VYBERTE SI REGION

Rizikem společného vzdělávání je zpomalení výuky i šikana, tvrdí Pavel Bártl

Rožmitál – Učitelé základních škol budou zřejmě brzy řešit, jak vyučovat děti bez poruch pozornosti společně s dětmi, které některými trpí. Někteří změnu chválí, někteří ji kritizují. Jaký výsledek od společného vzdělávání očekávat? O tom jsme hovořili s ředitelem speciální školy v Rožmitále Pavlem Bártlem.

17.1.2016
SDÍLEJ:

Pavel Bártl, ředitel speciální základní školy v Rožmitále. Autor: Deník/Kateřina Chourová


Jaká rizika souvisí s inkluzí ve vzdělávání?

Tak především bych řekl, že MŠMT již „takticky" pojem inkluze, který se stával i pro širokou veřejnost, řekněme málo přijatelným, nahradilo pojmem společné vzdělávání". Podle mého názoru jsou dvě zásadní rizika společného vzdělávání tak, jak si ho představuje MŠMT. Jedním je méně kvalitní výchovně vzdělávací proces ve vztahu ke zdravotně postiženým dětem, protože na ně nebude jednoduše řečeno čas. Zhorší se nejen jejich vzdělávání, ale zvýší se výchovné problémy na školách, kde nezvládnutí požadavků povede k neurotizaci dětí, snaze se prosadit jiným způsobem, což povede ke kázeňským deliktům, zejména mentálně postižené děti mohou být obětmi šikany. Druhé riziko je ve vztahu k dětem v běžných školách. Tam, kde se bude brát ohled na děti, které nezvládnou tempo výuky, se bude výuka zpomalovat, nebude tolik času na dnes průměrné a podprůměrné žáky, kteří potřebují zvýšenou péči a celý pomyslný vláček pojede podle nejpomalejších vagonků.

Lze najít v tomto kroku také potencionální výhody?
Je nutné říci, že dnes již společné vzdělávání, použil bych dnes oficiální termín používaný MŠMT, funguje bez zásahů, které nás čekají. A výhodou je, že rodiče zdravotně postižených dětí mají možnost své dítě umístit jak v „běžné" škole, tak ve škole speciální, pokud si to přejí a mají doporučení poradenského zařízení. V kroku, který prosazuje vláda, výhody nevidím, protože přes proklamace, že se žádné školy rušit nebudou, mě legislativní kroky vedou k obavě, že mnohé speciální školy v prostředí vytvořeném novou legislativou prostě nebudou moci existovat.
 

"Důležitou součástí práce školy je vstřícná atmosféra a klid pro práci. Děti se prostě do školy musí těšit, ne stresovat, co je čeká."


Vy sám jste roky ředitelem na speciální základní škole v Rožmitále. Jaký je styl výuky na této škole? V čem se liší od běžné základní školy?
Naše škola se vyvíjela od původní zvláštní školy přes základní školu praktickou, kde se vlastně změnil pouze název, až po současnou školu speciální. Máme tři vzdělávací programy a vzděláváme děti s poruchami chování a učení, děti s lehkou mentální retardací až po děti s těžkou mentální retardací. Zkušenosti máme i se vzděláváním dětí s autismem. Pokud nebudu mluvit o jiném stylu výuky, o principech individuálního přístupu, vizualizace, strukturovaného učení a tak dále, tak je to zejména malý počet žáků ve třídě, který umožňuje individuální práci s žáky a upravený vzdělávací program, který je více zaměřen na praktické znalosti a dovednosti. To pak souvisí se zaměřením na podstatné znalosti, které budou děti potřebovat pro další život či svoji profesi. Důležitou součástí práce školy je vstřícná atmosféra a klid pro práci. Děti se prostě do školy musí těšit, ne stresovat, co je čeká.

Pedagogové speciálních škol jsou na práci s dětmi se speciální potřebou výuky připraveni. Jaký dopad by to mělo na běžné učitele, kteří s tím zkušenost nemají?
Učitelé v „běžných" ZŠ jsou dle mého přesvědčení a znalosti od nás z Rožmitálu p. Tř. v drtivé většině kvalitní a snaží se i v dnešních nelehkých Cesta do školy. Ilustrační fotografie.podmínkách připravit děti co nejlépe pro život a předat jim maximum vědomostí a zkušeností. Ale práce se zdravotně postiženými dětmi má svá specifika, která i pedagogicky zdatní lidé dostanou „pod kůži" nejen studiem, ale i letitou praxí. Dopad by byl jistě individuální i vzhledem k tomu, kolik dětí s a s jakým druhem zdravotního postižení by se v té či oné třídě objevilo. Podle mého názoru by to znamenalo pro učitele další stresový faktor, méně času na individuální práci se všemi žáky, ohromné administrativní zatížení a otázkou je kvalita výuky.

Co by se stalo, pokud by žáci, kteří potřebují jiný přístup ve výuce, museli absolvovat běžnou výuku?
Tak záleží na typu a hloubce postižení, ale v drtivé většině by ji dle mého názoru nezvládli a důsledkem by byly mnohem menší znalosti a dovednosti, než získají na našem typu školy.

Mohlo by to mít i negativní dopad na běžné žáky?
Jak jsem již uvedl, podle mého názoru to obecně povede ke zpomalení výuky, zvětšení problémů u dnes již průměrných a podprůměrných žáků a tím snížení kvality celého vzdělávacího procesu. Tento dopad však nebude zřejmý ihned, jednalo by se o dopad v horizontu několika let. Otázkou je, jak by zareagovali rodiče, kteří by se báli snížení úrovně „běžných" základních škol. Zda by nebyl větší odliv žáků na víceletá gymnázia, popřípadě zda by nevznikaly soukromé základní školy.
 

"Během 10 dnů v povánoční době, kdy má mnoho lidí jiné starosti a ke všem se zdaleka informace nedostala, máme asi 250 podpisů, což je myslím úspěch."


A naopak, nebyli by žáci v běžných školách tolerantnější vůči těm, kteří bojují s hendikepem?

Zde asi půjde o druh zdravotního postižení. Jiný je žák s tělesnou vadou, žák se zrakovou či sluchovou vadou, jiný autista v kombinaci s poruchami chování či žák s mentálním postižením, kde se často poruchy chování objevují jako symptom. A jiný i přístup k nim.

S jakými nejčastějšími předsudky vůči speciálnímu vzdělávání se setkáváte?
Ve své praxi jsem se s většími předsudky nesetkal, naopak naše práce byla a je veřejností většinou vnímána jako práce náročná a záslužná. Totéž vnímám ze strany rodičů našich dětí. Někteří váhají, rozhodování o přeřazení jsou u nich nelehká, po několika týdnech však pocítí úlevu, z rodin zmizí stres a strach ze školy, děti se do školy těší a to vnímám jako největší satisfakci vůči současným útokům na speciální školství.

V Rožmitále lidé podepisují petici, v níž je vyjádřen nesouhlas s rušením programu pro postižené žáky. Jakou má odezvu?
Ilustrační foto.Domnívám se, že i díky téměř čtyřicetileté tradici fungování naší školy v Rožmitále p. Tř. jsou lidé na naší straně. Během 10 dnů v povánoční době, kdy má mnoho lidí jiné starosti a ke všem se zdaleka informace nedostala, máme asi 250 podpisů, což je myslím úspěch a dokládá to i vztah veřejnosti k naší škole.

V úterý jste se zúčastnil i jednání ohledně inkluze. Jaké jsou závěry debaty?
Debatu svolal na žádost ředitelů speciálních škol Krajský úřad Středočeského kraje za přítomnosti vedení Pedagogicko- psychologické poradny Středočeského kraje a výsledkem je jednomyslné odmítnutí ministerstvem připravovaného kroku. Odmítavý text půjde do Rady Středočeského kraje a následně, pokud jej Rada schválí, tak do Zastupitelstva Středočeského kraje.

Pokud bude schválen, bude následovat odmítavé stanovisko, které vyjádřila zastupitelstva, myslím, již pěti krajů. Protože není schválena vyhláška, která řeší konkrétní dopady změny zákona, vládne zmatek a dohady, jak by se asi řešilo to či ono, na většinu otázek není jasná odpověď. To vše v době, kdy se chystají zápisy do prvních tříd. Myslím, že to jasně dokumentuje připravenost celé „akce". Nicméně jsem po zmíněném jednání optimista, věřím v to, že speciální školství, tento jedinečný a dobře fungující segment našeho školství, bude fungovat ku prospěchu celé naší společnosti i nadále a rodiče budou moci ve spolupráci s odborníky v poradenských zařízeních svobodně rozhodovat o způsobu vzdělávání svých dětí.

Suovisející články:

Společné vzdělávání bude obtížné, shodují se ředitelé škol

Rožmitálští podepisují petici, nesouhlasí s rušením programu pro postižené žáky

Autor: Kateřina Chourová

17.1.2016 VSTUP DO DISKUSE
SDÍLEJ:

Nejlepší skokani světa opět prověří své schopnosti v hřiměždickém lomu

Hřiměždice -  Skoky do vody z extrémní výšky, letní pohoda u vody v plavkách, doprovodný program a k tomu dávka muziky -  takový by měl být Desperados High Jump. Mistrovství České republiky ve skocích do vody ve volné přírodě se uskuteční už tento víkend v hřiměždickém lomu nedaleko Příbrami.

Strážníci v Dobříši si natáčí zásahy na minikameru

Dobříš – Osočit neprávem dobříšské strážníky se agresorům nevyplatí. Policisté nyní využívají minikamery, na které nahrávají průběh celé služby. V případě konfliktu nebo i soudu jim natočený záznam slouží jako důkazní materiál.

Páté kolo Brdské ligy v Nalžovicích: ani déšť nezabránil skvělým výkonům

Nalžovice - V sobotu 16. července se uskutečnilo páté kolo Brdské ligy, tentokrát v zámeckém parku v Nalžovicích. Počasí závodníkům příliš nepřálo a během závodu hned několikrát zapršelo, i přesto bylo ale možné vidět spoustu skvělých výkonů.

Copyright © VLTAVA LABE MEDIA a.s., 2005 - 2016, všechna práva vyhrazena.
Používáme informační servis ČTK. Kontakt na redakci.
Publikování nebo šíření obsahu Denik.cz je bez písemného souhlasu
VLTAVA LABE MEDIA a.s., zakázáno.