VYBRAT REGION
Zavřít mapu

Galáž: Byl jsem na Bali, ale více mě uchvátil Lonbok a drzé opice

Příbram /FOTOGALERIE/– Byli v zahraničí studovat, pracovat, na koncertě, sportovat nebo za dobrodružstvím.O lidech z Příbramska, kteří se z jakýchkoli důvodů vydali do světa a chtějí se se čtenáři Příbramského deníku podělit o zážitky, bude naše nová rubrika Příbramáci ve světě. Jako prvního jsme oslovili Martina Galáže z Rožmitálu, který prožil tři měsíce v Indonésii.

14.10.2011 1
SDÍLEJ:

Martin Galáž a jeho zážitky z IndonésieFoto: archiv Martin Galáž

Jak jste se do Indonésie dostal?

Do Indonésie jsem se dostal přes mezinárodní organizaci Aiesec Plzeň. Bylo to na poslední chvíli, takže jsem musel balit kufry.

Šlo o vaši iniciativu nebo se jednalo o nabídku školy?

O tuto možnost jsem se začal zajímat já a škola mě odkázala na další instituce. V tu chvíli jsem se poprvé dozvěděl o možnosti a podmínkách vycestování. Bylo potřeba splnit jazykové testy, psychologické testy a také požadavky na práci v týmu. Poté se komise rozhodla, že jsem se dostal do užšího výběru. Byl jsem v databázi, kde jsou projekty, ze kterých jsem si mohl vybrat. Mě zajímala Asie, protože to je jedinečná možnost se tam dostat. Pak proběhly pohovory přes skype a jelo se. Žil jsem v muslimské rodině. Vše je tam jiné. Pětkrát denně se modlí, vstávají ve tři hodiny ráno. Měl jsem ale skvělou rodinu. Začal jsem trochu jinak chápat muslimský svět a nemyslím si, že to mají špatně vymyšlené.

Bydlel jste tedy v muslimské rodině a měl jste stanovený denní rozvrh. Na co byl zaměřený celý váš pobyt?

Plán pobytu byl na sedm týdnů. Můj projekt byl zaměřený na dvě části. První byla o boji proti HIV. Druhá se týkala informovanosti o českém a evropském právu. Studuji právo a přednášel jsem tedy o situaci u nás. V Indonésii je právo holandské, takže je v něčem našemu podobné.

V čem jsou nejzásadnější rozdíly oproti běžnému životu u nás?

Nedokáži to říci konkrétně, ale jednou z odlišných věcí je třeba záchod. Funguje tam klasický turecký, někdy není k sehnání papír. Když mají normální záchod, tak nepoužívají papír, ale hadici. Zásadní rozdíl byl i v jídle. Je tam hrozně pálivé jídlo. Mám pálivé rád, ale v Indonésii to byla síla. S několika evropany jsem skončil po zkonzumování špatného jídla v nemocnici. Tam to vypadalo také zajímavě. Připomínalo to spíše než nemocnici vlakové nádraží.

Účel vaší cesty byla hlavně osvěta v otázce HIV onemocnění?

Na hlavní konferenci nás naučili a ukázali nám všechno. Chodili jsme pak do neziskové organizace a tam jsme se setkávali s lidmi s HIV a AIDS. Bavili jsme se o problémech v Indonésii. O tom, jak k onemocnění přišli a podobně. Nechráněný sex je jedna otázka, která je v muslimském svět hodně skloňována. Mladí lidé sex provozují, ale všichni zavírají oči, že nic nevidí a nic se neděje. Další problematickou částí jsou drogy. Za prodávání drog jsou tresty smrti. Ruku v ruce s tímto jde korupce. Viděl jsem i lidi, kteří byli v posledním stádiu AIDS a třeba už nyní jsou mrtví. Člověk tam získá informace a ponětí o tom, co to doopravdy HIV znamená.

Funguje tedy nějaká prevence před těmito onemocněními?

Obyvatelé Indonésie o ní neví. Ví, že existuje kondom, ale neznají jeho použití. Ředitel školy mi řekl, že nyní u nich počet HIV onemocněných nestoupl o tolik. Při pohledu na čísla jsem zjistil, že nárůst se rovná celkovému počtu HIV pozitivních u nás v republice.

Měl jste také čas na cestování?

Posledních 14 dní jsem cestoval. Viděl jsem i čistokrevné domorodce. Projel jsem několik turisticky atraktivních míst. Byli jsme například na Bali. To nereprezentuje Indonésii, je to spíše Španělsko a jedna velká párty – surfaři, kluby a podobně. Ačkoli se říká, že by každý měl navštívit Bali, tak já si myslím, že by spíš každý měl navštívit Lonbok. Ten je čistý a není tak komerční jako Bali.

Jaký je rozdíl v mentalitě lidí v Indonésii a u nás?

U nás všichni řeší politiku a finanční situaci. V Indonésii jsou všichni usměvaví a přátelští. Host je pro ně všechno. Začneš se s nimi bavit a jsou přátelští. Při srovnání středních vrstev u nás a v Indonésii bych možná i řekl, že se tam lidé mají lépe.

Máte z pobytu v Indonésii nějaký zajímavý nebo extrémní zážitek?

Po příletu do Indonésie na mě mělo čekat auto. Co se stalo? Přijel jsem a nikdo nečekal. Mobil jsem měl nefunkční a počítač vybitý. A co teď? Vyměnil jsem si peníze a našel telefonní budku. Po několika hodinách mě vyzvedla jedna účastnice přednášek a ubytovala u sebe. Další den jsem se měl přemisťovat k hostitelské rodině. Nejsnazší cesta byla motorkou. Měl jsem však velký kufr, se kterým jsem se na motorku nemohl vejít. Řidiči mě začali přemlouvat, abych jel na jedné motorce a kufr na druhé. Na to jsem nechtěl přistoupit, ale nakonec jsem musel. Další zajímavostí byly opice, které jsou velmi agresivní, drzé a vykutálené.

Autor: Vlastimil Ševr

14.10.2011 VSTUP DO DISKUSE 1
SDÍLEJ:

DOPORUČENÉ ČLÁNKY

Konvent plný loutek a dětí.
3

Březnický konvent opět ožije loutkami a hudbou

Vítěz turnaje Hospoda Cup 2017.

Hospoda Cup vyhrál tým CJ Izolace

AKTUALIZOVÁNO

Máte vážně nemocné příbuzné? Dostanete až tři měsíce placeného volna

Lidé dostanou možnost čerpat až tříměsíční placené ošetřovatelské volno na péči o vážně nemocné příbuzné. Senát dnes schválil vládní novelu o nemocenském pojištění, která volno uzákoní. 

Pěstujeme olivy

I u nás se dají vypěstovat olivovníky. Můžete je mít i doma, vždyť naprosto nejlepší pro naše podmínky je jejich pěstování v květináčích. A tak se jich nebojte a pojďme společně na to.

Kamýk byl při povodni nejvíce postiženou obcí

Příbramsko /FOTOGALERIE/ - Solenice a Kamýk byly před 15 roky při katastrofální povodni nejpostiženější obcí regionu. Když se povodňová vlna hnala Vltavskou kaskádou, zatopila Solenice pod hrází Vodního díla Orlík a pod vodou se vzápětí ocitl i Kamýk nad Vltavou. Zaplaveno bylo 60 objektů, z toho 37 rodinných domů.  

Uživatelé skateparku se těší na "bazén"

Příbram /FOTOGALERIE/ - Nad tratí u bývalého Junior klubu se rozevírá křoví a po písčité vyježděné cestě z něho vyjíždí na kole s nízko nastaveným sedlem zhruba sedmnáctiletý kluk v kšiltovce, s batohem na zádech a tetováním na krku. Je trochu zklamaný, nikdo tam není.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2017, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.
Marketingové podmínky. Cookies. Zrušit oznámení