S jakým povědomím o politickém dění a situaci k vám studenti nastupují? Je podle vás vzdělání mladých v tomto ohledu dostatečné?
Povědomí nastupujících studentek a studentů o politickém dění je velmi rozmanité. Záleží na tom, z jaké přicházejí školy či rodiny a v jakých přátelských uskupeních se pohybují. Dlouhodobě je známo, že mladí lidé mají zájem o politické dění. Převažuje zájem o kulturní dění či sport.

Byl byste pro zavedení předmětu věnujícího se této problematice i na středních školách a učilištích?
Na všech středních školách by měla být politologická problematika vyučována v rámci předmětu Základy společenských věd, to je filozofie, sociologie, psychologie a politologie. Za dobu středoškolského studia by měla každá škola předmět Základy společenských věd vyučovat v průměru 6 hodin, to je jednu až dvě hodiny v každém ročníku. Záleží na každém školním vzdělávacím programu, kolik času věnuje politologii.

Myslíte, že nové předměty pomohou zlepšit politickou gramotnost?
Obecně bych rád zdůraznil, že zavedení nového předmětu na tu či onu problematiku mnoho neřeší. Je to oblíbený způsob řešení problémů v českém školství. Lidé něco neznají , například finanční gramotnost, tak by to měl vyřešit nový předmět. Nových předmětů bychom se následně nemuseli ani dopočítat. Daleko vhodnější je na studenty působit například pomocí besed či připomenutí některých výročí české státnosti v různých předmětech a uplatňovat ve výuce tzv. interdisciplinaritu.

Blíží se předčasné volby. Řada lidí se utápí v předvolebních maratonech a politických diskuzích. Výběr je velmi osobní záležitost, přesto – co by rozhodně voliči neměli zanedbat?
Sám volební akt je vždy iracionální. Proto by voliči měli věnovat pozornost programu politických stran. Tím by iracionalita zmizela. Ještě důležitější než aktuální volební program jsou také dlouhodobé cíle a stanovy jednotlivých volebních stran.

Čeho by se měli voliči vyvarovat?
Voliči by neměli podlehnout populistickému vábení některých nových politických stran a zvážit realizovatelnost a důvěryhodnost jejich programu, osobností a politických cílů, u stávajících stran by měl reflektovat dosavadní výsledky – úspěchy či neúspěchy. Osobně mne mrzí, že v posledních letech se volí spíše metodou nejmenšího zla, než koho bych chtěl opravdu volit a podpořit.

Lze doporučit nějaký postup?
Univerzální přístup k volbám neexistuje. Existuje pouze individuální přístup vycházející ze životních a osobních zkušeností a plánů. Je to jako v životě… někdo volí více rozumem, někdo zase srdcem. Každý z těchto způsobů je však relevantní, plnohodnotná a legitimní volba.

Jaký máte názor na internetové předvolební kalkulačky, které dokáží vygenerovat nejvhodnějšího kandidáta? Lze spoléhat na jejich objektivnost?
Z osobní zkušenosti i zkušenosti mých kolegů a studentů, mohu tento způsob ověření si svých názorů, postojů a priorit jednoznačně doporučit. Každý zodpovědný volič by si měl ověřit, zda se shodují jeho názory a postoje s tím, kterou stranu či osobnost chce volit. Nicméně nesmíme zapomínat, že programatika současných politických stran je ve svém jádru výrazně totožná, stírají se dřívější ostré ideologické rozdíly. Důraz na klíčová společenská témata kladou vesměs všechny relevantní strany volební soutěže stejný.

Liší se v něčem?
Liší se ve způsobu provádění těchto cílů. To však již není předmětem volebního boje (reálně, rétoricky silně), ale koaličních jednání a vyjednávání legislativních hlasování. A v tomto momentu volič zjistí, jak flexibilní jsou politické strany ve svých volebních předsevzetích. K tomuto faktu však výraznou měrou přispívá nastavení volebního systému, který nemůže vygenerovat silnou parlamentní většinu (jedné či dvou stran), která by umožnila vítězné straně hladce prosazovat své volební záměry, aniž by z nich musela slevovat v rámci parlamentního vyjednávání.