V čem je podle vás hra pro publikum přitažlivá?
První věc je asi titul, který je atraktivní, ale na druhé straně si málokdo dokázal představit, že by se to dalo přenést také na jeviště. Pan Sokol, který se do toho filmu zamiloval, tak si hru přeložil, udělal si vlastní úpravu a myslím, že se mu velmi zdařile podařilo takový druh černé komedie dostat na divadelní prkna. Je tam jak spousta režijních nápadů, tak nápadů výtvarných. Ve filmu je spousta prvků, u kterých bylo velmi těžké si představit, že by se daly reálně využít i na divadle. Je to černá komedie postavená tak, jak je postavená. A bouřlivý potlesk, tak ten záleží vždy na panu Divákovi. Z mého pohledu je to majstrštyk od pana režiséra a samozřejmě od herců. I když se to může jevit zaujatě, ve hře se těžko hledají slabá místa.
Jaká byla reakce diváků po premiéře?
Je pravda, že lidé, co zatím hru viděli, tak na ní chtějí jít i podruhé a pořadatelé, co byli na premiéře, tak hned po první polovině představení chtěli tuto hru i pro svá divadla. Takže v současné době domlouváme možnost společných termínů a výjezdů. Teď 25. února v pondělí bude mít hra premiéru v Žižkovském divadle Járy Cimrmana.
Hra se zabývá mezilidskými vztahy, nejvíce neveselým tématem rozvodu. Přesto, jaká scéna pro vás byla nejkomičtější? A naopak, která scéna zachycuje rozvod v jeho dramatičnosti nejsilněji?
Na to se odpovídá velmi těžko. A na to asi nedokážu odpovědět, protože si myslím, že hra je specifická v každém obraze a v každém si divák najde něco jemu blízkého. Samozřejmě, někomu se určitá část může líbit více či méně. Spousta lidí si něčím podobným prošla, i když ne takhle dramaticky, a s některými prvky se ztotožňuje. V této černé komedii se dějí strašné schválnosti a je to i s určitou nadsázkou, kdy se tomu člověk směje a na druhé straně si říká, že tohle by opravdu zažít nechtěl a nebo, že tohle sám zažil. Je to individuální, ale jako celek to funguje dobře.
Kolik času zabrala příprava hry a zkoušení? Lze říci, která scéna byla nejnáročnější?
Začali jsme jí zkoušet před Vánoci, zkoušení bylo časově standardní. Nicméně byl trošku problém s časem pana režiséra, který je velmi vytížený, ale to se pak řešilo tak, že i ti aktéři se s ním scházeli po večerech. Navíc se zkouší v Příbrami, což také není jednoduché. Třeba Helenka Lapčíková a Michal Dlouhý zkoušeli dopoledne a když všechno finišovalo, Michal odjel dvakrát na představení a pak se ještě sešli a ještě zkoušeli. Finišovalo to pak v obrovské dimenzi. Hra může být přezkoušená, nedozkoušená. Myslím, že toto nebyl ani jeden případ, že to vyšlo tak, jak to mělo vyjít. I s tím, že na generálce se hra zastavila. To se občas stává, ale říká se, že když se hra zastaví na veřejné generálce, tak o to úspěšnější je premiéra. V tomto případě (klepe na dřevo pozn. red.) to vyšlo.
A co legendární scéna na lustru?
Tak to je taková alfa a omega, na kterou každý čeká. Já se obdivuji tomu, jak se to dá zpracovat i když to není ve filmu. A je to právě jeden z těch nápadů, kdy se musí potkat režisér s výtvarníkem. Musíte na tu hru najít fígl. Lidé jsou na tu scénu zvědaví, je legendární a bez ní se to nedá hrát. Obdivuji i herce, kteří nejen při této scéně, ale během celého představení jsou vystaveni fyzické náročnosti. Nápadů v celé hře je nespočet.
Jaké to je sledovat reakce publika z pozice ředitele divadla?
Je to ještě o to horší, že jsem byl dříve sám herec a na těch prknech x-krát stál. Z pozice ředitele je to obava, je to strach i těšení. A když je konec a diváci vstávají a tleskají, tak je to hezký pocit z dobře odvedené práce, že jsme diváky nezklamali.
Kdy v nejbližší době mohou diváci představení navštívit?
Tak kromě pondělní premiéry v Žižkovském divadle Járy Cimrmana mohou diváci představení navštívit v Příbrami 8. a 27. března.
Kateřina Chourová