Nejčerstvější je bronzová medaile, kterou vybojoval v singlu na akademickém mistrovství světa v Minsku. V rozhovoru také potvrdil, že ho čeká studium na vysoké škole. Do lavice ale v září neusedne…

Na jaře jste měl zdravotní problémy a musel jste na měsíc nechat pádlo na suchu. Nakolik jste si před závody věřil?
Už „na Evropě", kterou jsme vyhráli, jsem viděl, že celá posádka dobře jede. A to jsem v té době ještě nebyl v optimální formě. Do mistrovství světa zbývalo šest týdnů. Věřil jsem tomu, že do té doby moje forma půjde nahoru a že bychom si do Moskvy mohli zajet pro vítězství. Po zkušenostech z loňského roku, kdy jsme vyhráli světový pohár i mistrovství Evropy o velký kus a na mistrovství světa jsme byli druzí, tak jsme sice chtěli podat co nejlepší výkon, ale hlavně jsme si to do Ruska jeli užít. Podařila se i ta medaile.

To byl určitě krásný dárek, který jste si nadělil právě v den svých 23. narozenin. Jaká byla v Moskvě oslava?
Mistrovství světa je vrchol sezóny, a tak bývá zvykem, že pořadatel pro všechny závodníky uspořádá after party. Podávalo se tam mimo jiné také teplé pivo, které se nedalo pít (smích). Hlavní oslava byla až po příletu do Prahy v hospodě U buldoka, kde klasicky již několik let zakončujeme sezónu. Dělaly to už generace vodáků před námi. Oslava byla i rodinná, protože moje maminka má narozeniny 18. srpna, tak jsme slavili společně – sešla se celá rodina, byla grilovačka, řízky, bylo to moc příjemné.

Nevymysleli pro vás kamarádi ze čtyřkajaku v Rusku nějaký žertovný dárek?
Ne, hodili mě hned po závodu do vody. U vodáků je hobl zakončený letem do vody klasika. Zaujalo to i místního kameramana, takže to odvysílala i ruská televize…

Na internetu jsem si jednou přečetla, že máte osobní rituál. Že prý před závodem v duchu meditujete s dědečkem, který již nežije. Je to pravda a o jakého dědečka jde? Ten ze Sedlčan je přece ve skvělé formě…
To je spletené. Nejde o dědu, ale o Zdeňka Grína, se kterým moje maminka několik let žila. Měl jsem k němu silný vztah, a tak si s ním v duchu před závodem někdy povídám. Obracím se například na něj, aby nám dal na vodě dobrý vítr. Nedělám to ale před každým závodem a nepovažuji to za rituál. Mým skutečným rituálem je, že si před každým závodem myju pádlo mýdlem. Bez toho bych na vodu neodešel. Nesnesu pocit, že by mohlo být mastné a že by mi proklouzávalo v ruce.

Zmínil jste Zdeňka Grína, to ale nebyl vodák, ale hokejista…
Já jsem díky němu zkusil i jiné sporty a to mi pomohlo ve fyzické přípravě. Od svých devíti do čtrnácti let jsem hrával hokej za Příbram.

Ještě se vraťme zpět k dědovi a babičce. K nim si například pro křížek na čele, plivnutí přes rameno pro štěstí nebo jiné povzbuzení před důležitým závodem nedojedete?
Nejezdím za nimi tak často, aby to bylo možné. Bývám s nimi v kontaktu především přes tátu, který bydlí v Bratřejově. Vím ale, že jak děda, tak babička pečlivě sledují závody v televizi. Děda drží pěsti, babička se spíš pomodlí. Ona je po úraze, tak mi teď o prázdninách fandila v rehabilitačním ústavu na Slapech a referovala, že závod tam s ní sledovali téměř všichni.

Jak se cítíte po návratu z akademického mistrovství světa v Minsku? Připadá mi, že jste nějaké kilo shodil…
To máte pravdu. Je to tím, že nám tam stravování nesedlo. Raději jsme si vařili v hrnci na pokoji špagety. Ale po stránce sportovní se mi tam dařilo. Kilometr jsem na singlu dojel třetí a stříbrnou medaili jsme získali na pětistovce ve čtyřkajaku.

Měl čtyřkajak opět stejnou posádku Havel, Trefil, Dostál a Štěrba?
Ne, protože podmínkou je věk do 28 let a účastník musí být navíc studentem vysoké školy. Vyměnit jsme proto museli Lukáše Trefila a Honzu Štěrbu za mladou naději Radka Šloufa a Pavla Davídka, který je již několik let náhradníkem čtyřkajaku.

A v jaké sestavě pojedete v roce 2016 na olympiádu do Ria?
O tom je zatím předčasné mluvit. Příští rok je mistrovství světa v Miláně, které je kvalifikací na olympijské hry. Účastní se jich prvních deset čtyřkajaků. Věřím, že si všichni ze čtyřkajaku svoji výkonnost udržíme a když to šlape, nebylo by rozumné posádku měnit.

Jeden z vaší posádky měří více než dva metry. Je taková výška pro vodácký sport výhodou nebo naopak?
Vždycky jsem si myslel, že kvůli koordinaci pohybů je to spíš nevýhoda. Ale náš dvoumetrový kluk Josef Dostál si v Moskvě dojel v singlu na tisíc metrů pro titul mistra světa. Koordinace mu nedělá očividně vůbec žádný problém a je dobré mít takového borce na vodě.

Začal jste vloni studovat v Praze vysokou školu. Jak se připravujete na letošní školní rok?
Září budu mít ještě volné, školní rok pro mě začne až v říjnu. Ale klasicky do lavic neusednu. Studiu se věnuji doma a do školy jezdím jen na zkoušky.

Jaký předmět máte nejraději a který „nemusíte"?
Nejpříjemnější jsou pro mě základy managementu a nejtěžší? Možná analýzy, nemám moc rád složité počítání.

Změnilo studium nějak váš rodinný – respektive manželský – život?
Rozhodně ne. Jen se musím „trochu" učit.

Bral jste si studijní skripta i na závody?
Zkoušky před postupem do dalšího ročníku jsem dělal v posledních srpnových dnech. Proto jsem se na poslední zkoušku učil na tréninkovém kempu, který byl poslední před odjezdem na mistrovství světa. Na vlastní závody si ale učení neberu, protože nám úplně vypnutou hlavu.

Co budete v září dělat?
Trochu relaxovat. Ale bez sportu nebudu. S manželkou se chystáme na výlety na kole, budeme hrát squash, ale od vody si chci odpočinout, abych dostal chuť do dalšího tréninku. Sezóna bude dlouhá. Vypnu až do října, pak mě čeká každodenní práce.

Takže žádná voda?
Ještě se chystám na takový „sranda" závod. Sezemický pohár. Jede se u Pardubic, odkud pochází manželka. Pojedu na kanoi a na duble kajaku pojedeme s manželkou. Mix jsme dvakrát vyhráli.

Marie Břeňová