Hugo Pavel měl pohřeb 5. února a přál si, aby veškerá květinová výzdoba byla odvezena do Lidic, k Památníku lidických dětí. 17. května 2014 mu bylo splněno další přání, rozptyl jeho popela do milované řeky Berounky na Branově.

Moc si přál, aby nebyl nikdo smutný. Chtěl, aby ho doprovázela veselá hudba. 
I toto přání mu jeho dcery Hana a Marie splnily.

V jednom z rozhovorů se známým muzikantem Karlem Vágnerem, mu redaktor časopisu položil otázku: Kdy a proč jsem naposledy plakal? Karel Vágner odpověděl: „Když dávali v televizi film podle knihy Oty Pavla Zlatí úhoři. ¨

Jeho knížky prožívám a musím přiznat, že mě velmi dojímají. Navíc jeho bratr Hugo, který nás nedávno navždy opustil, byl velký kamarád a trávil mnoho času s mým synem Jakubem na rybách.“

Ze vzpomínek 

Tatínek Leopold Popper (původní rodinné příjmení Oty a Huga Pavlových) a jeho dva synové Hugo a Jirka byli vězněni v koncentračním táboře Terezíně a tam se poprvé setkali se spisovatelem Arnoštem Lustigem.

Již tehdy mezi nimi vzniklo velké přátelství. Arnošt Lustig se považoval za jejich bratra a zejména s nejmladším Otou se měli velmi rádi. Je velkou zásluhou Oty Pavla, že jeho knihy o lidech, rybách, řece, německé okupaci i sportu se staly pro většinu z nás nezapomenutelné.

„S Hugem Pavlem jsem se znala asi 15 let. V posledních letech se již nemohl zúčastňovat besed ani jiných akcí, ale moc rád hovořil s lidmi, kteří ho navštěvovali v jeho rozdělovském bytě v Kladně.

S láskou se věnoval odkazu svého bratra Oty, zasvětil tomu mnoho času (letos si budeme připomínat již 85 let od jeho narození). Ale i Hugo byl velmi talentovaný, byl nadán schopností naslouchat, darem básnění.

Zůstaly nám jeho básně, které vyvěraly z jeho rozpolcené duše a pomáhaly mu přežít. Básnickou sbírku Vrátil jsem čas vydala Slávka Kopecká v roce 2005. Sbírku, jak jinak, věnoval bratru Otovi,“ říká Eva Armeanová z Kladna, předsedkyně Československé Obce legionářské.

Osvětim

V uplynulých dnech si celý svět připomněl smutné výročí – osvobození koncentračního tábora Osvětim před 70. lety. Válka dávno skončila, ale trauma z prožitých hrůz zůstává. Nejtemnější období v novodobých dějinách nesmí být zapomenuto.

Hugo Pavel, jenž byl židovského původu, vždy těžce nesl narůstající projevy antisemitismu a vždy zdůrazňoval, že se nesmí zapomínat. Jeho zásluhou si mnoho lidí uvědomilo nebezpečí rasové nenávisti, nacistické ideologie. Prostřednictvím díla bratra Oty dokázal přiblížit život Židů v Protektorátě i koncentračním táboře.

Hugo byl moudrý, citlivý, poetický člověk, na kterého se nedá zapomenout. Navždy zůstane ve vzpomínkách a srdcích přátel, kteří ho měli rádi. Někdo si ho vybaví jako dítě sedící na vysavači firmy Electrolux, ale většina jako rybáře od Berounky.

A obojí je správně. Hugo měl dva druhy vizitek, na jedné je rybářský motiv a na druhé je jako malý hošík sedící na vysavači známe firmy (mám je schované obě).

Milý Hugo, ať Ti v rybářském nebi berou i zlatí úhoři.

AUTOR: EVA ARMEANOVÁ