„Od listopadu jednáme s obcemi i firmami v regionu, aby podpořily propagaci Voticka a Sedlčanska, ale narážíme na nezájem. Město Sedlčany na oslavy uvolnilo necelých deset tisíc korun, Štětkovice přislíbili čtyři tisíce a ostatní asi o slavnostní akci pro tisíce lidí nestojí," postěžoval si Lumír Běhal z Posázavského Pacifiku, jehož hlavní činností je záchrana dobových železničních vozů, lokomotiv a unikátních drážních zařízení a staveb.

Přitom současně propaguje železniční veřejnou dopravu i region. „Za půjčení parní lokomotivy a vozů platíme, zrovna tak bychom museli uhradit autovláček. Přitom my všichni, kteří se kolem toho motáme, děláme vše zadarmo a ve svém volnu.

I strojvedoucí, pomocníci, průvodčí, případně aktéři četnické pátrací stanice a další pořadatelé při oslavách působí takzvaně za kafe a párek," povzdechl si organizátor s tím, že se on sám a ani sdružení nechce kvůli akcím pro veřejnost zadlužovat, jak už se to stalo při jiných oslavách železnice.

„Slíbili jsme ke 120. výročí Sedlčanky vydat pamětní publikaci. Ta bude. Zvláštní vlaky taky pojedou, ale složené z našich krémovo červených Balmů a potáhne je naftový Hektor. A na nádraží v Sedlčanech přistavíme historický salonní vůz, v němž bude výstava historických dokumentů a fotografií. To bude vše," dodal posmutněle Lumír Běhal s tím, že oslavy může zachránit jen dotace Středočeského kraje nebo nějaký silný sponzor.