýmy. Nenechal jste se letos v květnu také provést?

Tentokrát ne, ale když jsme zkoušeli muzikál o Sidonii, tak jsem všechny, kdo v něm účinkovali, vyzval, aby ze studijních důvodů prohlídku absolvovali. Je to skvělý nápad kastelánky Ludmily Fiedlerové, s kterým začala před třiadvaceti lety.

Objekt bývalého dobříšského kina v současné době využívá klub Biják.
Nová podoba bývalého dobříšského kina? Projektanti představí v pondělí návrhy

Trafikantky vás v Sedlčanech dobře znají a vědí, o které tituly máte zájem…
Den musím začít s denním tiskem, ať v Praze, kde mám svoji kavárnu, tak tady na Sedlčansku. V sedlčanské cukrárničce si čtu a nechybí ani Příbramský deník.

Marie Břeňová