Uvedl, že jeho chystané literární dílo o Sedlčanech dostalo jiný rozsah než o kterém původně uvažoval a proto uvažuje, že místo jednoho svazku vydá hned dva.

„Díky tomu, že nahlížím do kronik a archivů, oslovuji nové a nové lidi, se ke mně dostávají fotografie a informace, které tam chci uveřejnit. Pozor, já se nesnažím pouze o historický popis majitelů domů a nájemců ve městě. Danou situaci dávám do souvislosti, která je spojená se Sedlčany nebo s národem, a tak text bobtná," vysvětlil Nádvorník. Upozornil, že se nesnaží o suchá fakta, ale snaží se o odlehčovací a čtivější tón knihy.

„Jak se mi to povede, budou muset posoudit již sami čtenáři," myslí si Nádvorník. Potvrdil, že dost čerpá také ze vzpomínek svého otce. Právě jemu by chtěl svojí knihou udělat největší radost.

Při pátrání v historických análech naráží na řadu zajímavých faktů, ale i nepřesností.

„Přečetl jsem si, že poslední poprava v Sedlčanech byla vykonána v polovině 18. století. Odsouzenou byla Anna Roubíková ze Skuhrova. Obviněna byla z krádeží. To říká jeden zdroj. Ve třetím dílu Sedlčanska – Sedlecka-Voticka je ale jedna stať věnovaná hrdelním zločinům v Sedlčanech v 16., 17. a 18. století za doby Lobkowiczů, a tam není uváděna Anna Roubíková s rokem popravy 1750, ale Anna Roubíčková ze Skuhrova s tím, že k vykonání testu mělo dojít v roce 1766. Kdo má tedy pravdu?"

Marie Břeňová