Čtyři roky, osm měsíců a jedenáct dnů. Čas mezi dvěma tragédiemi, které změnily život dvěma rodinám. V obou neštěstích figuruje jméno Jiří Paleček. Je gauner, za jakého ho považuje řada Příbramáků, nebo je smolař?


Pod koly jeho šedého favoritu zemřel 4. června 2003 devítiletý školák Lukáš Urbánek. Přecházel silnici před 7. základní školou v Příbrami k autobusové zastávce. Malý chlapec na místě zemřel. Neštěstí dodnes připomíná na místě pomníček.
Stejný řidič, kterému je teď devětadvacet let, tentokrát s modrou fabií, narazil letos 15. února ráno do popelářského vozu v Příbrami na Stalingradu. Při havárii se těžce zranil čtyřiapadesátiletý pracovník technických služeb, kterému pak lékaři museli amputovat část nohy. „Je to jako zlý sen,“ řekl Jiří Paleček, kterého jsme u něj doma navštívili.


Lukáš Urbánek byl obyčejný kluk. Školák, který denně dojížděl autobusem domů mimo Příbram. Když osudného dne přecházel silnici před školou k autobusové zastávce, řidič zprava mu dal přednost. Lukáš se ale údajně už nepodíval doleva, odkud přijížděl šedý favorit. Ten nezastavil a nabral tělo devítiletého chlapce na kapotu. Maminka Lukáše Martina Urbánková ani dnes ještě nemá sílu se k tragické události vracet. Oporu má v blízké přítelkyni Jiřině Dvořákové, která se spolu s ní nedokáže srovnat s myšlenkou, že by si Lukášek zavinil svou smrt sám. Řidič tehdy vyvázl bez trestu, podle policie nehodu nezavinil. „Martina a já jsme skálopevně přesvědčené, že vina je na Palečkovi. Kdyby byl tenkrát potrestaný, tak se teď nestalo další neštěstí,“ tvrdí Jiřina Dvořáková.


Pracovník technických služeb, který přišel při havárii v polovině února o část nohy, je stále v péči lékařů. „Je naprosto nepochopitelné, že se něco takového může stát na rovné silnici, kde je výborná viditelnost, že někdo přehlédne osvětlený a blikající vůz oranžové barvy, že dokáže někdo s autem najet na nic netušící posádku,“ reagoval po nehodě ředitel Technických služeb města Příbrami Ladislav Michvocík.


„Lukymu už nic život nevrátí, ale člověk, který mi zabil dítě teď zničil život dalšímu. Známí mi volají a upozorňují mě, že poznali Palečka při nehodě toho popeláře. Ten dneska leží v nemocnici. Nemuselo se to stát, kdyby Palečkovi vzali řidičák,“ zlobí se maminka zesnulého školáka Martina Urbánková.

Je to jako zlý sen, říká Jiří Paleček

Jiřího Palečka jsme navštívili v jeho domě. Před ním stála modrá škoda fabia s naraženou registrační značkou. Požádali jsme ho o rozhovor:
Co dnes cítíte, když se vrátíte o téměř pět let zpátky k nehodě, která připravila o život Lukáše Urbánka?
Mamince Lukáše se nedivím, že mě nenávidí. Nejednal bych jinak. Tenkrát jsem brzdil až po nárazu. Byla to smůla. Není to nic příjemného někoho zabít. Přiznal jsem si, že to tak je.
Vinu tedy necítíte? Po nehodě určitě následovala řada vyšetřování. Jak to tenkrát bylo?
Ne, nejel jsem rychle a Lukáš do silnice vběhl. Já jsem měl na zareagování vteřinu.
Zhruba před dvěma týdny jste neubrzdil svoje auto a zranil jste muže, který přišel o nohu. Za to jste taky nemohl? Jak se to stalo?
To ráno se prostě udělala ledovka a já to nedokázal zastavit. Připadalo mi, že se mi to jen zdá. Vyběhl jsem ven a kolega toho popeláře zařval jen: „pásek“, a tak jsem si vyvlékl opasek z kalhot a zaškrtil jsem tomu zraněnému nohu.
A co bude dál?
V úterý mám přijít udělat výpověď na policii. Chtěli mi vzít doklady, ale státní zástupkyně
neshledala důvod, proč bych nemohl řídit.
Jel jste rychle?
Nejsem si stoprocentně jistý. Ale autu se nic nestalo, spadla jen značka.
Zamyslíte se třeba nad tím člověkem, co s ním bude, jestli živí rodinu?
Je to jako zlý sen. Samozřejmě, že jo, ale teď už s tím nic neudělám. Snažím se s tím vyrovnat.
Vy máte rodinu?
Ne, nemám. A doufám, že to tak zůstane. Než bych se každý den bál o děti, tak je radši mít nechci. Plně cítím s paní Urbánkovou.