Pane doktore, jakou péči poskytujete na jednotce intenzivní péče?
Na JIP hospitalizujeme pacienty s poruchami nebo ohrožením vitálních funkcí. Jsou zde pacienti s onemocněním kardiovaskulárního systému jako jsou například akutní plicní edémy, akutní arytmie, poruchy vědomí. Přijímáme pacienty s těžkými metabolickými poruchami, pacienty s akutními poruchami trávicího traktu, závažnými plicními onemocněními či akutní neurologické pacienty – především s diagnózou cévní mozkové příhody. Naše péče je takzvaně multioborová, to znamená, že se na ní podílí specialisté z různých oborů.

Kteří to jsou?
V rámci Iktového centra nemocnice velmi úzce spolupracujeme s neurologickým oddělením na diagnostice a léčbě iktů neboli cévní mozkové příhody neboli mrtvice. Statut Iktového centra uděluje ministerstvo zdravotnictví ČR vybraným nemocnicím, které splňují odborné podmínky pro poskytování moderní péče o pacienty s mrtvicí. V tomto směru je Iktové centrum příbramské nemocnice již od roku 2012 součástí sítě těchto center v rámci ČR. Dále se na léčbě pacientů podílí plicní specialisté, gastroenterologové a samozřejmě kardiologové, což je i má specializace. Součástí intenzivní péče a mé práce jsou i implantace kardiostimulátorů, tedy miniaturních přístrojů k úpravě srdečního rytmu u pacientů, kterým srdíčko pracuje příliš pomalu. Malý plochý přístroj velikosti větší pětikoruny umí dát srdci znovu správný rytmus. Multioborová péče zde probíhá ku prospěchu pacienta mnoho let.

V letošním roce pořádá Vaše oddělení již po sedmé odborný seminář Kadeřábkův den. Čemu je věnován?
VII. Kadeřábkův den je významnou událostí. Jednotka intenzivní péče ho letos pořádá navíc u příležitosti 10. výročí svého otevření, což bylo přesně 10. 4. 2006. Připravili jsme jak odborný program, který je v letošním roce věnován problematice intenzivní medicíny, tak některé slavnostní akce. Oslavy 10. výročí jsou součástí oslav 135. výročí založení příbramské nemocnice a 70. výročí založení jejího interního primariátu.

Proč se akce nazývá Kadeřábkův den?
Kadeřábkův den je tradice, kterou jsem spolu s kolegy založil před 7 lety, abych tím vzdal hold prvnímu primáři interního primariátu příbramské nemocnice, MUDr. Františku Kadeřábkovi. Mimochodem tím se stal právě 1. 4. 1946, tedy před 70 lety. Primář Kadeřábek byl velmi prozíravý šéf. Dbal velmi na rozvoj oddělení, dbal na to, aby se jeho lékaři vzdělávali a především je vedl k tomu, aby každý měl svoji specializaci. Tak např. vznikl ordinář pro kardiologii, endokrinologii, diabetologii atd. A byl samozřejmě také oblíben jako člověk, a to jak mezi personálem, tak především mezi svými pacienty. Jeho zásluhou také vznikla v roce 1977 první jednotka intenzivní péče v nemocnicích okresního typu – další byly ve Fakultní nemocnici na Vinohradech a v Ústavu experimentální medicíny v Krči. Já jsem ho bohužel zažil ve funkci primáře velmi krátce – spíše jsem ho již vídal na odborných akcích nebo posléze jako pacienta.

Již několik let se při příležitosti konání uděluje Čestná medaile MUDr. Františka Kadeřábka. Bude tomu tak i v letošním roce a komu je vlastně určena?
Ano, bude tomu tak i v letošním roce, dokonce dvakrát. Víte, já tak trochu patřím do staré školy a jsem přesvědčen, že tradice jsou v medicíně důležité a mají se ctít. Nakonec, celá historie naší medicíny je na tom postavená – významné osobnosti naší medicíny založily „školy" a jejich žáci dále rozvíjeli jejich odkazy. Jeden z mých učitelů, akademik Charvát např. založil „školu" zaměřenou na endokrinologii a metabolizmus, vedl pak III. interní kliniku v Praze – a jeho žáci dále tuto disciplínu rozvíjeli a rozvíjejí dodnes. A tak by tomu mělo být i v naší nemocnici, která slaví v tomto roce 135. výročí založení. Pracovali v ní velmi významné lékařské osobnosti, někteří odešli na pražské kliniky nebo do zahraničí, mnoho z nich již nežije, někteří ano. Čestná medaile je určena právě těmto osobnostem. Medaili udělujeme významným osobnostem příbramské medicíny od roku 2013, a to jak žijícím lékařům, sestrám, tak zdravotníkům in memoriam. V minulých letech byla udělena např. Dr. Holečkové – ta byla první vedoucí lékařkou JIP a mojí učitelkou, nebo primáři Trefnému – to byl první primář radiodiagnostického oddělení – ten byl oceněn in memoriam. Mimochodem, význam tohoto ocenění se ukázal i na skutečnosti, že si ji přijela převzít dcera primáře Trefného, která žije v Kanadě.

Vy sám pracujete v příbramské nemocnici již dlouho. Můžete porovnat minulost a současnost?
Já pracuji v příbramské nemocnici více než 30 let a zažil jsem tedy již 6 ředitelů a pracoval jsem pod vedením primářů Kuřete, Brandtla a Šírka a v současné době Závady. Během 30 let se významně změnilo spektrum pacientů na jednotkách intenzivní péče a nemocnice – tedy i jednotka intenzivní péče se proměnila jak po stránce stavební, tak technické takovým způsobem, že mnohé by nám mohla závidět česká i zahraniční pracoviště. To je ku prospěchu našich pacientů. Díky pokrokům v medicíně se nám významným způsobem podařilo prodloužit život našich pacientů, daří se nám úspěšně léčit některá kardiovaskulární a onkologická onemocnění. Z mého pohledu se však bohužel objevily i negativní celospolečenské jevy, které se odrážejí ve zdravotnictví, například v oblasti ohodnocení práce zdravotníků i v dalších. Mně osobně nejvíce trápí konflikt medicína versus ekonomika, ale to by bylo na velmi dlouhé povídání.

Co byste popřál svým kolegům a co svým pacientům?
Jak jsem již říkal, patřím tak trochu do staré školy. Měl jsem velké štěstí na svoje učitele, a to jak na fakultě, tak tady v nemocnici. Nechci na nikoho zapomenout, ale moje velké díky patří hlavně paní Dr. Holečkové a prim. Dr. Šírkovi – ti mě přivedli k oboru, kterým se zabývám dodnes, tedy ke kardiologii a intenzivní medicíně. Nesmím zapomenout ani na sestřičky, od kterých jsem se naučil mnoho praktických věcí – bez nich totiž naše práce není možná. Musím také vzpomenout na prof. Sylabu, příbuzného mé manželky, který mě v posledních letech svého života velmi ovlivnil. Přeji svým kolegům, aby i oni měli to štěstí na své učitele. Co je důležité, aby pracovali s pokorou a s vědomím, že nejdůležitější v jejich profesním životě je pacient, nikoliv ekonomické ukazatele a výsledky. Jejich práci by pak samozřejmě mělo odpovídat i jejich ohodnocení, a to nejenom finanční. Svým pacientům samozřejmě přeji hlavně zdraví – to zní asi zvláštně – a pokud potřebují naši pomoc, pak slušné, vzdělané a chápající zdravotníky, kteří jim a jejich rodinným příslušníkům pomohou zvládnout jejich obtíže.

(Jitka Kalousková, mluvčí příbramské nemocnice)