NÁŠ DOMOV: U nás to žije, říkají lidé v Dolních Hbitech

Žádná jiná obec se takhle nejmenuje. Dolní Hbity se rozkládají v údolí jihovýchodně od Příbrami. K obci jsou připojeny vesnice Jelence, Luhy, Káciň, Nepřejov, Horní Líšnice, Třtí a osada Kaliště. Okolní příroda je jako stvořená pro turisty a cyklisty.

Kronikář: Dolní Hbity jsou jediné

Kronikář Vlastimil Velas v rodném domečku v Dolních Hbitech. Foto: Deník/Markéta Jankovská

Dolní Hbity – Počátky Dolních Hbit sahají do daleké minulosti. Obec vznikla pravděpodobně ve 12. století na takzvané solné stezce, která vedla z dnešních Solenic, přes kamýcký hrad Vrš, do Prahy. Asi nejvíc o historii svého domova ví kronikář Vlastimil Velas.

„Vesnice je zajímavá již svým názvem, který je jediný v celých Čechách. Původně se ve staročeštině nazývala Tba, což znamená dbalý. Později se přejmenovala na Tybity, po úpravě jazyka Janem Husem na Tbity a později na Hbity," přivítal nás kronikář. „Je otázkou, zda byly první Dolní Hbity nebo Horní Hbity. Podle místní pověsti byly první dolní. Byla tu kaplička, pak byl první kostel, který v roce 1420 zboural Žižka, když tudy táhl. Současný kostel se stavěl čtyři roky a má čtyři slohy, což je neobvyklé. Nikde jsem se nedopátral, proč tu máme takovou katedrálu," vypráví Vlastimil.

Žije v domě, kde se narodil, se spoustou knih, patří k místním dobrovolným hasičům a píše kroniky. Studuje svůj rodokmen (dostal se až do 17. století), zajímá se o historii Divokého západu, jeho snem je podívat se do Ameriky.

Škola v obci znamená život

ŠKOLA pro obec znamená život. „A ta naše pro nás znamená moc. Je pravda, že by si zasloužila víc dětí. Zato školka nám praská ve švech," říká dolnohbitský starosta Jan Michálek. Některým školákům při naší návštěvě v Dolních Hbitech právě skončilo vyučování a ještě, než se rozjeli domů do okolních vesnic, jsme si s nimi popovídali. Na snímku zleva sedí Denisa s Martinem, Michala a Honza. Tomu se líbí nejen okolní příroda. „Líbí se mi i škola, je malá a pěkná, mám tu kamarády a všichni se tu známe," zhodnotil dolnohbitskou základku Honza.

Paní Božena: Je tu doktor, škola, příjemní lidé a spousta akcí

UPROSTŘED Obce velké hřiště. Kde jinde by se Dolnohbitští měli odpoledne scházet, než na velkém hřišti, které není zastrčené bokem, ale pěkně uprostřed všeho dění. Na lavičce při čtení novin odpočívá paní Božena Procházková. Dohlíží na svou neteř Elišku. Jak se vám tu žije? „Dobře. Je tu všechno, že jo. Škola, obecní úřad, doktor. Navíc si myslím, že lidé jsou tu docela příjemní a pořád se tu něco děje," usmívá se paní Božena.

Starosta: Cením si dobré atmosféry mezi lidmi

Dolní Hbity – Hlavou obce je už desátým rokem Jan Michálek. „Je to pro mne takové malé výročí. Jsem tady rád," svěřil se dolnohbitský starosta.

A jak se vám tu žije?
Máme tu hezké prostředí a navíc, tedy z mého pohledu, je tady velice dobrá atmosféra mezi lidmi. Toho si cením nejvíc.

To bohužel nemůže říct každý…
Lidé se tu sdružují v různých spolcích, hrají pomalu každý večer nohejbal, dělají se tu soutěže, každá okolní vesnice má hasiče, ti se také sdružují. Zrovna v sobotu byla oslava svatého Floriána. To jsou něco jako hody, je tu muzika, lidé se sejdou, popovídají si, zatancují, zazpívají…Příští týden tu máme soutěž O pohár starosty hasičů. A do toho všeho ještě fotbal, takže o vyžití tu není nouze.

Život sem přináší jistě i škola? Bojujete s nedostatkem žáků?
Ze školy máme radost. Bez ní si to tu neumím představit. Potíže ještě pořád překonáváme. Máme něco přes sto dětí a je to pořád málo na to, abychom nebyli mimo takzvanou výjimku ministerstva školství. Jako obec musíme přispívat na část mezd učitelů, což je zatím únosné. Paní ředitelka umí velice dobře hospodařit.

Oblíbené akce:

LOUČENÍ s deváťáky, každoroční akce, která se neobejde bez slz.

NOVÝM občánkům při vítání u kolébky zpívají tři „sudičky" Gábinka, Markétka a Terezka.

BITVA v Dolních Hbitech. Připomenutí jedné z posledních bitev 2. světové války se na návsi u kostela koná za týden v pátek od 16.45 hodin, potrvá asi hodinu.

HASIČI V KÁDI. O zábavu se starají místní dobrovolní hasiči. Pořádají akce, při nichž o legraci není nouze.