Perníkovému tvoření se povoláním vyučená prodavačka věnuje již úctyhodných pětatřicet let. Potvrdila, že je to za celou dobu jejího sladkého čarování vůbec první veřejná prezentace.

„Když jsem byla před léty v Českých Budějovicích na výstavě Země živitelka, obdivovala jsem tam krásné perníkové výrobky. Opsala jsem si recept a pak jsem začala doma tvořit, aniž bych o tomto řemesle něco věděla," ohlédla se za tím, jak to všechno začalo. Z perníku prý lze vyrobit podle předlohy prakticky cokoliv.

„Úplně prvními mými výrobky měly být pohárky, které se pak měly naplnit alkoholem, ale protože jsem nevěděla, jak na to, výsledkem byly spíš takové koule," okomentovala první neúspěch. Daleko větší štěstí měla s perníkovou chaloupkou. Byl to dárek k narozeninám a líbil se natolik, že vydržel jako dekorace sedm let.

Milena Hadáčková za celá desetiletí slyšela různá přání od lidí, kteří jí oslovili a chtěli překvapit někoho blízkého originálním dárkem k životnímu výročí, k uzavření manželství, ke zlaté svatbě nebo například k promoci. Plnila i ta nejkurióznější přání, a tak podle fotografie vytvořila dokonce jadernou elektrárnu Temelín, kterou byl obdarován k narozeninám jeden její zaměstnanec. Připustila, že to bylo za celá desetiletí asi to nejobtížnější, co z perníkové hmoty modelovala a pekla.

„Byla to taková piplačka, aby vše odpovídalo skutečnosti," dodala. Nevyvedlo ji ale z míry, když si někdo přál autobus, psa či kočku. K jejím povedeným dílkům patřil také obděnický kostel, sedlčanská radnice nebo budova divadla Fidlovačka. Její šikovné ruce zvládly také udělat z perníku divoká prasata, která putovala do Belgie, na medovém perníčku si smlsly lidé také v Austrálii nebo v Německu. „To byly spíš takové malé dárky," poznamenala skromně.

Na otázku, proč se k první výstavě odhodlala až po tolika letech, odpověděla: „Nevím, proč jsem to nikomu nenabídla dřív. Tady v knihovně jsem se odvážila zeptat poprvé a uspěla jsem. Ale je pravda, že jsem si to v duchu přála už dlouho."
I když Milena Hadáčková zdobí i barevnou polevou, nejraději má decentní bílou, která podtrhuje zlatavěhnědý perníkový podklad.

Návštěvníci knihovny mají dost času, aby se o tom přesvědčili a rozhodli se, jakému výrobku dají sami přednost.

Marie Břeňová